Starosaský křestní slib - Old Saxon Baptismal Vow
The Starosaský křestní slib, také nazývaný Starosaský katechismus, Křestní slib Utrecht a Abrenuntiatio Diaboli, je křestní slib který byl nalezen v rukopisu z devátého století v klášterní knihovně v Mainz, Německo. Přísaha zmiňuje tři Germánský pohan bohové časných Sasové které se má čtenář vzdát: Uuôden („Woden "), Thunaer a Saxnōt. Učenec Rudolf Šimek komentuje, že slib je obzvláště zajímavý, protože je to jediný případ boha Saxnota uvedeného v náboženském kontextu. Jeden z mnoha křestních slibů je nyní archivován v Vatikán Codex pal. 577.[1]
Bez ohledu na konvenční název textu existuje spor o to, jak by měl být jazyk textu kategorizován, protože ukazuje vlastnosti Stará angličtina, Old Low Franconian (Stará holandština) a Starý saský (Stará dolní němčina).
Přísaha
Text (s latinskou kurzívou) zní takto:[1]
| 1. Forsachistu diobolae? | 1. Opouštíte ďábla? |
| & reagovat. ec forsacho diabolae. | a měl by odpovědět: Opouštím ďábla. |
| 2. ukončit allum diobolgelde? | 2. A všechno modlářství? |
| reagovat. end ec forsacho allum diobolgeldae. | Měl by odpovědět: A opouštím veškeré modlářství. |
| 3. ukončit allum dioboles uuercum? | 3. A všechna ďáblova díla? |
| reagovat. end ec forsacho allum dioboles uuercum a uuordum, | Měl by odpovědět: A opouštím všechna Ďáblova díla a sliby, |
| Thunaer ende Uoden ende Saxnote ende allum them unholdum, hira genotas sint. | Thunaer a Woden a Seaxnot a všichni ti ďáblové, kteří jsou jejich následovníky. |
| 4. gelobistu v dostal alamehtigan fadaer | 4. Věříš / důvěřuješ v Boha Všemohoucího Otce? |
| ec gelobo v dostal alamehtigan fadaer | Věřím / důvěřuji v Boha Všemohoucího Otce. |
| 5. gelobistu v crist godes suno | 5. Věříte / důvěřujete v Krista, Božího syna? |
| ec gelobo v cristu dostane suno. | Věřím / důvěřuji v Krista, Božího syna. |
| 6. Gelobistu v haloganu gast. | 6. Věříš / důvěřuješ v Ducha svatého? |
| Ec gelobo v haloganu gast. | Věřím / důvěřuji v Ducha svatého. |
Spor o jazyk
Zatímco rukopis slibu je z devátého století, jeho jazyk se zdá být od osmého. Je to nepochybně napsáno v kombinaci různých Západoněmecké dialekty, včetně funkcí, které by mohly patřit Stará vysoká němčina, Stará nízká němčina, Starý saský, Starý Frisian, Stará holandština (také známý jako Old Low Franconian) a Stará angličtina. To vedlo k rozsáhlé debatě o tom, kde text vznikl, v neposlední řadě proto, že by text stál jako důležitá raná památka na jazyk a tradice jakékoli moderní země, na kterou by ji mohl nárokovat - přesto je možné, že žádný z těchto rozdílů se nezdál být velmi důležitý. lidé, kteří text zkopírovali a upravili.[2][3][4][5] Klíčové vrstvy se zdají být:
- Stará angličtina (pravděpodobně konkrétně Northumbrian stará angličtina ). To by bylo v souladu s produkcí v Northumbrii nebo s Northumbrianským misionářem, který je aktivní vedle Svatý Bonifác na kontinentu.
- Starý saský nebo Stará holandština, což by mohlo být v souladu s výrobou nebo přenosem přes klášter v Utrecht (v moderním Nizozemsku).
- Stará vysoká němčina, což by bylo v souladu s kopírováním přežívajícího rukopisu mluvčím této odrůdy, možná na Opatství Hersfeld.
Srovnání se současnou nizozemštinou a dolní němčinou
V níže uvedeném glosáři byl pravopis normalizován:
- se při souhláse nahradí
- <c> is replaced with <k> and <ch> with <kh>
| Původní slovo | Moderní holandština | Moderní nízká němčina (cca) | Moderní nízký saský | Moderní angličtina |
|---|---|---|---|---|
| Konec | En | Un | En | A |
| e [k] | ik | ik | ik | Já |
| forsa [kh] o | verzaak | versak | versake | opustit |
| allum | alej | Všechno | alej | Všechno |
| dioboly | duivelse | Deibels | düvels | ďáblova |
| [w] ercum | werken | Warken | warken | funguje |
| a | en | un | en | a |
| [w] ordum | woorden | Woorten | wöörde | slova |
| Thunær | Donar | Donar | Dunar | Thunor |
| ende | en | un | en | a |
| [W] ôden | Wodan | Wodan | Wodan | Woden |
| ende | en | un | en | a |
| Saxnôte | Saxnot | Saxnot | Saxnote | Saxnot |
| ende | en | un | en | a |
| allum | Allen | Všechno | alej | Všechno |
| jim | (van) deze | diesen | dee | ty |
| unholdum | ontrouwen | Unmannen | unheiligen | nevěrný |
| thê | zemřít | de | dee | SZO |
| hira | Hun | h (i) ehm | öäre | jejich |
| genôtas | (vazba) genoten | Genoten | genoten | společníci |
| sint | zijn | sient | sint | jsou |
Edice
Média související s Sächsisches Taufgelöbnis na Wikimedia Commons
- Capitularia Regum Francorum I, vyd. A. Boretius, Monumenta Germaniae Historica, Legum sectio 11 (Hanover, 1883), str. 22 (č. 107)
- „Abrenuntiatio diaboli et prefessio fidei“, vyd. E. Wadstein, Kleinere altsächsische Sprachdenkmäler, Niederdeutsche Denkmäler, 6 (Norden: Soltau, 1899), str. 119-21
- Hodgkin, R. H., Historie Anglosasů, 3. vydání, 2 svazky (Oxford, 1952), I, 302 [fax]
Viz také
- Indiculus superstitionum et paganiarum, latinská sbírka kapitul identifikujících a odsuzujících pověrčivé a pohanské víry nalezené na severu Galie a mezi Sasy v době jejich podrobení a obrácení Charlemagne
Reference
- ^ A b Šimek, s. 276.
- ^ D. H. Green, Jazyk a historie v raně germánském světě (Cambridge, 1998), str. 344-45.
- ^ N. van der Sijs, Calendarium van de Nederlandse Taal (2006).
- ^ Marco Mostert, 'Utrecht zwischen York und Fulda: Anfänge niederländischer Schriftlichkeit im Frühmittelalter ', v »Širší den Müßiggang ...« Niederländisches Mittelalterim Spiegel von Kunst, Kult und Politik, vyd. Ulrike Zellmann, Angelika Lehmann-Benz a Urban Küsters (Düsseldorf: Grupello, 2004), str. 21–37 ISBN 3-89978-018-3
- ^ Marco Mostert, „Komunikace víry: Kruh Bonifáce, germánské lidové mluvy, fríské a saské obrácení“, Amsterdamer Beiträge zur älteren Germanistik, 70 (2013), 87-130.
Zdroje
- Šimek, Rudolf (1993), „Saxon Baptismal Sow“, in Slovník severní mytologie, trans. Angela Hall. D.S. Brewer. str. 276. ISBN 0-85991-513-1