Provincie Oriente - Oriente Province - Wikipedia


Oriente (španělština pro „východ“ nebo „orient“) byl nejvýchodnější provincie Kuba do roku 1976. Termín „Oriente“ se stále používá k označení východní části země, která je v současné době rozdělena do pěti různých provincií. Fidele a Raúl Castro se narodili v malém městečku v této provincii (Birán ).
Počátky Oriente spočívají v rozdělení Kuby v roce 1607 na západní a východní správu.[1] Východní část byla řízena od Santiago de Cuba a bylo podřízeno národní vládě v Havaně. V roce 1807 byla Kuba rozdělena na tři departamentos: Occidental, Central and Oriental. Toto uspořádání trvalo až do roku 1851, kdy bylo centrální oddělení sloučeno zpět na Západ. V roce 1878 byla Kuba rozdělena do šesti provincií. Oriente zůstal nedotčen, ale byl oficiálně přejmenován na Provincie Santiago de Cuba dokud se název nevrátil zpět do Oriente v roce 1905. Trvalo to až do roku 1976, kdy byla provincie rozdělena na pět různých provincií: Provincie Las Tunas, Provincie Granma, Provincie Holguín, Provincie Santiago de Cuba, a Provincie Guantánamo. Tato administrativní změna byla vyhlášena kubánským zákonem číslo 1304 ze dne 3. července 1976,[2] a zůstává na svém místě dodnes.
Dějiny
Diego Velazquez založil hlavní město provincie Oriente v roce 1514 a nazval jej Santiago de Cuba. Provincie zahrnuje 22 obcí a je největší kubánskou provincií s přibližně jednou třetinou populace země. Provincie Oriente je v nejvýchodnější oblasti Kuby s populací 1 797 606.[3] Táhne se přes 14 641 čtverečních mil (37 920 km)2)[4] a skládá se z různých pohoří s Sierra Maestra region s nejvyšším vrcholem Kuby a nadmořskou výškou v Pico Turquino. Provincie Oriente je kolébkou většiny kubánských dějin a je místem narození Fidela a Raula Castra. José Martí byl zabit v bitvě v Dos Ríos a mnoho orientálních válek se odehrálo také v Oriente. První kubánská válka na Kubě byla v roce 1523.[5] proti postupujícím Španělům v pohoří Sierra Maestra. Některá z nejstarších měst Kuby se nacházejí v provincii Oriente (například Baracoa) a mají bohatou historii kubánského boje za nezávislost a rasovou rovnost.
Skrz 1800. značné množství afrických otroků bylo přivezeno na Kubu, aby pracovali v cukrovarech, i když někteří byli přivezeni z Haiti a dalších sousedních ostrovů, protože to byla také levná a efektivní pracovní síla. Otevřená válka vypukla po hnutí za nezávislost a trvala od roku 1867 do roku 1878.[6] Otroctví bylo nakonec zrušeno v roce 1886, ale život pro mnohé Afro-Kubánci zůstává bojem, zejména v provincii Oriente.
Poté, co v roce 1899 skončila okupace Španělů, se provincie Oriente stala útočištěm afrokubánců. Oriente měl nejvyšší počet jednotlivých vlastníků a nájemců pozemků, přičemž 96% obyvatel se narodilo v původním stavu. Afro-Kubánci představovali až 26% pozemních dělníků. Z celkové půdy vlastněné afrokubánci bylo 75% v provincii Oriente.[7] Přestože afrokubáncům se v Oriente dařilo lépe, v provincii stále vládla chudoba a byli utlačováni bohatými Kubánci a cizími vlastníky půdy.
Cukr a káva byly hlavními vyráběnými zemědělskými produkty. A na nejvyšší úrovni bylo po celém regionu rozšířeno čtyřicet jedna cukrovarů. Zahraniční investoři viděli v provincii příležitost a začali kupovat co nejvíce půdy, aby zvýšili produkci cukru. Když investoři kupovali půdu, místní farmáři byli vytlačeni a frustrace se zvýšila. Chudoba rostla a v květnu 1912 dosáhli Kubánci v provincii Oriente bodu varu. Vypukly masivní demonstrace a afrokubánci začali drancovat a pálit podniky a majetek ve vlastnictví zahraničních investorů. V reakci na to kubánská vláda vyslala armádu k vypálení majetku afrokubánců a mnohé vyvraždila. Do dvou let vlastnila polovinu cukrovarů v Oriente američtí investoři. Kubáncům pracujícím v provincii se život stal téměř nesnesitelným. Přítomnost někoho Američané, Jamajčané, Bahamians a Haiťané, přinesl United Fruit Company zhoršené rasové problémy, které se neobjevily až do americké okupace v roce 1898. Kubánský národní hrdina José Martí požadoval mnohonárodnostní republiku.
