Pierre-Jean Garat - Pierre-Jean Garat

Garat

Pierre-Jean Garat (25 dubna 1764 - 1.3.1823) byl francouzský baskický zpěvák a synovec Dominique Joseph Garat. Narodil se v Ustaritz.

Garat se od útlého věku věnoval kultivaci svých hudebních talentů. Protože vyznával nechuť k právnické profesi, které si jeho otec přál vykonávat, byl zbaven příspěvku, ale záštitou přítele získal funkci tajemníka Comte d'Artois, a poté byl zaměstnán, aby poskytoval hudební lekce francouzské královně.

Na začátku Revoluce doprovázel Jel do Anglie, kde se oba hudebníci objevili společně na koncertech. V roce 1794 se vrátil do Paříže. Po revoluci se stal profesionálním zpěvákem a byl uvržen do vězení za píseň, kterou složil o neštěstí královské rodiny.

Po opětovném získání svobody šel Garat Hamburg, kde okamžitě dosáhl mimořádného úspěchu. Svými následnými vystoupeními v Paříži a návštěvami v Itálii, Španělsku, Německu a Rusku si získal pověst zpěváka, kterého nikdo jiný svého času nepřekonal. Kromě toho se stal profesorem zpěvu pro Conservatoire de Musique a složil několik písní. Byl znám jako horlivý přívrženec Gluck v opozici vůči Handel.

Garat zemřel 1. března 1823 v Paříži.

Francouzská bibliografie

• Natalie Morel-Borotra, «Le chant et l’identification culturelle des Basques (1800–1850)», Lapurdum, n^Ó 5, 2000, s. 351–381 online.
• Joann Élart, «Circulation des quatre symphonies œuvre VII de Johann Franz Xaver Sterkel de l'Allemagne à Rouen: un itinéraire singulier du goût musical entre 1770 et 1825», Studien zu den deutsch-französischen Musikbeziehungen im 18. und 19. Jahrhundert, bericht über die erste gemeinsame Jahrestagung der Gesellschaft für Musikforschung und der Société française de musicologie Saarbrücken 1999, Hildesheim, Georg Olms Verlag, 2002, s. 266–281.
• Joann Élart et Patrick Taïeb, «La Complainte du Troubadour de Pierre-Jean Garat (1762–1823)», Les Orages, č. 2, L'imaginaire du héros, Besançon, Apocope, mai 2003, str. 137–168 online.
• Natalie Morel-Borotra, «Un élève de Franz Beck à Bordeaux. Quelques notes sur Pierre-Jean Garat », Lumières, n^Ó 2 («Franz Beck, un musicien des Lumières», r. Alain Ruiz), 2003, s. 81–96.
• Natalie Morel-Borotra, «Komentář Pierre-Jean Garat est devenu un chanteur basque: de l’Histoire au (x) mythe (s)», Lapurdum, n^Ó 9, 2004, s. 159–179 online.
• Joann Élart, «La mobilita des musiciens et des répertoires: Punto, Garat et Rode aux koncerty du Musée», v Patrick Taïeb, Natalie Morel-Borotra et Jean Gribenski (dir.), Le Musée de Bordeaux et la musique 1783–1793, Rouen, PURH, 2005, s. 157–173.
• Joann Élart, «Les origines du concert public à Rouen à la fin de l'Ancien Régime», Revue de musicologie, č. 93/1, 2007, s. 53–73.

externí odkazy

• Zdarma skóre od Pierre-Jean Garata na Projekt mezinárodní hudební skóre (IMSLP)

Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Garat, Pierre-Jean ". Encyklopedie Britannica. 11 (11. vydání). Cambridge University Press. str. 456.