Pingshui Yun - Pingshui Yun
Schéma Pingshui Rhyming (čínština : 平 水 韻; pchin-jin : Píngshǔi Yùn; lit. 'Level Water Rhyme') je rýmovaný systém Střední Číňan Jazyk. Sestaveno v Dynastie Jin, Pingshui Yun je po čínské poezii jedním z nejpopulárnějších rýmovacích systémů Dynastie Tchang a oficiální standard v pozdějších dynastiích.[1][2]
Dějiny
Pingshui Yun pravděpodobně vznikl jako zkrácená verze rýmový slovník Guangyun, jehož 206-rýmový systém byl kritizován za příliš restriktivní.[3] Systém byl tradičně připisován Dynastie písní učenec Liu Yuan (劉淵), jehož 1252 pracuje Renzi Xinkan Libu Yunlüe (壬子 新刊 禮部 韻 略) rozdělil běžné čínské znaky v poezii do 107 kategorií rýmů. V roce 1223 však Xinkan Yunlüe (新刊 韻 略) již publikoval Wang Wenyu (王文鬱) z dynastie Jin. Jeho obsah byl téměř totožný s Renzi Xinkan Libu Yunlües tím rozdílem, že Liuova kniha rozděluje rýmovou kategorii 迥 na dvě.[4] Kniha objevená z Jeskyně Mogao pojmenovaný Paizi Yun (排字 韻) znamená, že systém byl již v té době široce šířen.[5]
Obě díla byla od té doby ztracena. v Yuan Dynasty, Yunfu Qunyu autor Yin Shifu (陰時夫) nejprve pojmenoval verzi 106 kategorie jako Pingshui Yun. Původ názvu „Pingshui“ je nejasný. Tradičně se věří, že Pingshui v moderní době odkazuje na rodné město Liu Yuan Linfen, Shanxi. Alternativně může „Pingshui“ označovat vládní úřad odpovědný za daň za rybolov.[6]
V dynastiích Yuan, Ming a Qing, Pingshui Yun systém byl velmi vlivný jako Yunfu Qunyu verze sloužila jako oficiální standard v Císařské zkoušky.[7][8] Ačkoli se moderní čínská fonologie výrazně liší od střední čínštiny, někteří básníci tento systém stále používají.[2]
Kategorie rýmů
Následující tabulka uvádí všech 106 skupin rýmů Pingshui Yun systém a moderní Standardní mandarín výslovnost reprezentativních znaků.[9]
平 úroveň | 上 stoupá | 去 odlet | 入 vstup |
---|---|---|---|
東 dong | 董 dǒng | 送 píseň | 屋 wū |
冬 dong | 腫 zhǒng | 宋 píseň | 沃 co |
江 jiāng | 講 jiǎng | 絳 jiàng | 覺 jué |
支 zhī | 紙 zhǐ | 寘 zhì | |
微 wi | 尾 jo | 未 wi | |
魚 jo | 語 yǔ | 御 yù | |
虞 jo | 麌 yǔ | 遇 yù | |
齊 Qi | 薺 jì | 霽 jì | |
泰 tài | |||
佳 jiā | 蟹 xiè | 卦 guà | |
灰 huī | 賄 huì | 隊 duì | |
真 zhēn | 軫 zhěn | 震 zhèn | 質 zhì |
文 wén | 吻 wěn | 問 wèn | 物 wù |
元 yuan | 阮 ruǎn | 願 yuan | 月 yuè |
寒 hán | 旱 hàn | 翰 hàn | 曷 on |
刪 shan | 潸 shan | 諫 jiàn | 鎋 xiá |
先 xiān | 銑 xiǎn | 霰 xiàn | 屑 xiè |
蕭 xiāo | 篠 xiǎo | 嘯 xiào | |
肴 jo | 巧 čchi | 效 xiào | |
豪 háo | 晧 hào | 號 hào | |
歌 gē | 哿 jo | 箇 gè | |
麻 má | 馬 mǎ | 禡 mà | |
陽 yang | 養 yǎng | 漾 yàng | 藥 jo |
庚 gēng | 梗 gěng | 映 jo | 陌 mò |
青 qīng | 迥 jiǒng | 徑 jin | 錫 xī |
蒸 zhēng | 職 zhí | ||
尤 vy | 有 yǒu | 宥 vy | |
侵 qín | 寑 qǐn | 沁 qìn | 緝 Qi |
覃 opálení | 感 gǎn | 勘 kàn | 合 on |
鹽 yán | 琰 yǎn | 豔 yàn | 葉 vy |
咸 xián | 豏 xiàn | 陷 xiàn | 洽 čchi |
Reference
- ^ Yong, Heming; Peng, Jing (2008), Čínská lexikografie: historie od 1046 př. N. L. Do roku 1911 n. LOxford University Press, s. 324, ISBN 978-0-19-156167-2.
- ^ A b Hartmann, R.R.K. (2003). Lexikografie: Reference funguje napříč časem, prostorem a jazyky. London: Routledge. p. 164. ISBN 9780415253659.
- ^ Kladka, Edwin G. (1984), Middle Chinese: a study in historical phonology, Vancouver: University of British Columbia Press, str. 139, ISBN 978-0-7748-0192-8.
- ^ 涂 宗涛 (2010). ""平 水 韵 „之“ 平 水 „解“. 苹 楼 夕照 集 (v čínštině).山西 古籍 出版社. ISBN 9787805982168.
- ^ Takata, Tokio (2004). „莫高窟 北區 石窟 發現 《排字 韻》 箚 記“ (PDF). Journal of Dunhuang Studies (v čínštině) (25).
- ^ Wang, Li (1980). 音韵 学 初步 (v čínštině). Peking: Obchodní tisk. p. 23. ISBN 9789620740060.
- ^ 元史 论丛 · 第九卷. Peking: Zhonghua Book Company. 2004. s. 110. ISBN 9787504342256.
- ^ 李新魁 (1979). 古 音 槪 说.广东 人民出版社. p. 77.
- ^ Creamer, Thomas B.I. (1991), „Chinese lexicography“, in Hausmann, Franz Josef (ed.), Wörterbücher: mezinárodní obchod Handbuch zur Lexikographie, 3, Berlín: Walter de Gruyter, str. 2609, ISBN 978-3-11-012421-7.