Pavel Bergmann - Pavel Bergmann - Wikipedia

Pavel Bergmann
Pavel Bergmann.jpg
Pavel Bergmann
narozený(1930-02-14)14. února 1930
Praha, Československo
Zemřel(2005-04-17)17.dubna 2005 (ve věku 74)
Praha, Česká republika
Národnostčeština
Alma materUniverzita Karlova v Praze
obsazeníHistorik, filozof
Manžel (y)Eva Bergmannová
Děti5
PříbuzníPavel Opočenský (zeť)

Pavel Bergmann (14. února 1930 v Praze - 17. dubna 2005 v Praze) byl český historik, filozof, signatář Charta 77 manifest a zakládající člen Občanské fórum.

Časný život

Pavel Bergmann byl narozen v Praha, Česká republika dne 14. února 1930 Jindřichu Bergmannovi a Karolíně Steinové. Rodina jeho otce patřila do židovsko-německého kulturního kruhu. Jeho matka patřila k českému kulturnímu okruhu. Poté, co jeho otec zemřel, když mu byly dva roky, ho jeho dědeček vychoval.

druhá světová válka

Po mnichovské krizi v roce 1938 zabránily převládající okolnosti emigraci jeho matky. Byla na speciále Gestapo Seznam, protože v roce 2006 podporovala německé a rakouské uprchlíky Československo kteří prchali před Nacisté. Byla deportována do Terezínské ghetto a zemřel tam na jaře 1943. Později byl deportován do ghetta v říjnu 1942 a byl tam až do jara 1944. V květnu 1944 byl deportován Bergmann do Osvětim-Birkenau, kde byl až do zahájení evakuace tohoto koncentračního tábora v lednu 1945. Následně byl převezen do Koncentrační tábor Mauthausen v Rakousku. Americká armáda tábor osvobodila v květnu 1945.

Vzdělávání

Bergmann se vrátil do Praha na jaře roku 1945. Většina členů jeho rodiny byla nacisty zavražděna, takže žil se svou babičkou v severozápadních Čechách. Střední školu dokončil v roce Teplice. Bergmann se zajímal o historii a filozofii a měl to štěstí, že začal studovat, zatímco někteří z předních vědců ještě pracovali Univerzita Karlova v Praze. Členem Českého historického klubu je od roku 1947 a mohl navštěvovat přednášky profesorů Jindřich Chalupecký, František Roubík, František Kutnar a Jan Patočka.

Na podzim roku 1947 vstoupil do Československá sociálně demokratická strana a nestál na straně těch členů strany, kteří se připojili ke komunistům v červnu 1948. V roce 1950, kdy přišla další vlna perzekucí, mu někteří komunističtí přátelé řekli, že bezprostředně hrozí další očištění. Rozhodl se odejít Praha. Měl důvody k opatrnosti, protože znal řadu prominentních osob, které byly pronásledovány komunistickým režimem, například Arthur London který byl odsouzen k doživotnímu vězení ve známém procesu s Rudolf Slánský. Nepřerušil studium, ale zároveň učil malé děti číst, psát a počítat na základní úrovni v malé vesnici.

Na univerzitě se zajímal hlavně o historii, ale také studoval filozofii, sociologie a psychologie. Od začátku liberalizace ve východním bloku v roce 1956 se pokusil vstoupit do veřejného života jako člen organizace, která spojovala oběti a veterány z druhé světové války. V době, kdy, Antonín Novotný, bývalý vězeň z Mauthausenu, kterého znal z koncentračního tábora, byl prezidentem Československa. Právě skutečnost pomohla Bergmannovi přesvědčit, aby požadoval pamětní desku na památku německých sociálních demokratů a komunistů, kteří byli popraveni kvůli jejich činnosti jako odbojářů.