Seznam guvernérů
1500–1799
- 1511 Diego Velázquez de Cuéllar[8]
- 1528 Pedro de Barba
- 1532 Gonzalo Ñuño de Guzmán
- 1538 Juan de Rojas; Isabel de Bobadilla
- 1539 Hernando de Soto
- 1545 Juan de Avila
- 1547 Antonio de Chávez
- 1549 Gonzalo Pérez de Angulo
- 1550 Juan de Hinestrosa
- 1554 Diego de Mazariegos
- 1565 García Osorio
- 1567 Diego de Ribera y Cepero
- 1568 Francisco de Zayas; Pedro Menéndez de Airlés
- 1570 Pedro Vázquez Valdés
- 1571 Juan Alonso de Navia
- 1574 Sancho Pardo Osorio
- 1576 Gabriel de Montalvo
- 1577 Diego de Soto
- 1578 Juan Carreño
- 1580 Gaspar de Torres
- 1584 Gabriel Luján
- 1586 Pedro Vega de la Guerra
- 1589 Juan Tejada
- 1596 Juan Maldonado
- 1602 Pedro Valdés[9]
- 1608 Juan de Villaverde Ozeta[10]
- 1609 Juan Ortiz
- 1614 Juan García de Navia
- 1618 Rodrigo de Velazco
- 1625 Pedro Fonseca Betancourt
- 1627 Alonso Cabrera
- 1630 Juan Acevedo
- 1632 Juan de Amézqueta Quijano
- 1633 Pedro de la Roca y Borgés
- 1643 Bartolomé Osuna
- 1649 Diego Felipe Ribera
- 1654 Pedro Bayona Villanueva
- 1659 Pedro Morales
- 1662 Francisco de la Vega
- 1663 Juan Bravo Acuña
- 1664 Pedro Bayona Villanueva
- 1670 Andrés de Magaña
- 1678 Francisco de la Vega
- 1683 Gil Correoso Catalán
- 1688 Tomás Pizarro Cortés
- 1690 Juan Villalobos
- 1691 Alvaro Romero Venegas
- 1692 Sebastián Arencibia Isasi
- 1698 Mateo Palacio Saldurtum
- 1700 Juan, Barón de Chaves
- 1708 José Canales
- 1711 Luis Sañudo Asay
- 1712 Mateo de Cangas
- 1713 Carlos Sucre
- 1728 Juan del Hoyo; Pedro Ignacio Jiménez
- 1738 Francisco A Cagigal
- 1747 Lorenzo de Arcos y Moreno
- 1754 Lorenzo Madariaga
- 1765 Marqués de Casa Cagigal
- 1770 Esteban de Olaris
- 1772 Juan Antonio Ayauz de Ureta
- 1776 José Teutor
- 1779 Antonio de Salas
- 1781 Vicente Manuel de Céspedes
- 1782 Nicolás de Arredondo
- 1788 Juan Bautista Vaillant
- 1796 Juan Nepomuceno Quintana
- 1798 Isidoro de Limonta
- 1799 Sebastián Kindelán
1800–1902
- 1800 Pedro Alcántara de Urbina
- 1814 Pedro Celestino Duharte; Antonio Mozo de la Torre
- 1816 Eusebio Escudero
- 1821 Marqués de San Felipe y Santiago
- 1822 Juan de Moya; Gabriel de Torres y Velasco
- 1824 Juan de Moya
- 1825 Francisco de Yllas
- 1826 Juan de Moya; Isidro Barradas; Francisco de Yllas
- 1828 Juan de Moya
- 1830 Francisco de Yllas
- 1831 Juan de Moya
- 1834 José Santos de la Hera; Fernando Cacho
- 1835 Manuel Lorenzo
- 1837 Santiago Fortuns; Juan de Moya; Tomás Yarto
- 1839 Joaquín Escario; Pedro Becerra
- 1840 Juan Tello
- 1843 Cayetano Urbina
- 1846 Gregorio Piquero
- 1847 José Mac-Crohón
- 1851 Joaquín del Manzano
- 1852 Joaquín Martínez de Medinilla
- 1854 Marqués de España
- 1855 Carlos de Vargas Machuca
- 1859 Primo de Rivera
- 1860 Antonio López de Letona
- 1862 José Colubrí Massort
- 1863 José Ramón de la Gándara
- 1864 Casimiro de la Muela; Blas Villate de la Hera, Conde de Valmaseda
- 1865 Marqués de la Concordia; Juan de Ojeda; José del Villar y Flores
- 1866 Juan de Ojeda; José del Villar
- 1867 Juan de Ojeda; Ramón Vivanco y León; Joaquín Ravenet y Morantes
- 1868 Juan de Ojeda; Fructuoso García Muñoz
- 1869 Simón de la Torre y Orsuaza; Juan de Ojeda; Félix Ferrer y Mora; Blas Villate, Conde de Valmaseda
- 1870 Juan de Ojeda; Conde de Valmaseda; José Melero y Calvo; Zacarías González Goyeneche
- 1871 Carlos Palanca y Gutiérrez
- 1872 Arsenio Martínez de Campo; Luis Riquelme; Adolfo Morales de los Ríos
