Orycteropodidae - Orycteropodidae
| Orycteropodidae | |
|---|---|
 | |
| Orycteropus afer – Aardvark | |
Vědecká klasifikace  | |
| Království: | Animalia |
| Kmen: | Chordata |
| Třída: | Mammalia |
| Infraclass: | Placentalia |
| Superřádek: | Afrotheria |
| Objednat: | Tubulidentata Huxley, 1872 |
| Rodina: | Orycteropodidae Šedá, 1821 |
| Rody | |
Orycteropus | |
Orycteropodidae je rodina afrotherian savci. Ačkoli existuje mnoho fosilních druhů, jediný druh, který dnes přežívá, je aardvark, Orycteropus afer. Orycteropodidae je považován za jedinou rodinu v rámci řádu Tubulidentata, takže jsou účinně synonyma.[1][3]
Vývoj
První objevená fosilie aardvark byla původně pojmenována Orycteropus gaudryi (Nyní Amphiorycteropus ) a byl nalezen v Turolian vklady na ostrově Samos.[1] Od té doby byli zástupci řádu Tubulidentata lokalizováni z Oligocen v dnešní Evropě a věří se, že řád pravděpodobně vznikl před 65–70 miliony let nebo v Paleocen.[4][5] Předpokládá se, že úzce souvisí s nyní vyhynulým Ptolemaiida, linie masožravých afrotheres.[6][7] Rodina vznikla v Africe na počátku Miocén epochy a rozšířila se do Eurasie později v miocénu. Na konci roku většina rodinné rozmanitosti vyhynula Pliocén.[1]
Vlastnosti
Aardvarks byl původně kategorizován jako příbuzní Američtí mravenečníci v pořadí Edentata. Ale jejich jedinečný typ zubů a další morfologické vlastnosti objasnily, že aardvarkové úzce nesouvisejí s žádnými jinými živými savci. Od konce 19. století jsou umístěny v samostatném pořadí Tubulidentata. Fosilní záznam i genetické studie potvrdily tento samostatný status. Všechny podobnosti s americkými mravenečníky se vyvinuly samostatně jako adaptace na konzumaci mravenců.
Jedním z nejvýraznějších rysů zvířat je to, že jejich zuby mají „tubulidentátní“ mikrostrukturu, chybí jí sklovina a jsou to jen zaoblené struktury dentinu. Postrádají řezáky a špičáky a mají 20–22 zubů, které jsou stále rostoucí, nezakořeněné a difyodontní. Další jedinečnou vlastností je, že jejich malé mléčné zuby se ztratí před narozením zvířete.
Několik anatomických znaků spojuje Orycteropodidae a Tubulidentata. The okcipitální oblast lebky má rozsáhlou mastoid expozice, stehenní kost má pektinální tuberkulóza a diafýza z holenní kost je zakřivený mediolaterálně.[Citace je zapotřebí ]
Moderní aardvarks jsou polygynous, ženy poskytující péči o mladé. Jsou teritoriální a chovají se jen křížením. Pohlavní orgány mužů vytvářejí pižmo, zatímco ženy vytvářejí toto pižmo ze žláz v loktích, tato vůně napomáhá páření. Gestační období trvá asi sedm měsíců a jsou závislé na matce, dokud nedosáhnou šesti měsíců věku, a pohlavně dospělí ve dvou letech. K chovu dochází jednou ročně, vyprodukují jednoho potomka a během svého života budou mít možná jednoho až dva další. Aardvarks jsou myrmecophagous, krmení téměř výlučně termity a mravenci. Spoléhají na svůj čich, aby našli většinu svého jídla a lovili v noci.
Klasifikace
Tato klasifikace navazuje na Lehmann 2009.[1][8]
- Rod †Scotaeops Ameghino 1887 [Scoteops (sic) Ameghino 1894]
- †S. simplex Ameghino 1887
- Rod †Archaeorycteropus Ameghino 1905
- Rod †Palaeorycteropus Filhol 1893 [Palaeoryctoropus (sic) Filhol 1893]
- †P. quercyi Filhol 1893
- Rod † Myorycteropus MacInnes, 1956
- †M. africanus MacInnes, 1956 [Orycteropus africanus MacInnes 1955] druh druhu
- †aff. M. chemeldoi (Pickford, 1975) [Orycteropus chemeldoi Pickford 1975]
- †aff. M. minutus (Pickford, 1975) [Orycteropus minutus Pickford 1975]
- Rod †Leptorycteropus Patterson, 1975
- †L. guilielmi Patterson, 1975
- Rod †Amphiorycteropus Lehmann 2009
- †A. gaudryi (Major, 1888) [Orycteropus gaudryi Major 1888] druh druhu
- †A. abundulafus (Lehmann et al., 2005) [Orycteropus abundulafus Lehmann a kol. 2005][9]
- †A. browni (Colbert, 1933) [Orycteropus browni Colbert 1933; Orycteropus pilgrimi Colbert 1933]
- †A. depereti (Helbing, 1933) [Orycteropus depereti Pomáháme 1933]
- †A. mauritanicus (Arambourg, 1959) [Orycteropus mauritanicus Arambourg 1959]
- †aff. A. pottieri (Ozansoy, 1965) [Orycteropus pottieri Ozansoy 1965]
- †aff. A. seni (Tekkaya, 1993) [Orycteropus seni Tekkaya 1993]
