Sati (hrad) - Sati (castle) - Wikipedia

Pozice Sati v roce 1448

Sati (Srbská cyrilice: .Ати, latinský: Satti, Albánec: Shati) bylo středověké opevněné město poblíž Shkodër v současné době Albánie. V letech 1395 až 1459 prošla kontrolou nad Benátská republika, Rodina Dukagjini, Osmanská říše, a Skanderbeg, který ji zboural někdy po roce 1459.

Dějiny

Vláda rodiny Zeta a Zaharia

Dohromady s Scutari a okolní region, Sati byla součástí Lordship of Zeta až do roku 1395. Patřilo k lénu z Konstantin Balšić kdo jmenoval Koja Zaharia jako Sati kastelán. V roce 1395 Balša II postoupil Sati, společně se Scutari a Hnací síla, do Benátská republika za účelem vytvoření nárazníkové zóny mezi jeho panstvím a Osmanskou říší. Zaharia odmítl umožnit Benátčanům převzít kontrolu nad Sati a prohlásil se za pána Sati a Dagnum („dominus Sabatensis et Dagnensis“).[1] Benátčané se pokusili násilně zajmout Sati v roce 1396, ale bez úspěchu, protože Zaharia byl podporován Osmanská říše protože se mezitím stal Osmanem vazalský.[2] Přesto se Benátčanům po roce podařilo přesvědčit Koju, aby jim umožnil jmenovat benátského občana Progona Dukagjina na pozici kastelán Sati.[3]

Rodina Zaharia dokázala upevnit svoji kontrolu nad Sati; jiný člen, Petar nebo Pjetër byl biskupem v Sati (eрisсорus Sati) v roce 1417.[4] Po jeho smrti byl Koja Zaharia následován jeho synem Lekë Zaharia.

Během Skanderbegovy vzpoury

Lekë Zaharia byl zabit v roce 1444 jeho pronoiarem, Nicholas Dukagjini. Protože se Lekë Zaharia připojila k Liga Lezhe v roce 1444 a členem byl také Dukagjin, požádal Skanderbeg, aby mu Benátky postoupily bývalou pronoiu Zaharia. Navzdory Skanderbegovým tvrzením Zahariaina matka Boša ​​a obyvatel Zahariaina pronoia podpořili benátské převzetí jejich měst, včetně Sati, protože byli nepřátelští vůči Skanderbegově Liga Lezhe a dal přednost Benátkám před jakýmkoli místním zastáncem Ligy.[5] Nikola Dukagjin pokračoval ve svém boji, nyní proti novým úřadům, a podařilo se mu bez boje zajmout Sati a několik vesnic.[6] V roce 1446 se Dukagjin objevuje v benátských archivech jako „bývalý nepřítel“ (tunc hostis noster).[7]

Poté, co se Benátčan znovu zmocnil Dagnum z Lekë Dukagjini na začátku září 1457 guvernér Scutari původně udělil Zadrima region Draga Dukagjin (další člen rodiny Dukagjin a nepřítel Lekë Dukagjini) pod záminkou, že patřil Sati.[8] Draga Dukagjin, který byl rozrušený kvůli smlouvě mezi Benátčany a Lekë a Pal Dukagjini, prosil benátský senát, aby potvrdil jeho práva nad pevností Sati.[9] Benátský senát nepřijal rozhodnutí guvernéra Scutariho a dne 11. září 1458 potvrdil práva Draga Dukagjina nad Sati a okolím.[10]

V roce 1459 Skanderbegovy síly zajaly Sati z Osmanská říše a Skanderbeg to postoupil do Benátek, aby si zajistil srdečný vztah s jeho Signorií, než on poslal své jednotky do Itálie pomoci Král Ferdinand znovu získat a udržovat své království po smrti krále Alfonso V Aragonský.[11][12] Podle smlouvy měli Benátčané povinnost zbourat pevnost a odnést z kopce veškerý zbývající stavební materiál, aby se zabránilo budoucí přestavbě pevnosti.[13] Než Benátčané převzali kontrolu nad Sati, Skanderbeg ji a okolí zajal a řídil Lekë Dukagjini a jeho síly pryč, pak zničily Sati.[14]

Reference

  1. ^ Šufflay 1925, str. 49

    Na papiru ili pergameni predaje Djurdje tom zgodom Mlečanima i »grad Sati s carinom na Danju«. Ali dočim Skadar i Drivast domala i bez zapreke preuzimaju mletački provenituri, měli gradići u gudurama Drina, Danj i Sati, ostaju za njih Tih mjesta, u kojima 1395 vlada Kostadin Balšić, ne će izručiti njegov kaštelan, Arbanas Coya. On se poslije nazivao »dominus Sabatensis et Dagnensis« i bio čas turski kletvenik, čas mletački saveznik ..

