Nevzad Hanim - Nevzad Hanım - Wikipedia

V tomhle Osmanská turečtina název stylu, křestní jméno je Nevzad, titul je Hanim a neexistuje žádné příjmení.
Nevzad Hanim
narozenýNimet Bargu
2. března 1902
Hüseyin Bey Mansion, Vişnezade, Beşiktaş, Istanbul, Osmanská říše
Zemřel23. června 1992(1992-06-23) (ve věku 90)
Göksu, Istanbul, krocan
Pohřbení
Hřbitov Karacaahmet
Manželka
​
​
(m. 1921; zemřel 1926)​
Zeki Bey
​
​
(m. 1928)​
ProblémOd jejího druhého manžela:
Sıdıka Selçuk Özgü
Şaban Mustafa Seferoğlu
Celé jméno
turečtina: Nimet Nevzad Hanim[1]
Osmanská turečtina: نمت نوزاد خانم‎
DůmBargu (po narození)
Osmanský (manželstvím)
OtecŞaban Efendi
MatkaHatice Hanım
NáboženstvíSunnitský islám

Nevzad Hanim (turečtina: Nimet Nevzad Hanim; Osmanská turečtina: نمت نوزاد خانم; narozený Nimet Bargu; 2. března 1902 - 23. června 1992) byla pátá manželka sultána Mehmed VI z Osmanská říše.[2]

Časný život

Nevzad Hanim se narodil 2. března 1902 v sídle sultána Mehmed V sekretářka Hüseyin Bey Vişnezade, Beşiktaş, Istanbul. Narodila se jako Nimet Bargu a byla členkou albánské rodiny Bargu. Její otec byl Şaban Efendi Bargu, zahradník paláce, a její matka byla Hatice Hanim. Měla dvě mladší sestry, Emine Hayriye Nesrin Hanim (1905-1988) a Fatma Tüzehra Nevzer Hanim (narozena 1906), a mladšího bratra, Salih Bey (narozena 1908).[3]

Manželka Hüseyin Bey Eda Hanim byla sestrou jejího otce. V roce 1913, na žádost Edy Hanim, Demsan Hanim (švagrová z Mihrengiz Kadın, manželka sultána Mehmed V ) představila Nimet a její sestru Nesrin v císařském harému, kde se podle zvyku osmanského dvora změnilo její jméno na Nevzad.[4]

Poté byla poslána do harému, jeho syna Şehzade Mehmed Ziyaeddin,[5] kde sloužila v doprovodu studentských princezen Safiye Ünüvarové a absolvovala stejné kurzy a školení jako oni. Po Mehmedově nástupu na trůn v roce 1918 se stala jednou z kalfasů a přešla do jeho paláce.[6]

První manželství

Nevzad se oženil 1. září 1921[2][7] v Palác Yıldız. Dostala titul „Second Fortunate“.[8] Mehmedovi bylo šedesát jedna, zatímco Nevzadovi bylo devatenáct.[9] Skutečnost, že se s ní oženil, prohloubila již tak mrazivé a odporné vztahy mezi dětmi sultána Reşada a vlastní rodinou Mehmeda. Kromě toho byla Mehmed svou novou manželkou tak zasažena, že způsobovala drby v hlavním městě kvůli jeho odmítnutí opustit harém a tak se rozloučit s její společností.[10]

Nevzad zůstal bezdětný.[5] Když byl Mehmed sesazen v roce 1922, byla spolu s dalšími členy jeho rodiny uvězněna v paláci Feriye. Když císařská rodina odešla v březnu 1924 do exilu, odešla žít ke své tetě Fatmě Hanim. Na přetrvávající žádosti Mehmeda se přidala k sesazenému sultánovi San Remo, v květnu 1924.[2][1][11] Zde zůstali ve Villa Magnolia. Po několika měsících se k ní v San Remu přidala i její sestra Nesrin.[11]

Nevzad byl s Mehmedem v době jeho smrti 15. května 1926.[12][13] Sami Bey, syn sestry sultána Mediha Sultan postavil se Nevzadovi a upoutal pozornost na možnost zavraždění jeho strýce. Sami Bey pochyboval, že se na jeho smrti podílel Nevzad. Vyslechl ji a poté zapečetil její osobní majetek po sultánových skříních.[14] Brzy po Mehmedově smrti se Nevzad vrátila se svou sestrou do Istanbulu.[15]

Druhé manželství

V roce 1928 se provdala za kapitánku Ziya Bey Seferoğlu,[1] a přijal jméno Nimet Seferoğlu. Ve stejném roce porodila dívku Sıdıka Selçuk, následovanou synem Şaban Mustafa v roce 1931.[16]

Paměti

V roce 1937 Nevzad vydala své paměti pod názvem Yıldız'dan San Remo'ya.[17] Monografie byly publikovány v Opálení noviny a jsou získány pozoruhodné informace o sultánovi Mehmedovi VI. O spolehlivosti vzpomínek v té době se však vedly vážné diskuse.[18]

Smrt

Nevzad Hanim zemřela ve věku devadesáti let 23. června 1992 ve svém sídle v Göksu, Istanbul a byl pohřben v Hřbitov Karacaahmet.[19]

Čest

Viz také

Reference

  1. ^ A b C Sakaoğlu 2008, str. 708.
  2. ^ A b C Uluçay 2011, str. 264.
  3. ^ Açba 2007, str. 201, 202, 206.
  4. ^ Açba 2007, str. 202-3.
  5. ^ A b Açba 2007, str. 203.
  6. ^ Brookes 2010, str. 269.
  7. ^ Sakaoğlu 2008, str. 707.
  8. ^ Aredba, Rumeysa; Açba, Edadil (2009). Sultan Vahdeddin'in San Remo Günleri. Timaş Yayınları. p. 28. ISBN  978-9-752-63955-3.
  9. ^ Brookes 2010, str. 269 ​​n. 65.
  10. ^ Brookes 2010, str. 269 ​​n. 67.
  11. ^ A b Açba 2007, str. 203-4.
  12. ^ Bardakçı, Murat (2017). Neslishah: Poslední osmanská princezna. Oxford University Press. str. 85–6. ISBN  978-9-774-16837-6.
  13. ^ Yanatma 2007, str. 89-90.
  14. ^ Yanatma 2007, str. 91.
  15. ^ Açba 2007, str. 205.
  16. ^ Açba 2007, str. 205-6.
  17. ^ Brookes 2010, str. 286.
  18. ^ Yanatma 2007, str. 86 n. 199.
  19. ^ Açba 2007, str. 206.
  20. ^ Açba 2004, str. 125.

Zdroje

  • Açba, Harun (2007). Kadın efendiler: 1839-1924. Profil. ISBN  978-9-759-96109-1.
  • Açba, Leyla (2004). Bir Çerkes prensesinin harém hatıraları. L & M. ISBN  978-9-756-49131-7.
  • Brookes, Douglas Scott (2010). Konkubína, princezna a učitel: Hlasy z osmanského harému. University of Texas Press. ISBN  978-0-292-78335-5.
  • Sakaoğlu, Necdet (2008). Bu mülkün kadın sultanları: Vâlide sultanlar, hâtunlar, hasekiler, kadınefendiler, sallelfendiler. Oğlak Yayıncılık. ISBN  978-9-753-29623-6.
  • Uluçay, Mustafa Çağatay (2011). Padişahların kadınları ve kızları. Ankara: Ötüken. ISBN  978-9-754-37840-5.
  • Yanatma, Servet (2007). Smrt a pohřební obřady osmanských sultánů (od sultána Mahmuda II. Po sultána Mehmeda VI Vahideddina).