No Mans Land (píseň Erica Bogle) - No Mans Land (Eric Bogle song) - Wikipedia

"Země nikoho" (také známý jako „Zelená pole Francie“ nebo „Willie McBride“) je píseň napsaná v roce 1976 skotskou lidový písničkář Eric Bogle, odrážející se na hrobě mladého muže, který zemřel v roce první světová válka. Jeho refrén odkazuje na dvě slavné skladby vojenské hudby, “Poslední příspěvek " a "Květy lesa ". Jeho melodie, jeho refrén (" hráli buben pomalu, hráli na pikola lowly ") a prvky jejího předmětu (mladý muž v nejlepších letech) jsou podobné těm z „Streets of Laredo“, Severoameričan kovboj balada, jejíž počátky lze vysledovat až k angličtině z 18. století balada volala "Nešťastný hrábě „a irská balada„ Lock Hospital “. V roce 2009 to Eric řekl publiku v Weymouth že četl o dívce, které tehdejší předseda vlády dostal kopii písně Tony Blair, který jej nazval „svou oblíbenou protiválečnou báseň“. Podle Erica ho zarámovaná kopie básně připsala, ale uvedl, že byl zabit první světová válka.[1]

Je to píseň, která byla napsána o vojenských hřbitovech Flandry a severní Francie. V roce 1976 jsme s manželkou šli na tři nebo čtyři z těchto vojenských hřbitovů a viděli tam pohřbené všechny mladé vojáky.

— Eric Bogle[2]

Totožnost Willieho McBrideho

Podle písně, náhrobek vojáka Willie McBride říká, že mu bylo 19 let, když zemřel v roce 1916. Podle Komise pro válečné hroby společenství, bylo jich tam osm vojáků jménem „William McBride“ a dalších šest označených jako „W. McBride“, kteří zemřeli ve Francii nebo Belgie během první světové války, ale žádný z nich neodpovídá vojákovi v písni. Dva „William McBrides“ a jeden „W. McBride“ zemřeli v roce 1916, ale jeden je připomínán v Thiepvalův památník a nemá náhrobek. Další dva jsou pohřbeni v Vojenský hřbitov Authuille ale jeden byl ve věku 21 a věk druhého není znám. Všichni tři pocházeli z irských pluků.[3]

Piet Chielens, koordinátor V muzeu Flanders Fields v Ypres, Belgie, a organizátor každoročních mírových koncertů ve Flandrech, jednou zkontroloval všech 1 700 000 jmen, která jsou registrována u Komise pro válku společenství. Našel ne méně než deset vojínů Williama McBrideho.[Citace je zapotřebí ] Tři z nich William McBrides padli v roce 1916; dva byli příslušníky irského pluku, Royal Inniskilling Fusiliers, a zemřeli víceméně na stejném místě během Bitva na Sommě v roce 1916. Jeden měl 21, druhý 19 let. 19letý vojín William McBride je pohřben v Vojenský hřbitov Authuille poblíž Albert a Beaumont-Hamel, kde byli nasazeni střelci Inniskillen jako součást 29. divize.[3] Devatenáctiletý vojín William McBride se nachází v hrobě A. 36 poblíž hřbitova.

Historik Armagh Trevor Geary vystopoval Willieho McBrideho (12/23965) na Roan Cottage, Roughan, Lislea v hrabství Armagh BT60 3AF. Toto bylo založeno na náhrobku na Vojenském hřbitově Authuile.[4]

Jméno mohlo být také inspirováno námořním pseudonymem Godfrey Herbert, kapitán královského námořnictva, také neslavný, přezdívaný „Baralong Herbert“ Baralongové incidenty.[5] Byl zmiňován jako kapitán William McBride během války britskou admirality a dalšími úřady, když se zmínil o veliteli „Baralongu“, aby zabránil jakékoli odvetě ze strany Němců, pokud by odhalili jeho totožnost při zajetí.

Sám Bogle uvedl, že při výběru jména „Willie McBride“ neměl na mysli žádného konkrétního vojáka; „McBride“ byl jednoduše vhodný rým pro „hrobovou stranu“ a také chtěl dát vojákovi irské jméno jako protiklad k anti-irský sentiment převládající v Británii v té době.[6]

Cover verze a nahrávky

Píseň (jako „The Green Fields of France“) měla obrovský úspěch Furey Brothers a Davey Arthur v 80. letech v Irsku i jinde. Melodie a slova se od originálu Erica Boglea poněkud liší Skoti nahrazené věty (např. Vystřelili jste z pušky? je často nahrazeno Hráli pochod smrti?). Zaznamenal to také Dropkick Murphys, který změnil texty jen nepatrně. Eric Bogle opakovaně uvedl, že jeho vlastní oblíbenou nahrávkou písně je autor John McDermott.[Citace je zapotřebí ]

Filmař Pete Robertson[7] použil Dropkick Murphys verze ve svém krátkém filmu z roku 2008 Zelená pole Francie.[8][9]

V roce 2014 Královská britská legie do provozu Joss Stone a Jeff Beck nahrát oficiální singl Poppy Appeal 2014 Poppy odvolání píseň. Vybrali zemi nikoho. Konečným výsledkem byly dvě nahrávky a videozáznam na pozadí Londýnský Tower se zaměřením na vlčí máky v instalaci příkopu.