  2. ^ Albanološki institut u Prištini 1968, str. 124

    ..., Uprkos pokusaju Mlecana da se već 1396. godine silom do kopaju tvrdave Sati, Koja Zakarija je kao sultanov vazal ostao.

  3. ^ Bešić 1970, str. 73

    Тек послије годину дана скадарски кнез се споразудшос Којом Закаријом да се за капетана Шатија постави Прогон Дукађин, који је био млетачки поданик и Којин зет у исти мах).

  4. ^ Antonović 2003, str. 238

    ..., Петар 3ахариjа носи титулу Сапског (1402: Sabatanus, 1410: Sabatensis) епископа. Менутим, веп 1417. године, приликом расподеле бивше параспорне земле коjу је држао епископ ове дщес дщес

  5. ^ Van Antwerp Fine 1987, str. 557

    ... Benátky rychle vyslaly síly do Danje a získaly podporu Lekëho matky a místního obyvatelstva, které upřednostňovaly Benátky před kterýmkoli z místních Albánců, kteří všichni podporovali Skanderbegovu ligu ... nepřátelství města vůči albánské lize ... Benátky také vzaly Zakariju další města Sati, Gladri a Dušmani, ... náčelníci Dukagjini. Několik členů této rodiny, zejména někteří, kteří pobývali ve Skadaru, zůstalo věrné Benátkám.

  6. ^ Božić 1979, str. 365

    Никола Дукађин наставио је борбу против нових господара Дања; заузео је Сати и неколико села која се нису могла бранити.

  7. ^ Božić 1979, str. 365

    Е види се како је склопљен мир и под којим се условима Никола споразумео са Млечанима. Тек он се 1446 године помиње као бивши непријатељ (tunc hostis noster)

  8. ^ Antonović 2003, str. 241

    ... Када је почетком септембра 1457.г. Дањ преотет од Леке Дукађина, његовом противнику из исте породице, Драгу, дато је Под о о о

  9. ^ Božić 1979, str. 376

    ... узнемирио је Драгу Дукађина и он је молио Сенат да му потврди право на тврђаву Сато, коју је про

  10. ^ Antonović 2003, str. 241

    ... Годину дана касније, 11. IX 1458. године, приликом договора са Драгом Дукађином, овоме је ипак потврђен

  11. ^ Gegaj 1937, str. 120

    En 1459, Scanderbeg Occupa la ville de Sati (Sapa) a Beaucoup d'Autres localites. Bien qu'il eut enleve ces places aux Turcs, il se montra zlikvidujte les ceder a la republque de Venise.

  12. ^ Noli 1947, str. 65

    Po smrti Alphonse V se stalo sblížení s Benátkami nutností. Přišlo to velmi pomalu a bolestivě. V roce 1459 vrátil pevnost Sati Benátčanům, ačkoli ji dobyl od Turků.

  13. ^ Božić 1979, str. 376

    ... и тврђаву Сати са околином. Млечани би тада тврђаву порушили и материјал однели с брда, тако да ту нико више не би могао диза

  14. ^ Božić 1979, str. 378

    Када је Лека порушио тврђаву Сати пре него што ће је предати Млечанима, Скендербег је заузео град и села по његовој околини, потиснувши одатле Леку.

Zdroje

  • Šufflay, Milan (1925), H. Barić (ed.), Srbi i Arbanasi: njihova simbioza u srednjem vijeku, Istorijska Serija (v srbštině) (Biblioteka Arhiva za Arbanasku Starinu, Jezik i Etnologiju ed.), Bělehrad: Seminář za Arbanasku Filologiju, OCLC  249799501
  • Gegaj, Athanase (1937), L'Albanie et l'Invasion turque au XVe siècle (ve francouzštině), Universite de Louvain, OCLC  652265147
  • Noli, Fan Stilian (1947), George Castrioti Scanderbeg (1405–1468), Mezinárodní univerzity Press, OCLC  732882
  • Albanološki institut u Prištini (1968), Gjurmime albanologjike, svazky 7-8 (v srbštině), Priština: Filozofski fakultet u Prištini. Katedra za albanologiju, str. 124, vyvoláno 23. ledna 2012
  • Bešić, Zarij M. (1970), Istorija Crne Gore / 2. Crna gora u doba oblasnih gospodara. (v srbštině), Titograd: Redakcija za istoiju Crne Gore, OCLC  175122851
  • Božić, Ivan (1979). Nemirno pomorje XV veka (v srbštině). Bělehrad: Srpska književna zadruga. OCLC  5845972. Citováno 12. února 2012.
  • Van Antwerp Fine, John (1987), Pozdně středověký Balkán: Kritický průzkum z konce dvanáctého století, University of Michigan Press, ISBN  978-0-472-10079-8
  • Antonović, Miloš (2003). Město a okres v pobřežních oblastech Zety a severní Albánie ve 14. a 15. století (v srbštině). Bělehrad: Istorijski institut. ISBN  978-86-7743-031-3. OCLC  55953999. Citováno 12. února 2012.