Petra Procházková - Petra Procházková

Petra Procházková (2011)

Petra Procházková (Česká výslovnost: [ˈPɛtra ˈproxaːskovaː]; narozen 20. října 1964 v Český Brod ) je čeština novinář a humanitární pracovník. Ona je nejlépe známá jako válečný zpravodaj z konfliktních oblastí bývalého Sovětský svaz.

Procházková vystudovala žurnalistiku na Univerzita Karlova v Praze (absolvoval v roce 1986). V roce 1989 začala pracovat v obnovených novinách Lidové noviny. V roce 1992 se stala Lidovými novinami Moskva korespondent. Zde začala pokrývat konfliktní oblasti -Abcházie být první. V době Ruská ústavní krize z roku 1993 byla jedinou novinářkou, která zůstala v obleženém stavu Ruský Bílý dům. V roce 1994 spolu s kolegou novinářem Jaromír Štětina, Procházková založila nezávislou žurnalistickou agenturu Epicentrum věnovaný válečnému zpravodajství. V následujících letech pokrývali události v Čečensko Abcházie, Osetie, Gruzie, Tadžikistán, Afghánistán, Náhorní Karabach, Kurdistán, Kašmír a Východní Timor. Její práce jí přinesla několik novinářských ocenění.

Několik let se Procházková soustředila na války v Čečensku a byla v ní Groznyi když to bylo bombardováno poprvé. V červnu 1995, během nájezd na rukojmí na Budyonnovsk na jihu Rusko, nabídla se výměnou za rukojmí převzatá z nemocnice. Procházková informovala o hrůzách obou za prvé a druhá čečenská válka, často ke zděšení ruských úřadů. Během této doby začala organizovat pomocné úsilí rodinám zpustošeným válkou. V roce 2000 omezila svou práci jako novinářka a věnovala se humanitární práci a zřídila útulek pro sirotky v Groznyi. Její kritika ruské politiky v Čečensku přinesla trest - v roce 2000 jí bylo zakázáno zůstat v Rusku několik let (a vrátila se tam až koncem roku 2011[1]).

Po návratu z Ruska do České republiky založila Procházková malou humanitární organizaci Berkat která se zaměřuje na pomoc zejména Čečensku a Afghánistánu. Přidáním na seznam nestálých regionů, ve kterých pracovala, začala pokrývat situaci v Afghánistánu a byla poslední novinářkou, se kterou hovořila Ahmed Shah Massoud než byl zabit.

Druhý manžel Procházkové, Ibragim Zyazikov, an Ingushethian z teip z Murat Zyazikov který pracoval jako ostraha pro Lidé v nouzi organizace byla unesena v Čečensku v únoru 2003 a beze stopy zmizela.[2] V roce 2006 se narodil její syn Zafar (pojmenovaný po svém třetím manželovi Zafarovi Paikarovi, fotografovi z Afghánistánu).[3]

V roce 2001 byla peněžní odměna Cena občanství Hanno R. Ellenbogen byl jí předán Madeleine Albrightová.

Knihy

  • Petra Procházková, Jaromír Štětina: Utřete tělesné šťávy (Otřete tělesné tekutiny), 2001, ISBN  80-86103-51-X. Sbírka povídek o lidech vytlačených mimo společnost kvůli válečné krutosti.
  • Jaromír Štětina, Petra Procházková: Rošangol, 2003, ISBN  80-86103-70-6. Dva příběhy o ženách-matkách ze současného Afghánistánu.
  • Petra Procházková: Aluminiová královna: rusko-čečenská válka očima žen (Hliníková královna: rusko-čečenská válka očima žen), 2003, ISBN  80-7106-730-X. Dokument o ženách bojujících o přežití v Čečensku během válek. Byl přeložen do francouzštiny, švédštiny, polštiny, holandštiny a estonštiny.
  • Petra Procházková: Frišta, 2004, ISBN  80-7106-792-X. Román o rusko-tadžické ženě žijící v Afghánistánu po pádu Talibanu.

Poznámky

  1. ^ Článek v Lidové noviny, 3. prosince 2011. Citováno 2012-01-02.
  2. ^ „Chybí zaměstnanec Člověka v tísni“. Prague Post. 2003-03-19. Citováno 2008-03-03.
  3. ^ "Rozhovor s Procházkovou" (v češtině). MF Dnes. 2007-03-27. Citováno 2008-03-03.

externí odkazy