Peter H. Feist - Peter H. Feist

Peter H. Feist (2013)
Peter H. Feist v říjnu 2009
Peter H. Feist (2006)

Peter Heinz Feist (nejčastěji Peter H. Feist) (29 července 1928-26 července 2015) byl Němec historik umění.

Život

Feist se narodil v roce 1928 v Warnsdorf v severních Čechách, kde vyrůstal. Jeho otec Georg H. Feist byl chirurg a v roce 1926 se s manželkou přestěhoval z Prahy do Warnsdorfu, kde převzal vedení městské nemocnice. Jeho matka, Isolde Feist rozená Sojka, byla zdravotní sestra, která konvertovala na luteránství jako tzv. napůl židovský žena před svatbou v roce 1923; její otec byl bohatý obchodník s vínem a lihovinami z Reichenbergu.[1] V roce 1932 se rodiče rozvedli. Matka byla později spolu se svým druhým manželem a nevlastním bratrem zavražděna v roce 1944 v roce Koncentrační tábor Osvětim.

Ve Warnsdorfu Feist navštěvoval školu a gymnázium v ​​letech 1934 až 1944. Jeho učitelem latiny byl Rita Hetzerová, pozdější románský a literární vědec Rita Schober, který byl také jeho recenzentem habilitace v roce 1966 a jehož profesorským kolegou se stal v roce 1968 na Humboldtova univerzita v Berlíně (ROZBOČOVAČ). Jako mládí byl Feist stále nasazen v posledních měsících druhé světové války od roku 1944 do začátku roku 1945 jako Luftwaffenhelfer v Malbork.

Po válce se rodina přestěhovala do Lutherstadt Wittenberg. V roce 1947 dohnal svůj Abitur tam studoval historie umění, historie a klasická archeologie a orientální archeologie na Martin-Luther-University Halle-Wittenberg (MLU) do roku 1952. Ve své diplomové práci psal o Untersuchungen zur Bedeutung orientalischer Einflüsse für die Kunst des frühen Mittelalters (Vyšetřování významu orientálních vlivů pro umění raného středověku).[2] Po studiích pracoval na MLU v letech 1952 až 1958 jako asistent, uchazeč, vedoucí asistent a lektor Wilhelm Worringer v Ústavu dějin umění. Dne 11. března 1958 obdržel svůj doktorát tam s prací Die Stilstruktur von der altorientalischen bis zur romanischen Kunst “(Stylistická struktura od starověkého orientálního umění po románské umění). Byl členem SED od roku 1954.

Než se v roce 1962 přestěhoval s rodinou do východního Berlína, nejprve pracoval od roku 1958 jako senior asistent a vnímání lektor na Humboldtova univerzita v Berlíně (ROZBOČOVAČ). Dne 14. listopadu 1966, po předložení teze na Bereicherung und Begrenzung der Malerei durch den französischen impresionismus. Ein Beitrag zur Problematik der Kunstgeschichte in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts (Obohacení a omezení malby francouzským impresionismem. Příspěvek k problémům dějin umění druhé poloviny 19. století) získal habilitace. V roce 1967 byl jmenován docentem, v roce 1968 profesorem na učitelské pozici a v roce 1969 profesorem sekce estetiky a věd o umění HUB. V letech 1966 až 1968 pracoval jako prozatímní ředitel Ústavu dějin umění, poté do roku 1973 jako zástupce ředitele sekce estetiky a umění a od roku 1977 jako vedoucí odboru umění v této sekci.

Od roku 1950 mnoho studijních cest a konferenčních návštěv, také přednášek a přednášek pro hosty ve většině evropských zemí (včetně Londýna, Lundu, Moskvy, Mnichova, Paříže, Prahy, Sofie, Stockholmu, Uppsaly) a také v Barmě, Indii a USA. V roce 1961 jeho první kniha o malíři Auguste Renoir vyšlo také v polštině a maďarštině; v roce 1987 následovalo revidované licencované vydání v Kolíně nad Rýnem; kniha byla přeložena do přibližně 20 jazyků.

Od roku 1982 až do svého předčasného odchodu do důchodu v polovině roku 1990 byl Feist ředitelem Ústavu pro estetiku a umělecká studia Akademie věd NDR. Byl členem Leibniz-Sozietät der Wissenschaften zu Berlin [de ]. V roce 1993 odešel do důchodu. Pracoval na několika knihách a v denících publikoval recenze a kritiku umění.