- Rod Orycteropus Geoffroy St. Hilaire 1796 [Oryctopus (sic) Rafinesque 1815; Oryctheropus (sic) Muirhead 1819; Orajeteropus (sic) Hill 1913]
- †O. crassidens MacInnes, 1956
- †O. djourabensis Lehmann a kol. 2004
- O. afer (Pallas 1776) Aardvark (druh druhu)
- O. a. capensis (Gmelin 1788) [Myrmecophaga capensis Gmelin 1788; Orycteropus capensis Gmelin 1788] (Cape Aardvark)
- O. a. senegalensis Lekce 1840 [Orycteropus senegalensis Schinz 1845] (Západní / Senegambian Aardvark)
- O. a. haussanus Matschie 1900 [Orycteropus haussanus Matschie 1900] (Hausa Aardvark)
- O. a. Adametzi Grote 1921 [Orycteropus adametzi]
- O. a. leptodon Hirst 1906 [Orycteropus leptodon Hirst 1906] (Kamerun Aardvark)
- O. a. erikssoni Lönnberg 1906 [Orycteropus erikssoni Lonnberg 1906; Orycteropus erikssoni erikssoni] (Erikssonův / Severní Kongo Aardvark)
- O. a. albicaudus Rothschild 1907 (Jihozápadní / Damara Aardvark)
- O. a. angolensis Zukowsky & Haltenorth 1957 [Orycteropus angolensis] (Angolský Aardvark)
- O. a. afer (Pallas 1776) [Orycteropus afer wertheri Matschie 1898; Orycteropus wertheri Matschie 1900 (Východoafrický / Bagamoyo Aardvark)] (Jižní Aardvark)
- O. a. wardi Lydekker 1908 [Orycteropus wardi] (Kongo / Wardův Aardvark)
- O. a. observandus Grote 1921 [Orycteropus observandus]
- O. a. matschiei Grote 1921 [Orycteropus matschiei]
- O. a. lademanni Grote 1911 [Orycteropus lademanni]
- O. a. ruvanensis Grote 1921 [Orycteropus ruvanensis] (Ruwana Aardvark)
- O. a. faradjius Hatt 1932 [Orycteropus erikssoni faradjius] (Faradje Aardvark)
- O. a. kordofanicus Rothschild 1927 [Orycteropus kordofanicus] (Kordofan Aardvark)
- O. a. aethiopicus Sundevall 1843 [Orycteropus aethiopicus] (Severovýchodní / habešský Aardvark)
- O. a. somalicus Lydekker 1908 [Orycteropus somalicus] (Somálsko Aardvark)
Poznámky pod čarou
- ^ A b C d E F Lehmann 2009
- ^ Martin Pickford (2019). Orycteropodidae (Tubulidentata, Mammalia) z raného miocénu v Napaku v Ugandě. Münchner Geowissenschaftliche Abhandlungen Reihe A: Geologie und Paläontologie. 47. s. 1–101. ISBN 978-3-89937-247-2.
- ^ Schlitter 2005, str. 86
- ^ Shoshani 2002, str. 619
- ^ Shoshani 2002, str. 620
- ^ Cote S, Werdelin L, Seiffert ER, Barry JC (březen 2007). „Další materiál záhadného raného miocénního savce Kelba a jeho vztah k řádu Ptolemaiida “. Proc Natl Acad Sci USA. 104 (13): 5510–5. Bibcode:2007PNAS..104,5510C. doi:10.1073 / pnas.0700441104. PMC 1838468. PMID 17372202.
- ^ Seiffert, Erik R (2007). „Nový odhad afrodermické fylogeneze založený na simultánní analýze genomových, morfologických a fosilních důkazů“. BMC Evoluční biologie. 7 (1): 224. doi:10.1186/1471-2148-7-224. PMC 2248600. PMID 17999766.
- ^ Mikkoův fylogenetický archiv [1] Haaramo, Mikko (2007). "Tubulidentata - ochranné známky". Citováno 30. prosince 2015.
- ^ Lehmann a kol. 2005
Reference
- Lehmann, Thomas (2009). "Fylogeneze a systematika Orycteropodidae (Mammalia, Tubulidentata)". Zoologický žurnál Linneanské společnosti. 155 (3): 649–702. doi:10.1111 / j.1096-3642.2008.00460.x.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lehmann, Thomas; Vignaud, Patrick; Likius, Andossa; Brunet, Michel (2005). „Nový druh Orycteropodidae (Mammalia, Tubulidentata) v miopliocénu severního Čadu“. Zoologický žurnál Linneanské společnosti. 143 (1): 109–131. doi:10.1111 / j.1096-3642.2004.00143.x.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Schlitter, D.A. (2005). "Objednat Tubulidentata". v Wilson, D.E.; Reeder, D.M. (eds.). Savčí druhy světa: taxonomický a zeměpisný odkaz (3. vyd.). Johns Hopkins University Press. str. 86. ISBN 978-0-8018-8221-0. OCLC 62265494.
- Shoshani, Jeheskel (2002). „Tubulidentata“. V Robertson, Sarah (ed.). Encyclopedia of Life Sciences. 18: Svedberg, Theodor to Two-hybrid and Related Systems. London, UK: Nature Publishing Group. ISBN 978-1-56159-274-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Další čtení
- „Sub-kompletní fosilní aardvark (Mammalia, Tubulidentata) z horního miocénu v Čadu“. doi:10.1016 / j.crpv.2005.12.016
- MacInnes D. G. (1956). Fosilní tubulidentata z východní Afriky. Britské muzeum (Natural History), Londýn. Série afrických fosilních savců; Ne. 10. 46 stran