- 1873 Juan García Navarro; Sabas Marín; Adolfo Morales de los Ríos; Juan Nepomuceno Burriel
- 1874 Juan Nepomuceno Burriel
- 1875 Sabas Marín
- 1876 Ramón Menduiña
- 1877 José Sáenz de Tejada; Enrique Bargés y Pombo; Luis Prendergast y Gordón; Camilo Polavieja; Andrés González Muñoz
- 1878 Luis Daban y Ramírez de Arellano
- 1880 Luis M de Pando; Camilo Polavieja; Emilio March y García
- 1881 Camilo Polavieja; Emilio March y García
- 1885 Luis M de Pando; Antonio Molto y Díaz-Bario; Francisco Acosta Alvear
- 1887 Santos Pérez y Ruiz; Alvaro Suárez Valdés
- 1889 Luis Izquierdo Roldán; Andrés González Muñoz; Ramón Barrio y Ruiz Vidal
- 1890 Francisco Javier Obregón
- 1891 Andrés González Muñoz; Leopoldo Barrios Carrión
- 1892 Andrés González Muñoz; Francisco Rodríguez del Rey; José Blanco y González Calderón; Rafael Suero Marcoleta; Antonio Gálvez y González
- 1893 Rafael Suero Marcoleta; Agustín Bravo y Jóven; Enrique Capriles y Osuna
- 1895 Sebastián Kindelán y Griñau; Jorge Garrich y Allo; José Giménez y Moreno
- 1897 Carlos Denis y Trueba; Juan A Vinent y Kindelán; Federico Ordax y Avecilla; Enrique Capriles
- 1898 Francisco Oliveiros y Jiménez; Enrique Capriles; Leonardo Ros y Rodríguez; Leonardo Wood
- 1902 Samuel Whiteside
Obce
Současnost obcí které byly součástí Oriente zahrnují:
V provincii Granma:
V provincii Guantánamo:
V provincii Holguín:
V provincii Las Tunas:
V provincii Santiago de Cuba:
Viz také
- Časová osa Santiaga de Cuba (město)
Reference
- ^ Domingo, Alfredo Mateo (1977). Historia de la división político-administrativa de la isla de Cuba, 1607-1976 (ve španělštině). Redakční Arte y Literatura. str. 69.
- ^ Pátá konference OSN o standardizaci zeměpisných názvů, sv. II, vydané Organizací spojených národů, New York, 1991
- ^ ^ „Oriente - Kuba“. Kubánské pamětní mince. O9 březen 2010. http://www.a1acoins.com/
- ^ ^ „Oriente - Kuba“. Kubánské pamětní mince. O9 březen 2010. http://www.a1acoins.com/
- ^ „O důležitosti provincie Oriente“. Dějiny Kuby. 2. února 2010 http://www.historyofcuba.com/cuba.htm
- ^ ^ „Kuba.“ Columbia Electronic Encyclopedia. © 1994, 2000-2006 na Infoplease. © 2000–2007 Pearson Education, publikováno jako Infoplease.09. Března 2010 <http://www.infoplease.com/ce6/people/A0844662.html >.
- ^ ^ „O důležitosti provincie Oriente“. Dějiny Kuby. 2. února 2010 http://www.historyofcuba.com/cuba.htm
- ^ Moreau 1908, s. 15-21, v.1.
- ^ Jacobo de la Pezuela (1863). „Resumen historico“. Diccionario geografico, estadístico, historico, de la isla de Cuba (ve španělštině). 1. Madrid: Mellado. hdl:2027 / uc1.32106019739033 - prostřednictvím HathiTrust.
- ^ Guia de forasteros 1866.
Bibliografie
- „Gobernadores de Santiago de Cuba“. Guia de forasteros de la siempre fiel de Cuba [Průvodce pro cizince na Kubě] (ve španělštině). Havana: Imprenta del Gobierno y capitanía general por S.M. 1866.
- Emilio Bacardí Moreau (1908). Crónicas de Santiago de Cuba (ve španělštině). Barcelona: Carbonell y Esteva - via HathiTrust. (3 svazky)
- Veřejná knihovna v New Yorku (1912). „Kuba: Historie a popis: Zvláštní místa: Santiago de Cuba (provincie)“. Seznam děl týkajících se Západní Indie.
- Olga Portuondo Zuniga (2003). „Santiago de Cuba“. V Louis A. Pérez; Rebecca Jarvis Scott (eds.). Archiv Kuby: Los Archivos de Cuba (ve španělštině). University of Pittsburgh Press. 171–199. ISBN 0822941953. (celý text)