V roce 1950 se oženili Feist a Gisela Münsterovi (1927-2004), které poznal jako student německého a anglického jazyka a literatury v Halle; tehdy byla přednášející na Arbeiter-und-Bauern-Fakultät [de ] (ABF) univerzity v Halle do roku 1959. V roce 1953 se narodil syn Michael Feist. Studoval chemii na HUBu od roku 1971 do roku 1975 a v roce 1980, po aspirancii na Moskevská státní univerzita, stal se profesorem na univerzitě v Halle (MGU) a od té doby pracuje v HUBu opět jako a výzkumný asistent. Má dvě dcery: Ulrike Holzapfel rozená Feist (b. 1978) a Katja Feist (b. 1998).

Feist naposledy žil Berlin-Pankow a zemřel tři dny před jeho 87. narozeninami.[3]

Členství a vyznamenání

Publikace

  • Plastiken der Deutschen Romanik.[6] 2. vydání. Verlag der Kunst, Drážďany 1960.
  • Auguste Renoir, E. A. Seemann Verlag, Lipsko 1961.
  • Paul Cézanne. E. A. Seemann Verlag, Lipsko 1963.
  • Prinzipien und Methoden marxistischer Kunstwissenschaft: Versuch eines Abrisses.[7] E. A. Seemann, Buch- und Kunstverlag, Lipsko 1966.
  • Lexikon der Kunst. Leipzig 1968–1978, 1987–1994 (spoluvyd.).
  • Impressionistische Malerei ve Frankreichu.[8] 3. vydání. Verlag der Kunst, Drážďany 1972.
  • Die National Gallery London. 4. vydání. E. A. Seemann Verlag, Lipsko 1976.
  • Künstler, Kunstwerk und Gesellschaft: Studium zur Kunstgeschichte und zur Methodologie der Kunstwissenschaft[9] Verlag der Kunst, Drážďany 1978 (Fundus-Reihe 51/52).
  • Monet. 2. vydání. Verlag der Kunst, Drážďany 1983.
  • Geschichte der deutschen Kunst. E. A. Seemann Verlag, Lipsko. Celkem 8 svazků, z toho 2 svazky Petera H. Feista herausgegeben:
  1. Kapela 1760–1848. Lipsko 1986, ISBN  3-363-00003-0. (mimo jiné s Thomasem Häntzsche, Ulrike Krenzlin, Gisold Lammel, Helga Paditz).
  2. Kapela 1848–1890. Lipsko 1987, ISBN  3-363-00050-2. (mimo jiné s Dieterem Golgnerem, Ulrike Krenzlinovou, Gisoldem Lammelem).
  • Renoir. Ein Traum von Harmonie.[10] Taschen Verlag, Kolín nad Rýnem 1987, ISBN  978-3-8228-0251-9.
  • Impresionismus. Die Entdeckung der Freizeit.[11] E. A. Seemann-Verlag, Lipsko, 1993, ISBN  978-3-363-00594-3.
  • Figurka a objekt. Plastik im 20. Jahrhundert - eine Einführung und 200 Biographien. Seemann Verlag, Lipsko 1996, ISBN  3-363-00657-8.
  • Metzler-Kunsthistoriker-Lexikon [de ]. Zweihundertzehn Porträts deutschsprachiger Autoren aus vier Jahrhunderten. 2. vydání. J. B. Metzler’sche Verlagsbuchhandlung und Carl Ernst Poeschel Verlag, Stuttgart 2007, ISBN  978-3-476-05262-9 (s Peter Betthausen a Christiane Fork).
  • Französischer impresionismus. Malerei des Impressionismus 1860–1920.[12] Taschen Verlag, Kolín nad Rýnem 1995, ISBN  978-3-8228-8702-8.
  • Hauptstraßen und eigene Wege - Rückschau eines Kunsthistorikers.[13] S epilogem od Horst Bredekamp. Lukas Verlag für Kunst- und Geistesgeschichte, Berlín 2016, ISBN  978-3-86732-231-7.

