Petar Mandžukov - Petar Mandzhukov
Petar Georgiev Mandzhukov (bulharský Петър Георгиев Манджуков a Makedonština: Петар Манџуков) (20. července 1878 - 1. ledna 1966) byl a Makedonská bulharština revoluční a anarchista, člen Vnitřní makedonsko-adresářská revoluční organizace a Nejvyšší makedonský-Adrianople výbor.[1]
Životopis
Narodil se v roce 1878 ve vesnici Mirkovci, pak v Osmanská říše, dnes v Severní Makedonie. Mandžukov byl bratrem plukovníka bulharské armády v lázních Mandžukova. Byl synovcem metropolity Nathanael Ohrid, kteří ho vedou k Plovdiv, Východní Rumelia, kde studoval na střední škole. Mandžukov se stal jedním ze zakladatelů anarchisty Makedonský tajný revoluční výbor a proto byl ze školy vyloučen. Vystudoval později pedagogickou školu v Lom a poté studoval chemii na univerzitě v Ženeva, kde se stal členem anarchisty Ženevská skupina. Na podzim roku 1898 se vrátil do osmanské Makedonie a stal se členem IMARO. V březnu 1899 odsouzen za spiknutí na doživotí, Mandžukov se proti verdiktu odvolal a ve stejném roce jej soud za to, že nestíhal, vyloučil. Následně vstoupil do cheta z Gotse Delchev v roce 1899. V roce 1900 pobýval v Soluni, kde měl kontakt s Gemidzii a byly ovlivněny jeho anarchistickými myšlenkami, zejména těmi, které se týkaly metod boje. V roce 1900 společně s Pavel Šatev, Slavi Merdjanov a Petar Sokolov podílel se na teroristické činnosti kolem Osmanské banky v roce 2006 Istanbul.[2]
Po svém zatčení a propuštění Mandžukov emigroval do Bulharska a stal se členem Nejvyššího makedonského-Adrianopolského výboru.[3] V září 1901 byl vedoucím malého oddílu a pokusil se vysvobodit svého přítele Slaviho Merdžanova z Adrianople vězení, ale selhal. Mandžukov poté strávil nějaký čas vydíráním ve prospěch Nejvyššího výboru. Od jara 1903 byl Mandžukov vůdcem malé chety Nejvyššího výboru v Rodopy. S novým oddílem se pokusil zničit železniční trať poblíž Xanthi zabránit přesunu osmanských vojsk do Soluň. Ostražitost turecké železniční stráže v tomto úsilí selhala. Mandžukov se z novin dozvěděl o Soluňské bombardování z roku 1903 a smrt samotných bombardérů, mezi nimiž byli i jeho nejbližší přátelé. Během Ilinden-Preobrazhenie povstání, byl vůdcem oddělení v Smolyan plocha. Po povstání Mandžukov spáchal vraždu na příkaz Nejvyššího výboru. Cílovou obětí byl Turek, který terorizoval bulharské obyvatelstvo v regionu. Pouze o čtyři dny později následoval nový rozkaz, tentokrát za vraždu Bulhara. Mandžukov poté přehodnotil svou roli v této organizaci, cizí svým anarchistickým názorům a zkratován u Nejvyššího výboru. Od podzimu 1904 pracoval v Kazanlaku na zalesňovací službě. V letech 1907–1909 studoval lesnictví ve francouzské Nancy.
Podílel se na bulharské armádě během balkánských válek a první světové války. Mandžukov spolu s Mihail Gerdjikov byl mezi zakladateli Federace anarchokomunistů v Bulharsku v roce 1919. Po válkách až do svého odchodu do důchodu pracoval jako lesník v Kazanlak, Karlovo, Peshtera, Razlog a jinde. Zemřel v Plovdivu v Bulharsku v roce 1966.[4] Mandžukov je autorem několika knih věnovaných revolučním bojům v letech 1895 až 1903.
Zdroje
- ^ Николов, Борис. ВМОРО - псевдоними и шифри 1893 - 1934, Звезди, 1999, стр. 7, 20, 46.
- ^ Спомени на П.Г. Манджуков за участието му в четата на Гоце Делчев през 1899 г., в: „Известия на държавните архиви“, 23, 1972, str. 176 - 200.
- ^ Елдъров, Светозар. Генерал Иван Цончев - Биография на два живота, Военно издателство, София, 2003, стр. 96.
- ^ Райчевски, Георги. Пловдивска енциклопедия, Трето преработено a допълнено издание, 2004, стр. 203.