Pal Dukagjini - Pal Dukagjini
Pal Dukagjini | |
---|---|
Celé jméno Pal Dukagjini | |
narozený | 1411 |
Zemřel | 1458 |
Vznešená rodina | Dukagjini |
Otec | Tanush Dukagjini |
obsazení | ? –1444: Vassal of Lekë Zaharia 1444–1454: vazal z Benátek 1454–1457: Vassal of the Neapolské království 1457: připojil se k osmanským silám |
Pal Dukagjini nebo Paul Ducagin (italština: Paolo Ducagini, 1411–1458)[1] byl Albánský šlechtic, člen Rodina Dukagjini. On a jeho příbuzný Nicholas Dukagjini byli původně subjekty Lekë Zaharia, benátský vazal, který měl kolem sebe majetek Shkoder. Nicholas zavraždil Lekëho a Dukagjini nadále vládli nad jejich vesnicemi pod benátským vazalstvím. Pal a Nicholas byli součástí Liga Lezhë, vojenské spojenectví, které usilovalo o osvobození Albánie od Osmanské říše, založené mocnými Skanderbeg. V roce 1454 přijali Dukagjini vazalství Alfonso V Aragonský, jako to ostatní náčelníci dělali před třemi lety. Pal později opustil Skanderbegovu armádu a dezertoval k Osmanům.
Život
Byl jedním ze zakládajících členů Liga Lezhë, vojenská aliance některých křesťanských členů Albánská šlechta kované v Lezhë dne 2. března 1444:[2][3][4]
- Lekë Zaharia (pán Sati a Dagnum ) a jeho vazalům Pal a Nicholas Dukagjini
- Peter Spani (pán hor za sebou Drivasto )
- Lekë Dushmani (pán Pult )
- George Strez, John a Gojko Balšić (pánové Misie)
- Andrea Thopia s jejím synovcem Tanush
- George Araniti
- Theodor Corona Musachi
- Stefan Crnojević (pán Horní Zeta ) se svými třemi syny Ivan, Andrija a Božidar
Pal Dukagjin a Nikola Dukagjin byli vazaly na Lekë Zaharia dokud Nikola Dukagjini zabil ho v roce 1444.[5] Benátky přijaly jejich kontrolu nad majetkem, kterému vládly, když byli vazaly Lekë Zaharia (což zahrnovalo vesnice Buba, Salita, Gurichuchi, Baschina), protože po Zahariaině smrti souhlasili, že budou benátskými vazaly.[6][7]
Alfonso V Aragonský poprvé podepsal Smlouva Gaeta s Skanderbeg v roce 1451 a poté podepsal podobné smlouvy s Palem Dukagjinim a dalšími náčelníky z Albánie, včetně: George Araniti, Ghin Musachi, George Strez Balšić, Peter Spani, Thopia Musachi, Peter of Himara, Simon Zenebishi a Carlo Toco.[8]
Pal byl v Benátkách v období od listopadu 1451 do února 1452, kdy Benátský senát přijal jeho žádost, aby v Benátkách nesloužil Ulcinj už ale v Alessio protože to bylo blíže k jeho statkům.[9] Senát nařídil pánovi Ulcinjovi, aby zaplatil za předchozí služby Pal Dukagjina, a nařídil pánovi Alessiovi, aby přijal budoucí služby Pala.[10]
Dne 21. října 1454, Alphonso V z Neapol informoval Skanderbega, že Pal Dukagjini vyslal své vyslance a deklaroval svou loajalitu a vazalství Neapolské království, který mu přidělil 300 dukátů ročních rezerv.[11]
Spolu s mnoha dalšími albánskými šlechtici (jako Moisi Arianit Golemi, Nicholas Dukagjini a Hamza Kastrioti ) opustil Skanderbegovy síly a dezertoval k Osmanům.[12] V roce 1457 Papež Callixtus III kritizoval biskupa Krujë za neoprávněné exkomunikace Pal Dukagjini a jeho poddaných.[13]
Pal Dukagjini nechal čtyři syny: Nicholas Dukagjini, Lekë, Progon a Gjergj, z nichž byli Nicholas a Lekë politicky významní.[1]
Reference
- ^ A b Akademia e Shkencave e Shqipërisë 2002, str. 310
Pali (1411–1458), milující Gjon Muzaka rrëfen se është edukuar pranë Gjon Kastriotit, ka qenë aktiv në jetën politike. Ai ka marrë pjesë në kuvendin e Lezhës dhe që në fillim është bashkuar me Skënderbeun. Pali ka pasur katër djem: Lekën, Nikollën, Progonin dhe Gjergjin.
