Pierre Pascal - Pierre Pascal
Pierre Pascal | |
|---|---|
| narozený | 16. dubna 1909 Mons-en-Barœul, Francie |
| Zemřel | 13. ledna 1990 (ve věku 80) Řím, Itálie |
| obsazení | básník, esejista, iranolog, překladatel |
Pierre Pascal (16. dubna 1909 - 13. ledna 1990) byl francouzský básník, esejista, íránský psycholog a překladatel.[1]
Byl jediným synem chemika Paula Pascala.
Životopis
V roce 1933 začal vydávat recenzi Eurydice a založil vydavatelskou společnost Éditions du Trident. Během německé okupace byl šéfredaktorem pro La voix de France a generální inspektor rozhlasu pro Vichyho vládu, za což byl v nepřítomnosti odsouzen k doživotnímu vězení s trestní prací. V roce 1944 opustil Francii a požádal o azyl v Itálii, v dubnu 1945 u Vittoriale degli italiani (na Gardone Riviera, Lombardie) a poté v Římě; zůstal v římském exilu až do své smrti; jmenován kancléřem císařského velvyslanectví Íránu u Svatého stolce. V Římě založil s architektem Luigi Moretti, nová vydavatelská firma, Éditions du Cœur fidèle. V roce 1950 vydal sbírku 55 haïkaïses a tankas, In morte di un Samurai, na památku generála Hideki Tojo, popraven za oběšení 23. prosince 1948. Maurice Delage na základě Pascala složil dílo pro baryton a komorní orchestr In morte di un Samurai.[2]
Pascal francouzský překlad - dílo filologické rekonstrukce[3] - z Čtyřverší podle Omar Khayyam dluží. Vydání je založeno hlavně na rukopisu uchovávaném v knihovně University of Cambridge spolu s Chesterem Beattym z Dublinu (kodex kahyyamien od Mohammad Ali Foroughi ) a dva rukopisy uchovávané v Bibliothèque Nationale v Paříži.[4]
Ocenění
- Cena 1935 Paul Verlaine de la Maison de la poésie[5]
- 1936 Prix Saint-Cricq-Theis de l 'Académie française nalévat Dunkerque, croiseur cuirassé[6]
- Cena 1940 Max Barthou de l 'Académie française[7]
Funguje
- Pean naval pour célébrer la naissance du croiseur-cuirassé Dunkerque et son augural baptême, Éditions du Trident (1935)
- Ode liturgique à Paris citadelle des justes arche de paix capitale du royaume, Frontispice de Maxime Real Del Sarte, Aux Éditions du Trident (1937)
- Éloge perpétuel de la Sybylle d'Érythrée et de César Auguste, fondateur de l'Empire, Éditions du Trident (1938)
- Pierre Pascal, Chant funèbre pour les cadets de l'Alcazar, Clermont-Ferrand, F. Sorlot (1941)
- Mussolini alla vigilia della sua morte e l'Europa: kolokvium con il poeta francese Pierre Pascal (2. dubna 1945), L'arnia (1948)
- In morte di un Samurai; seguito da l'Apologia per un fiore di Camelia biancaDiamante (1950)
- Le livre de Job: épopée biblique en 42 chapitres, à la gloire de la sainte bienheureuse patience, předmluva de Gilbert Keith Chesterton, Par les éditions du Cœur fidèle (1967)
- Diskurze sur les abominations de la Nouvelle Église, předmluva de József Mindszenty, Éditions du Baucens (1976)
- Maurras: Honori et Vindictae SacrumÉditions de Chiré (1986)
- Risoluzione aritmetica del Memento mori cifrato di santa Teresa d'Avila. Insieme alla primissima Cantio sanctae Teresiae, Edizioni del Tridente (1978)
Reference
- ^ Chiron, Yves (2006). „Pascal, Pierre (1909–1990)“. In Domenico, Roy P .; Hanley, Mark Y. (eds.). Encyclopedia of Modern Christian Politics. Lis na zelené dřevo.
- ^ Rodriguez, Philippe (2001). Maurice Delage: La solitude de l'artisan. Éditions Papillon. str. 130.
- ^ Praz, Mario (1966). „Immobilità dell'Oriente“. Cronache letterarie anglosassoni, IV. Edizioni di Storia e Letteratura. str. 179.
- ^ Dashti, Ali (2011). „Pascalov Roba'iyyat“. Při hledání Omar Khayyam. Routledge. str. 182–184.
- ^ „Un'ode al Duce che ottiene il“ Premio Verlaine"". La Stampa. 1935. str. 10.
- ^ „Pierre Pascal“. Academie-francaise.fr.
- ^ „Séance annuelle du jeudi 19 décembre 1940: Rapport sur les concours littéraires de M. André Bellessort, Secrétaire perpétuel“. Academie-francaise.fr.
Bibliografie
- Clouard, Henri (1960). Histoire de la littérature française: du symbolisme a nos jours. A. Michel. str.196.