Literatura

  • Lothar Mertens: Lexikon der DDR-Historiker. Biografie a bibliografie z Geschichtswissenschaftlern aus der Deutschen Demokratischen Republik. Saur, Mnichov 2006, ISBN  3-598-11673-X, str. 208.
  • Jan Wielgohs: Feist, Peter Heinz. Ve válce byla válka v DDR? 5. vydání. Svazek 1, Ch. Odkazy, Berlín 2010, ISBN  978-3-86153-561-4.
  • Horst Bredekamp: Nachruf. V Peter H. Feist: Hauptstraßen und eigene Wege, Rückschau eines Kunsthistorikers. Lukas Verlag für Kunst- und Geistesgeschichte, Berlín 2016, ISBN  978-3-86732-231-7.
  • Peter Betthausen, Michael Feist (ed.): Nachlese. Ansichten von Bildender Kunst und Kunstgeschichte (Textsammlung). Lukas Verlag für Kunst- und Geistesgeschichte, Berlín 2016, 200 s. (s kompletní bibliografií), ISBN  978-3-86732-232-4.
  • Peter Arlt (ed.): Künstler, Kunstwerk und Gesellschaft - Gedenkveranstaltung für Peter H. Feist, 8. prosince 2016. S příspěvky od Hans-Otto Dill Emerita Pansowova, Fritz Jacobi, Jens Semrau, Ulrike Krenzlin, Gerd-Helge Vogel, Peter Arlt, Michael Feist, Harald Metzkes Claude Keisch, Peter Michel, Ronald Paris Diana Al-Jumaili. Zprávy ze schůze Leibniz-Sozietät der Wissenschaften v Berlíně, ročník 132, s. 47–72, rok 2017. trafo Wissenschaftsverlag Dr. Wolfgang Weist, Berlín 2017, ISBN  978-3-86464-155-8
  • Curriculum Vitae Prof. Dr. Peter H. Feist. V Peter Arlt (ed.): Künstler, Kunstwerk und Gesellschaft - Gedenkveranstaltung für Peter H. Feist, 8. prosince 2016. Zprávy ze schůze Leibniz-Sozietät der Wissenschaften v Berlíně, ročník 132, s. 161–164, rok 2017. trafo Wissenschaftsverlag Dr. Wolfgang Weist, Berlín 2017, ISBN  978-3-86464-155-8.

Reference

  1. ^ Ulrike Krenzlin: Vom Bürger, der sich im Sozialismus verlief - Betrachtungen zur „Rückschau eines Kunsthistorikers“ (Od měšťanů, kteří se v socialismu ztratili - úvahy o „retrospektivě historika umění“) In Peter Arlt (ed.): Künstler, Kunstwerk und Gesellschaft - Gedenkveranstaltung für Peter H. Feist, 8. prosince 2016. Zprávy ze schůze Leibniz-Sozietät der Wissenschaften zu Berlin. Ročník 132, rok 2017. Trafo Wissenschaftsverlag Dr. Wolfgang Weist, Berlín 2017, s. 35–45, ISBN  978-3-86464-155-8.
  2. ^ Vědecký deník univerzity Martin-Luther University Halle-Wittenberg„Gesellschafts- und sprachwissenschaftliche Reihe 2, 1952/53, str. 27–79
  3. ^ Smět / Nachruf für MLS Peter H. Feist - Leibniz-Sozietät der Wissenschaften zu Berlin e. PROTI Šek | url = hodnota (Pomoc). Leibniz-Sozietät der Wissenschaften zu Berlin e. PROTI. 2015-07-31. Citováno 17. května 2020.
  4. ^ Neue Mitglieder der Akademie der Künste - Horst Sindermann überreichte Ernennungsurkunden. V Berliner Zeitung, 30. září 1972, s. 2.
  5. ^ Hohe Auszeichnungen verliehen. v Berliner Zeitung, 23. dubna 1988, s. 4.
  6. ^ Plastiken der Deutschen Romanik na WorldCat
  7. ^ Prinzipien und Methoden marxistischer Kunstwissenschaft: Versuch eines Abrisses na WorldCat
  8. ^ Impressionistische Malerei ve Frankreichu na WorldCat
  9. ^ „Künstler, Kunstwerk und Gesellschaft: Studien zur Kunstgeschichte und zur Methodologie der Kunstwissenschaft na WorldCat
  10. ^ Pierre-Auguste Renoir, 1841-1919: sen o harmonii na WorldCat
  11. ^ Impresionismus: die Erfindung der Freizeit na WorldCat
  12. ^ Französischer Impressionismus: 1860-1920 na WorldCat
  13. ^ Hauptstraßen und eigene Wege Rückschau eines Kunsthistorikers na WorlddCCat

externí odkazy