Cover verze zahrnují:

Odpověď Willieho McBride

Spisovatel jménem Stephen L. Suffet napsal píseň od Willieho McBride, která s úctou odpovídá Ericovi Bogleovi, nastavenou na stejnou melodii jako Země nikohoa řekl, že nelituje bojů v první světové válce.[12] Texty, copywrited Suffet v roce 1997, byly zahrnuty do knihy Eric Bogle, Hudba a velká válka: „Slzy starého muže“.[13]

Joss Stone kryt

Kryt Země nikoho od Joss Stone představovat Jeff Beck byl vyroben jako úředník Poppy odvolání Single pro Královská britská legie. Konečným výsledkem byly dvě nahrávky (jedna byla a Úpravy rádia ) a video na pozadí Londýnský Tower se zaměřením na Vlčí máky v příkopu instalace. Obálka se velmi lišila od originálu, hlavně v tom, že obsahovala pouze texty z prvních dvou a půl verše, a tak vynechala materiál, který obsahoval protiválečný sentiment, který byl základem písně. Proti této verzi písně bylo několik námitek od jednotlivců a organizací, například:

  • verze dezinfikuje protiválečné poselství a vyvolává dojem falešné historie[14]
  • uráží spisovatele písně a nakonec i lidi v ozbrojených silách

Bogle sám napsal část o kontroverzi pro Opatrovník web: řekl, že i když nesouhlasil s vypuštěním veršů a „rock'n'rollovým uspořádáním“ v Stoneově verzi, uznal, že to bylo věcí osobních preferencí, a že „dělat to akusticky a zahrnout všechny čtyři verše a refrény by z písně učinily téměř sedm minut dlouhou a pochybnou komerční přitažlivost na dnešním hudebním trhu “, a že širší přitažlivost Stoneovy nahrávky přivede píseň k pozornosti lidí, kteří by ji nikdy předtím neslyšeli . Vyjádřil názor, že obalová verze „rozhodně neoslavuje (válka), ale ani ji neodsuzuje ... (je) možná sentimentální, dokonce bagatelizuje, ale neoslavuje“. Došel k závěru, že ani on, ani jeho vydavatel nebudou podnikat právní kroky proti osobám, které se na obálce podílely, a že „přál bych si verzi mé písně, která by při jejím psaní mohla odpovídat mým původním záměrům: ilustrovat naprostý odpad války, přičemž vzdal hold odvaze a obětavosti těch statečných mladých mužů, kteří bojovali. Pokud se však Jossovo krytí sem tam dotkne srdce nebo dvou a přiměje některé lidi přemýšlet, možná poprvé, o skutečné ceně války, pak její verze bude mít míru platnosti a hodnoty ".[15]

Viz také

Reference

  1. ^ „Eric Bogle a John Munro - zelená pole Francie“. Youtube. 30. srpna 2009. Citováno 13. října 2013.
  2. ^ A b Země nikoho (ZELENÁ POLE FRANCIE) (ERIC BOGLE) (1976)
  3. ^ A b „Detaily hřbitova“. CWGC. Citováno 13. října 2013.
  4. ^ https://www.bbc.co.uk/news/uk-n northern-ireland-30587515 Willie McBride: Píseň vojáka Armagha nadále rezonuje. Autor: Gordon Adair, 1. ledna 2015. BBC News NI
  5. ^ Messimer, Dwight R (2002). Verschollen: Ztráty ponorek z první světové války. Naval Institute Press. str. 23. ISBN  1-55750-475-X.
  6. ^ Rozhovor Erica Bogle v rádiu Nový Zéland, 25. dubna 2016
  7. ^ „Pete Robertson“. IMDb.com. Citováno 13. října 2013.
  8. ^ „Zelená pole Francie“. Foggydewproductions.com. Archivovány od originál dne 20. února 2012. Citováno 13. října 2013.
  9. ^ „Zelená pole Francie (2009)“. IMDb.com. Citováno 13. října 2013.
  10. ^ „John McDermott - Battlefields of Green: Songs Of ...“ Veškerá muzika. Citováno 25. února 2019.
  11. ^ "Hudba". Cor.cochion.tripod.com. Citováno 13. října 2013.
  12. ^ Walsh, Michael JK (2. ledna 2018). Eric Bogle, Hudba a velká válka: „Slzy starého muže“. Routledge. str. 11. ISBN  9781351764483. Citováno 15. prosince 2019.
  13. ^ Walsh, Michael JK (2. ledna 2018). Eric Bogle, Hudba a velká válka: „Slzy starého muže“. Routledge. str. 104. ISBN  9781351764483. Citováno 15. prosince 2019.
  14. ^ „Letošní píseň s mákem je ostudou a měla by být stažena“. noglory.org.
  15. ^ Bogle, Eric (12. listopadu 2014). „Eric Bogle: Nelíbí se mi obálka knihy No Man's Land od Josse Stonea, ale nebudu se žalovat“. theguardian.com. Citováno 31. srpna 2016.

Další čtení

externí odkazy