Pierre Boquin - Pierre Boquin - Wikipedia
Pierre Boquin (také známý jako Bouquin, Boucquin nebo Petrus Boquinus; příspěvek 1518 –1582 v Lausanne ) byl francouzština Reformovaný Teolog který hrál klíčovou roli v Reformace z Volební Falc.
Počátky a časná kariéra
Pierre Boquin se pravděpodobně narodil po roce 1518 v roce Guyenne v západní Francii.[1] V roce 1539 získal doktorát z teologie University of Bourges. Krátce byl členem Řád karmelitánů dokonce slouží jako předchozí Bourgesovy komunity před odchodem v roce 1541 kvůli jeho obratu k protestantismu. Utekl skrz Basilej a Lipsko na Wittenberg. Nastoupil na fakultu Štrasburská akademie v roce 1542 jako nástupce John Calvin.
Ke konci toho roku se vrátil do Bourges přednášet na univerzita pod ochranou královny Marguerite de Navarre. Bouquin také sloužil jako kazatel katedrály v Bourges, ale kvůli svému protestantskému přesvědčení tuto pozici v krátké době ztratil. Z tohoto důvodu byl vychován na základě obvinění před Arcibiskup pařížský, kterému zcela unikl opětovným útěkem do Štrasburku v roce 1555. Od roku 1555 zde působil dva roky jako kazatel pro církev francouzské uprchlické komunity.
Činnost voličů ve Falcku
Byl jmenován profesorem teologie na University of Heidelberg v roce 1557. Sloužil jako děkan teologické fakulty a Frederick III kvůli jeho reformovaným názorům na něj poklepal, aby sloužil v církevní radě. V červnu 1560 se účastnil a debata se Saxonem Luteráni od soudu v John Frederick II na Večeři Páně, hlavně proti Johann Stössel. Rovněž se účastnil Maulbronnský hovor v dubnu 1564 debata s luteránskými teology z Württemberg, hlavně Jakob Andreae, nad přítomností Krista v eucharistii. V současné době neexistuje shoda na tom, jak velkou roli by měla Boquinovi přisoudit ve složení Heidelbergský katechismus, ačkoli v té době byl jistě hlavní teologickou autoritou po boku hlavního autora Zacharias Ursinus. Podporoval doktorskou propagaci Angličana George Withersa na univerzitě v Heidelbergu v roce 1568, což částečně pomohlo podnítit kontroverzi církevní kázeň mezi kalvinistou disciplinista párty a Thomas Erastus.[2]
Pozdní kariéra
Když Frederick III zemřel 26. října 1576, jeho syn kurfiřt Louis VI vrátil Falc do luteránského vyznání. Za tímto účelem propustil reformované učitele a kazatele, a proto Bouquin přišel o místo. Přijal místo na bernském území jako kazatel a instruktor v Lausanne Academy v roce 1578. Zemřel o čtyři roky později.
Funguje
- Ad calumnias doctoris cujusdam Avii v Evangelii profesorů Defensio n.p., 1558
- Apodeixis antichristianismi, qua christianismum veram religionem, pharisaismum christianismo contrarium, papismum pharisaismo simillimum esse ostenditur (Ženeva 1583) * Examen libri, quem D. Til. Heshusius nuper scripsit de praesentia corporis Christi v coena Domini (Basilej 1561)
- Assertio veteris et veri christianismi adversus novum et fictum jesuitismum (Heidelberg 1579)
- Exegesis divinae atque humanae koinonías (Heidelberg 1561)
- Oratio de Vita et morte illustrissimi Principis D.D. Friderici III .... [Heidelberg]: Apud Ioannem Mareschallum, 1577.
Další čtení
- Friedrich Wilhelm Bautz (1975). „Bouquin, Pierre“. V Bautz, Friedrich Wilhelm (ed.). Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL) (v němčině). 1. Hamm: Bautz. cols. 718–719. ISBN 3-88309-013-1.
- Lyle Bierma a kol. (2005) Úvod do Heidelbergského katechismu: Zdroje, historie a teologie. Grand Rapids: Baker.
- Dagmar Drüll, Heidelberger Gelehrtenlexikon 1386-1651, Berlin: Springer, 2002, s. 48–49.
- Johann Jakob Herzog (1876), "Bouquin, Pierre ", Allgemeine Deutsche Biographie (ADB) (v němčině), 3, Lipsko: Duncker & Humblot, s. 150
- Heinz Kraft (1955), „Bouquin, Pierre“, Neue Deutsche Biographie (NDB) (v němčině), 2, Berlín: Duncker & Humblot, s. 492
- Ruth Wesel-Roth, Thomas Erastus: Ein Beitrag zur Geschichte der reformierten Kirche und zur Lehre von der Staatssouveränität [Veröffentlichungen des Vereins für Kirchengeschichte in der evang. Landeskirche Badens 15]. Lahr / Baden: Moritz Schauenberg, 1954.