Kariéra

Pavel Bergmann pracoval jako vědecký pracovník na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1964 byl svědkem takzvaného Velkého soudu s předními esesáky z koncentračního tábora Osvětim. Protokol o této studii byl publikován v angličtině a úvod napsal autor Hannah Arendt. Peter Weiss, slavný německý dramatik, použil tento proces jako základ pro svou hru o podstatě totalitních zločinů proti lidskosti a úloze lidí v takových podmínkách.

Ve druhé polovině 60. let mohl pokračovat ve studiu, které bylo v jeho zájmu, tedy ve studiu totalitních režimů, zejména nacismus. Zajímal se také o problémy komunistického totalitního systému. Od té doby pomáhal při usmíření českého a německého národa. Pokračoval ve svém úsilí v tomto směru i po obnovení Stalinismus v Československo po roce 1968, roce Pražské jaro a jeho potlačení.

V roce 1968 se podílel na pokusu o reformu československého politického systému a byl mezi těmi, kteří se pokoušeli obnovit Československá sociálně demokratická strana. Pracoval jako poradce pro Německo pro Josef Smrkovský, předseda Národního shromáždění. Na podzim roku 1969 byly československé hranice opět uzavřeny a poté se vrátil do Praha z Berlín kde přednášel.

V roce 1970 byl nucen univerzitu opustit. Jako Žid mohl opustit zemi, kdykoli chtěl. Považoval však za svou povinnost zůstat v Československu a bránit se represe českého národa ze strany novostalinistů. Snažil se udržet své kontakty v zahraničí a pracoval hlavně pro Amnesty International. V létě 1976 profesor Jan Patočka požádal ho, aby se stal jeho politickým poradcem. V prosinci 1976 se Bergmann podílel na založení Charta 77 hnutí. Dohromady s Rudolf Battěk založil nezávislé socialistické hnutí v Československu. Hlavním důvodem vzniku tohoto hnutí bylo propojení hnutí za lidská práva v Československu s politickými strukturami demokratického Západu.

V období 1979 až 1980 byl spolueditorem Dialog: a Cultural and Political Review, publikováno v samizdatu. V zimě 1980 Bergmann a jeho spolupracovníci vytvořili Výbor Charta 77. Jeho velmi intenzivní období politické činnosti vyvrcholilo na podzim roku 1988 založením tzv. Hnutí za občanskou svobodu, které bylo přímým předchůdcem Občanské fórum. Jedním ze spoluzakladatelů byl budoucí prezident České republiky, Václav Havel.

Intenzivní politická opozice aktivně proti komunistickému režimu byla na podzim 1989 korunována zřízením Občanské fórum který inicioval a vedl antikomunistu Sametová revoluce. Bergmann pracoval ve vedoucí pozici pro Občanské fórum. Během revoluce byl Bergmann jedním z obnovovatelů Československá sociálně demokratická strana.

Pavel Bergmann

Politická kariéra

Během svého života se Bergmann intenzivně angažoval v politice Československa a později České republiky. Byl důležitým členem Disident Hnutí, které bojovalo za samostatnost Československa od komunistického režimu. Bergmann zastával řadu politických pozic, včetně:

Osobní život

Bergmann byl jednou ženatý, s Evou Bergmannovou a pár měl dva syny, vědce Pavla Bergmanna mladšího a filmového producenta Daniela Bergmanna. Manželství skončilo rozvodem a se svým domácím partnerem, jménem Eva, měl tři děti, nikdy se však neoženili. Bergmann zemřel 17. dubna 2005 v Praze ve věku 74 let. Zůstala po něm manželka, 5 dětí a tři vnoučata. Bergmannova dcera Julie se provdala za sochaře Pavel Opočenský.

Viz také

Reference

  • FREUND, Johne. Po těch padesáti letech - Monografie chlapců z Birkenau. Toronto, 1992. 226 s. ISBN  0-9696 660-0-4.
  • Životopis na stránkách města Duchcov
  • Článek na Holocaust.cz
  • Článek na Lidovky.cz
  • Záznam svědectví u Frankfurtského procesu