Pingshui Yun - Pingshui Yun

Schéma Pingshui Rhyming (čínština : 平 水 韻; pchin-jin : Píngshǔi Yùn; lit. 'Level Water Rhyme') je rýmovaný systém Střední Číňan Jazyk. Sestaveno v Dynastie Jin, Pingshui Yun je po čínské poezii jedním z nejpopulárnějších rýmovacích systémů Dynastie Tchang a oficiální standard v pozdějších dynastiích.[1][2]

Dějiny

Pingshui Yun pravděpodobně vznikl jako zkrácená verze rýmový slovník Guangyun, jehož 206-rýmový systém byl kritizován za příliš restriktivní.[3] Systém byl tradičně připisován Dynastie písní učenec Liu Yuan (劉淵), jehož 1252 pracuje Renzi Xinkan Libu Yunlüe (壬子 新刊 禮部 韻 略) rozdělil běžné čínské znaky v poezii do 107 kategorií rýmů. V roce 1223 však Xinkan Yunlüe (新刊 韻 略) již publikoval Wang Wenyu (王文鬱) z dynastie Jin. Jeho obsah byl téměř totožný s Renzi Xinkan Libu Yunlües tím rozdílem, že Liuova kniha rozděluje rýmovou kategorii 迥 na dvě.[4] Kniha objevená z Jeskyně Mogao pojmenovaný Paizi Yun (排字 韻) znamená, že systém byl již v té době široce šířen.[5]

Obě díla byla od té doby ztracena. v Yuan Dynasty, Yunfu Qunyu autor Yin Shifu (陰時夫) nejprve pojmenoval verzi 106 kategorie jako Pingshui Yun. Původ názvu „Pingshui“ je nejasný. Tradičně se věří, že Pingshui v moderní době odkazuje na rodné město Liu Yuan Linfen, Shanxi. Alternativně může „Pingshui“ označovat vládní úřad odpovědný za daň za rybolov.[6]

V dynastiích Yuan, Ming a Qing, Pingshui Yun systém byl velmi vlivný jako Yunfu Qunyu verze sloužila jako oficiální standard v Císařské zkoušky.[7][8] Ačkoli se moderní čínská fonologie výrazně liší od střední čínštiny, někteří básníci tento systém stále používají.[2]

Kategorie rýmů

Následující tabulka uvádí všech 106 skupin rýmů Pingshui Yun systém a moderní Standardní mandarín výslovnost reprezentativních znaků.[9]

Pingshui rýmové skupiny podle tónu
平 úroveň上 stoupá去 odlet入 vstup
東 dong董 dǒng送 píseň屋 wū
冬 dong腫 zhǒng宋 píseň沃 co
江 jiāng講 jiǎng絳 jiàng覺 jué
支 zhī紙 zhǐ寘 zhì
微 wi尾 jo未 wi
魚 jo語 yǔ御 yù
虞 jo麌 yǔ遇 yù
齊 Qi薺 jì霽 jì
泰 tài
佳 jiā蟹 xiè卦 guà
灰 huī賄 huì隊 duì
真 zhēn軫 zhěn震 zhèn質 zhì
文 wén吻 wěn問 wèn物 wù
元 yuan阮 ruǎn願 yuan月 yuè
寒 hán旱 hàn翰 hàn曷 on
刪 shan潸 shan諫 jiàn鎋 xiá
先 xiān銑 xiǎn霰 xiàn屑 xiè
蕭 xiāo篠 xiǎo嘯 xiào
肴 jo巧 čchi效 xiào
豪 háo晧 hào號 hào
歌 gē哿 jo箇 gè
麻 má馬 mǎ禡 mà
陽 yang養 yǎng漾 yàng藥 jo
庚 gēng梗 gěng映 jo陌 mò
青 qīng迥 jiǒng徑 jin錫 xī
蒸 zhēng職 zhí
尤 vy有 yǒu宥 vy
侵 qín寑 qǐn沁 qìn緝 Qi
覃 opálení感 gǎn勘 kàn合 on
鹽 yán琰 yǎn豔 yàn葉 vy
咸 xián豏 xiàn陷 xiàn洽 čchi

Reference

  1. ^ Yong, Heming; Peng, Jing (2008), Čínská lexikografie: historie od 1046 př. N. L. Do roku 1911 n. LOxford University Press, s. 324, ISBN  978-0-19-156167-2.
  2. ^ A b Hartmann, R.R.K. (2003). Lexikografie: Reference funguje napříč časem, prostorem a jazyky. London: Routledge. p. 164. ISBN  9780415253659.
  3. ^ Kladka, Edwin G. (1984), Middle Chinese: a study in historical phonology, Vancouver: University of British Columbia Press, str. 139, ISBN  978-0-7748-0192-8.
  4. ^ 涂 宗涛 (2010). ""平 水 韵 „之“ 平 水 „解“. 苹 楼 夕照 集 (v čínštině).山西 古籍 出版社. ISBN  9787805982168.
  5. ^ Takata, Tokio (2004). „莫高窟 北區 石窟 發現 《排字 韻》 箚 記“ (PDF). Journal of Dunhuang Studies (v čínštině) (25).
  6. ^ Wang, Li (1980). 音韵 学 初步 (v čínštině). Peking: Obchodní tisk. p. 23. ISBN  9789620740060.
  7. ^ 元史 论丛 · 第九卷. Peking: Zhonghua Book Company. 2004. s. 110. ISBN  9787504342256.
  8. ^ 李新魁 (1979). 古 音 槪 说.广东 人民出版社. p. 77.
  9. ^ Creamer, Thomas B.I. (1991), „Chinese lexicography“, in Hausmann, Franz Josef (ed.), Wörterbücher: mezinárodní obchod Handbuch zur Lexikographie, 3, Berlín: Walter de Gruyter, str. 2609, ISBN  978-3-11-012421-7.

externí odkazy