Nejvyšší makedonský-Adrianople výbor - Supreme Macedonian-Adrianople Committee

Statut Makedonsko-Adrianské organizace, valná hromada SMAC, 1900.
Kapitola I. - Cíl
Umění. 1. Cílem MAO je zajistit politickou autonomii pro regiony Makedonie a Adrianople ...

Nejvyšší makedonský-Adrianople výbor (SMAC), (bulharský: Върховен македоно - одрински комитет, (ВМОК)), také známý jako Nejvyšší makedonský výbor byl bulharský polovojenská a politická organizace působící v Bulharsku i v Bulharsku Makedonie a Thrákie regiony Osmanská říše. Bylo založeno v Bulharsko od roku 1895 do roku 1905. Makedonská bulharština a Thrácká bulharština emigrantů v Bulharsku bylo velké množství. Vedené Trayko Kitanchev, založili v roce 1895 „Makedonsko-Adrianopolskou organizaci“, v jejímž čele stál „Nejvyšší makedonský-Adrianopolský revoluční výbor“.[1] Jeho oficiální prohlášení bylo také bojem o autonomie Makedonie a Thrákie. Zároveň byla netrpělivá, aby svoboda přišla dříve, a pevně přesvědčen, že k ní dojde pouze s pomocí Bulharská armáda. Později nasměrovali své úsilí v aktivitách pro zapojení země do války s Osmanskou říší, jako například během Akce chetas Nejvyššího makedonského výboru v roce 1895 a Povstání Gorna Dzhumaya v roce 1902. Většina vůdců byla zpravidla v silnějším spojení s vládami. Na konci jejich hlavní myšlenkou bylo vést boj o přímé sjednocení s Bulharskem.

Všeobecné Ivan Tsonchev je Nejvyššího výboru kapela

Stali se známými jako „supremisté“ nebo „varhovisté„protože sídlili mimo Makedonii. Supremisté se uchýlili k terorismu proti Osmanům v naději, že vyprovokují válku, a tedy bulharskou anexi Makedonie. Několik měsíců po vytvoření Nejvyššího výboru vytvořil tento druhý několik oddílů z bulharských emigrantů. , revolucionáři, vojáci a důstojníci z armády, téměř všichni narození v Makedonii nebo Thrákii. Čtyři oddíly uspěly při vstupu do Makedonie a pouze jeden - Thrákie. Nějaký čas na konci 90. let Vnitřní makedonsko-adresářská revoluční organizace Vedoucím (IMARO) se podařilo získat kontrolu nad Nejvyšším výborem, ale ten se brzy rozdělil na dvě frakce: jednu loajální k IMARO a jednu vedenou několika důstojníky blízkými bulharskému princi. Druhý představil nešťastnou vzpouru ve východní Makedonii v roce 1902, kde proti nim vojensky postavili místní skupiny IMARO vedené Yane Sandanski a Hristo Černopeev, kteří se později měli stát vůdci levého křídla IMARO. Během Ilindenské povstání povstalecké oddíly Nejvyššího výboru držely velké turecké síly. Tyto akce začaly v den Svátek kříže a nezahrnovala místní obyvatelstvo tolik jako v jiných regionech a byla na východ od Monastir a na západ od Thrákie. Po neúspěchu povstání bulharská vláda rozpustila výbor pod osmanským tlakem.[2]

Reference

  1. ^ Národní otázka v Jugoslávii: Počátky, historie, politika, Ivo Banac, Cornell University Press, 1988, ISBN  0801494931, str. 314.
  2. ^ Historický slovník republiky Makedonie, Dimitar Bechev, Strašák Press, 2009, ISBN  0810862956, str. 217.

Zdroje

  • Върховният Македоно - Одрински комитет / 1895 - 1903 / Автор: Светлозар Елдъров, издател: Иврай ООД, Годин ISBN  954-91210-6-2
  • Билярски, Цочо. Княжество България и македонският въпрос, т.1. Върховен македоно-одрински комитет 1895 - 1905 (Протоколи от конгресите), Българска историческа библио, библиот,
  • Билярски, Цочо. Отношенията на Вътрешната македоно-одринска революционна организация и Върховния македоно-одрино-одрин 233-291.
  • Билярски, Цочо. Протоколите на Върховния македоно-одрински комитет между VII a VIII конгрес (1900-1901), ИДА, 1986.
  • Билярски, Цочо. Статути на Върховния македоно-одрински комитет, в: „Военноисторически сборник“, 1984, №2.
  • Билярски, Цочо, И. Бурилкова, Писма от дейци на Върховния македонски комитет и на Българските македоно-одрински революционни комитети в архива на д-р Константин Стоилов (1895-1898 г.), Македонски преглед, кн. 4, 1996, s. 101-128.
  • Георгиев, Георги. Македоно-одринското движение в Кюстендилски окръг (1895-1903), Македонски научен институт, София, 2008.
  • Елдъров, Светлозар. Върховният македоно-одрински комитет и Македоно-одринската организация в България, 1895 - 1903), ,врай
  • Елдъров, Светлозар. Кореспонденцията между генерал Иван Цончев и капитан Александър Протогеров за македоно-одринското революционно движение (октомври 1901 - юли 1903 г.), ИВИНД, 1991, кн. 52, стр. 118-143.
  • Елдъров, Светлозар, Т. Петров. Офицерите от Българската армия на Княжество България в Илинденско-Преображенското въстанин, 1903 годин, 4, стр. 137-146.
  • Николов, Б. Протоколи от районните конгреси на Върховния македоно-одрински комитет през 1905 г., ВИС, 1984, кн. 3, стр. 164-179.
  • Пандев, К. Вътрешната организация и Върховният комитет 1899-1901, Етюд историк, 1973.

Viz také