- ^ Noli 1947, str. 36
- ^ Božić 1979, s. 364
Никола Дукађин убио је Леку Закарију. Према млетачком хроничару Стефану Мању убио га је "у битки" као његов вазал. Мада Барлеције погрешно наводи да је убиство извршио Лека Дукађин
- ^ Schmitt 2001, str. 297
Nikola und Paul Dukagjin, Leka Zaharia von Dagno, Peter Span, Herr der Berge hinter Drivasto, Georg Strez Balsha sowie Johann und Gojko Balsha, die sich zwischen Kruja und Alessio festgesetzt hatten, die Dushman von Klein-Polatum sowie Stefan (Stefanica) der Herr der Oberzeta
- ^ Božić 1979, str. 364
Крајем лета 1444. Никола Дукађин убио је Леку Закарију. Према млетачком хроничару Стефану Мању убио га је "у битки" као његов вазал.)
- ^ Schmitt 2001, str. 300
Am folgenden Tag bestätigte Querini Paul Dukagjin und Leka Dukagjin, dem Sohn Tanushs - wohl des in Padua internierten, oben erwähnten Tanush Dukagjin - ihren Besitz auf dem Gebiet des verstorbenen Leka Zaharia. Die Dukagjin anerkannten Venedigs Herrschaft über Dagno, und „kamen freudigen Sinnes zu Übergabe und Gehorsam an die Dogenherrschaft von Venedig noch eifriger zu deinen als dem Herrn Leke Zaharia". Paul und Leka Dukagjin waren be fur ihren besi besen ven i behren besi
- ^ Božić 1979, str. 364
Ову власт прихватила је и Лекина породица, приклонили су јој се и његови дворани. Зато им је Франћеско Квирин потврдио поседе и стечена права. Павлу и Леки Дукађину призната су села Buba, Salita, Gurichuchi a Baschina
- ^ Noli 1947, str. 49
Později Alphonse uzavřel podobné smlouvy s Georgem Araniti, Ghinem Musachim, Georgem Stresi Balshem, Peterem Spanim, Paulem Ducaghinim, ...
- ^ Božić 1979, str. 369
Павле Дукађин дошао је, новембра 1451, у Млетке и задржао се више месеци; кра- јем фебруара 1452. Сенат је пристао да се као најамник не води више у Улцињу, већ у Љешу (којиј
- ^ Božić 1979, str. 369
и наредио улцињском кнезу да исплати његова заостала потраживања а љешком провидуру да га упише ...
- ^ Spomenik, svazky 95–97 (v srbštině). Srbská akademie věd a umění. 1942. str. xvi.
Кастел Нови код Напуља, 21. октобар 1454: Краљ Алфонс V јавља Скендербегу да му је Павле Дукађини преко свог посланика изјавио оданост и покорност и да му је као свом вазалу, одредио годишњу провизију од 300 дуката ...
- ^ Skendi, Stavro (1980). Balkánská kulturní studia. Východoevropské monografie. str. 175. ISBN 9780914710660.
..Arianitiho synovec, ... Nicholas a Paul Dukagjini a Hamza Kastrioti dezertovali k Osmanům
- ^ Božić 1979, str. 378
... Каликс III 1457. оштро критиковао епископа Кроје, поред осталог и због тога што је искључио из цркве "католичког кнеза Павла Дукађина и његове поданике без ваљаног разлога")
Zdroje
- Noli, Fan Stilian (1947), George Castrioti Scanderbeg (1405–1468), Mezinárodní univerzity Press, OCLC 732882CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Božić, Ivan (1979), Nemirno pomorje XV veka (v srbštině), Bělehrad: Srpska književna zadruga, OCLC 5845972CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Schmitt, Oliver Jens (2001), Das venezianische Albanien (1392–1479) (v němčině), München: R. Oldenbourg Verlag GmbH München, ISBN 3-486-56569-9CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Akademia e Shkencave e Shqipërisë, Instituti i Historisë; K. Prifti; Xh. Gjeçovi; M. Korkuti; G. Shpuza; S. Anamali; K. Biçoku; F. Duka; S. Islami; S. Naçi; F. Prendi; S. Pulaha; P. Xhufi (2002), Historia e Popullit Shqiptar (Vëllimi I) (v albánštině), Tirana, Albánie: Toena, ISBN 99927-1-622-3CS1 maint: ref = harv (odkaz)