Pasquino Corso - Pasquino Corso

Pasquino Corso, také známý jako Pasquino da Perugia nebo Pasquino di Sia (zemřel 15. července 1532) byl a Korsičan Condottiero (žoldák válečník) aktivní během Italské války která se odehrála v první polovině 16. století.

Život

Pasquino Corso byl původem z Ota, a Korsičan vesnice patřící k pieve Sia, a ne Perugia, jak je psáno v některých současných pramenech.[1] Kromě sporu o jeho rodišti není o jeho životě do roku 1514 nic známo.[1]V srpnu téhož roku se zúčastnil na rozkaz Renzo da Ceri, a condottiero bojovat za Benátky, v bitvě o Ombriano u Crema, ke kterému došlo za držení tohoto obleženého Lombard město mezi Španěly a Sforzas na jedné straně a Benátčané a Francouzi, nakonec vítězové, na druhé straně.[1][2] Poté až do roku 1526 sloužil pod Černé kapely, pořádané condottiero Giovanni dalle Bande Nere.[1]

V červnu 1526 se Corso přestěhovalo do Siena kterou se pokusil dobýt vstupem přes Porta Camollia s 800 - 1 000 muži, ale byl vyhnán armádami republika.[1]

Při obléhání Florencie

Obléhání Florencie Giorgio Vasari

V roce 1529 byl najat společně s dalšími condottieri Zanobi Bartolini Salimbeni, jeden z deseti soudců a státních zástupců (italština: Consiglio dei Dieci) vládnoucí nad Republika Florencie, bránit stát před císařský hrozba.[3] V tom roce v Florencie, na kterou se připravovala obležení císařsko-španělskými jednotkami vedenými Karel V., velel 2 000 Korsičanům žoldnéřům, ale místo toho, aby poslouchal vládu města, plnil rozkazy od Malatesta Baglioni, signore z Perugia který byl spojencem s republikou a později ji zradil. V srpnu téhož roku byl přesunut do Cortona ale protestoval proti zpoždění platby.[1]V září byl spolu s dalším převezen do Ossaie poblíž Cortony condottiero, Amico da Venafro, ale krátce nato dva condottieri musel opustit toto místo kvůli epidemický z mor který zasáhl některé vojáky pod jejich velením.[1]

V říjnu 1529, po začátku obléhání, se Pasquino vrátil do Florencie bránit obleženou republiku: při té příležitosti měl na starosti obranu Porta San Giorgio.[1]V listopadu byl v Empoli, bráněno Francesco Ferruccio, jehož držení bylo životně důležité pro zajištění dodávek do města.[3] O půl měsíce později město opustil a vrátil se do Florencie.[1] V prosinci spolu s Amico d 'Arsoli měl za úkol bránit Lastra a Signa během obléhání.[4] Poté se vrátil do města a měl na starosti obranu Porta San Niccoló.[1] Po několika neúspěšných akcích Ferruccio ve zprávě pro republiku porovnal řady Pasquina s mourovaté kočky, krásný, ale neschopný chytat myši, a jeho vojáci v Empoli na ošklivé, ale zkušené kočky.[3]

Na začátku roku 1530 požádal Pasquino o zaplacení předem a hrozil, že pokud bude tato žádost zamítnuta, vzdá se obrany města.[1] V březnu Korsičan condottiero byl uvězněn Francesco Ferruccio v Stinche vězení, ale byl krátce nato propuštěn Florentiny, kteří zvýšili jeho mzdu, aby podpořili jeho loajalitu.[1] V červnu Pasquino podpořil velitele florentské milice, Stefano Colonna, při nočním útoku na císařský tábor poblíž kostela San Donato v Polverosa na Novoli.[1] Útok byl úspěšný, ale na konci nebyl schopen Colonně pomoci, protože jeho korsičtí vojáci se rozptýlili, aby vyhodili tábor, a po návratu do Florencie byl nucen se ospravedlnit.[1]

Brzy po kapitulaci Florencie Karlu V. v srpnu 1630 přinesl Pasquino se svými vojáky ve městě chaos.[1] Podařilo se mu uvěznit Malatestu Baglioniho a propustit ho až poté, co se Florenťané dohodli na zaplacení 10 000 scudi aby nedošlo k vyhození města.[1]

Plukovník Korsické gardy a smrt

Pohřební památník Pasquina Corso a jeho dcery Lucrezie v San Crisogono, Řím

V roce 1531 se přestěhoval do Řím ve službách Papež Klement VII Medici a byl jmenován plukovník (latinský: Miles tribunus) z korsická milice, který v té době (a až do jeho formálního rozpuštění v roce 1662) představoval páteř papežovy armády.[1][5]

Pasquino Corso zemřel v Římě dne 15. července 1532 a byl pohřben v San Crisogono, národní církev z Korsický národ umístěn v Trastevere, rione kde se většina korsických přistěhovalců usadila v 16. století.[1][6]

Na zdi pravé lodi, poblíž druhého sloupu, je pamětní deska, postavená 15 let po jeho smrti u příležitosti smrti jeho dcery Lucrezie, s následujícím latinským nápisem:[5]

Pasquino Corso Milit. Tribuno rebus - strenue gestis clarissimo qui magnis - partis honoribus magno omnium cum - moerore die XV Julii MD XXXII obit (sic) - et Lucretiae eius filiae pudicitia et - moribus insigni immaturae ab humanis - ereptae XIX Julii M. D XLVII quae vixit - . XV mm. VI dd. XII - Horatius - Castellani corsi socero et uxori moestis.

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r „Pasquino Corso“. www.condottieridiventura.it. Archivovány od originál dne 18. ledna 2015. Citováno 18. ledna 2015.
  2. ^ Sforza Benvenuti, Francesco (1859). „Storia di Crema“. archive.org (v italštině). Milan: Bernardoni. Citováno 19. ledna 2015.
  3. ^ A b C Cantagalli, Roberto (1964). „Zanobi Bartolini Salimbeni“. www.treccani.it (v italštině). Dizionario biografico degli Italiani. Citováno 19. ledna 2015.
  4. ^ „Lastra a Signa na toscanaviva.com“. Archivovány od originál dne 2016-02-15. Citováno 2015-01-18.
  5. ^ A b Pecchiai, Pio (1937). „I Corsi sepolti nella basilica di S. Crisogono in Roma“. giancarlo.photos.club-corsica.com (v italštině). Archivovány od originál dne 21. ledna 2015. Citováno 21. ledna 2015.
  6. ^ Esposito, Anna (1986). „La presenza dei corsi nella Roma del Quattrocento. Prime indagini nei protocolli notarili“. Mélanges de l'École française de Rome. Moyen-Age, Temps modernes (v italštině). Řím. 98 (98–2): 614. Citováno 15. ledna 2015.