Nesrin Kadın - Nesrin Kadın
Nesrin Kadın | |||||
---|---|---|---|---|---|
narozený | C. 1848 Soči, Severní Kavkaz | ||||
Zemřel | 11. června 1876 Palác Feriye, Istanbul, Osmanská říše (současnost Istanbul, krocan ) | (ve věku 27–28)||||
Pohřbení | Císařské dámské mauzoleum, Nová mešita, Istanbul | ||||
Manželka | |||||
Problém | |||||
| |||||
Dům | Zevş-Barakay (narozením) Osmanský (manželstvím) | ||||
Otec | Ismail Zevş-Barakay | ||||
Náboženství | Sunnitský islám |
Nesrin Kadın[A] (Osmanská turečtina: نسرین قادین; C. 1848 - 11.6.1876) byla čtvrtá manželka sultána Abdulaziz z Osmanská říše.[1]
Časný život
Nesrin Kadın se narodil v roce 1848 v Soči, Severní Kavkaz. Byla členkou Ubykh knížecí rodina, Zevş-Barakay.[2] Její otec byl princ Ismail Bey Zevş-Barakay (1812 - 1876),[3] syn prince Vordezokue Bey Zevş-Barakay.[4] Nesrin měl dva mladší bratry, prince Hasana Beye (1850 - 1876),[5] a princ Osman Pasha (1851 - 1892), pobočník sultánovi Abdul Hamid II.[6] Její teta byla manželkou Ateş Mehmed Pasha.[2]
V roce 1859 Čerkes komunita se shromáždila a do Istanbulu byla vyslána delegace. Cílem delegace bylo představit ruské pronásledování na Kavkaze sultánovi Abdulmejid I.. V delegaci působili jako zástupci čtyři šéfové, včetně Nesrinova otce Ismaila Beye. Poté, co dosáhli svého cíle, Abdulmejid požádal, aby čtyři náčelníci zůstali v Osmanské říši, a obdaroval je zeměmi. Nesrinův otec dostal zemi Silivri poté se její rodina usadila Istanbul.[2]
Manželství
Nesrin se oženil Abdulaziz v roce 1868 u Palác Dolmabahçe.[7] Dostala titul „Čtvrtá choť“.[8] Manželství bylo způsobeno úsilím jejího otce navázat politické spojenectví s Osmanskou říší.[7]
O rok později Nesrin porodila své první dítě, syna,Şehzade Mehmed Şevket[9] dne 10. června 1869.[10] O pět let později, 24. srpna 1874, porodila své druhé dítě, dceru, Emine Sultan.[8] V roce 1876 byla povýšena na titul „Třetí choť“.[3]
Abdulaziz byl sesazen jeho ministry 30. května 1876, jeho synovcem Murad V stát se sultánem.[11] Byl převezen do Palác Feriye další den.[12] Ženy z Abdulazizova doprovodu nechtěly opustit palác Dolmabahçe. Byli tedy popadnuti za ruce a posláni do paláce Feriye. Při tom byli prohledáváni od hlavy po paty a bylo jim vzato vše hodnotné. Nesrin, který byl v té době vážně nemocný, byl odnesen na nosítkách do caique, která ji měla odvézt do Feriyeho paláce. Někdo dokonce popadl šál, který byl omotán kolem ní.[3][13] 4. června 1876[14] Abdulaziz zemřel za záhadných okolností.[15]
Smrt
Nesrin Kadın zemřel sedm dní po Abdulazizově smrti dne 11. června 1876[3] na Palác Feriye.[16] Podle historika Alan Palmer, zjevně zemřela při porodu.[17] Byla pohřbena v mauzoleu císařských dam v Nové mešitě, Istanbul.[18]
Čtyři dny po její smrti, 15. června 1876,[19] její bratr Hasan Bey se pokusil zavraždit velký počet ministrů, kteří se setkali v sídle Midhat Pasha.[20] Byl souzen a popraven 18. června 1876.[21]
Problém
název | Narození | Smrt | Poznámky | Reference |
---|---|---|---|---|
Şehzade Mehmed Şevket | 10. června 1869 | 22. října 1899 | • Jednou se oženil a měl problém, jednoho syna. | [22][3] |
Emine Sultan | 24. srpna 1874 | 29. ledna 1920 | • Oženil se a měl problém s jednou dcerou. | [22][8][23] |
Viz také
Anotace
Reference
- ^ Gençosman, Kemal Zeki (1976). Yakın tarihimizde rüşvet ve yolsuzluk olayları. ŞDL Yayınları. p. 85.
- ^ A b C Açba 2007, str. 90.
- ^ A b C d E F Uluçay 2011, str. 233.
- ^ Açba 2007, str. 90 n. 51.
- ^ Açba 2007, str. 91 n. 53.
- ^ Açba 2007, str. 93 n. 54.
- ^ A b Açba 2007, str. 90-1.
- ^ A b C Uluçay 2011, str. 236.
- ^ Bey, Mehmet Sürreya (1969). Osmanlı devletinde kim kimdi, svazek 1. Küğ Yayını. p. 280.
- ^ Uçan, Lâle (2019). Dolmabahçe Sarayı’nda Çocuk Olmak: Sultan Abdülaziz’in Şehzâdelerinin ve Sallelfendilerinin Çocukluk Yaşantılarından Kesitler. FSM İlmî Araştırmalar İnsan ve Toplum Bilimleri Dergisi. p. 233.
- ^ Zürcher, Erik J. (15. října 2004). Turkey: A Modern History, Revised Edition. IB Tauris. p. 73. ISBN 978-1-850-43399-6.
- ^ Shaw, Stanford J .; Shaw, Ezel Kural (1976). Dějiny Osmanské říše a moderního Turecka: Svazek 2, Reforma, Revoluce a Republika: Vzestup moderního Turecka 1808-1975, Svazek 11. Cambridge University Press. str.164. ISBN 978-0-521-29166-8.
- ^ Brookes 2010, str. 40.
- ^ Davison, Roderic H. (8. prosince 2015). Reforma v Osmanské říši, 1856-1876. Princeton University Press. p. 341. ISBN 978-1-400-87876-5.
- ^ Brookes 2010, str. 43.
- ^ Açba 2007, str. 91.
- ^ Palmer, Alan (19. května 2011). Úpadek a pád Osmanské říše. Faber a Faber. ISBN 978-0-571-27908-1.
- ^ Sakaoğlu 2008, str. 642.
- ^ Zücher, Erik J. (4. září 2004). Turkey: A Modern History, Revised Edition. IB Tauris. p. 73. ISBN 978-1-860-64958-5.
- ^ Časopis Společnosti pro arménská studia: JSAS. Společenství. 1999. s. 116.
- ^ Mattar, Philip (2004). Encyclopedia of the Modern Middle East & North Africa: A-C. Macmillan Reference USA. str.575. ISBN 978-0-028-65770-7.
- ^ A b Uçan 2019b, str. 24.
- ^ Brookes 2010, str. 280.
- ^ Öztuna, Yılmaz (24. března 2014). Bir Darbenin Anatomisi. Ötüken Neşriyat A.Ş. ISBN 978-6-051-55082-4.
Zdroje
- Açba, Harun (2007). Kadın efendiler: 1839-1924. Profil. ISBN 978-9-759-96109-1.
- Brookes, Douglas Scott (2010). Konkubína, princezna a učitel: Hlasy z osmanského harému. University of Texas Press. ISBN 978-0-292-78335-5.
- Sakaoğlu, Necdet (2008). Bu mülkün kadın sultanları: Vâlide sultanlar, hâtunlar, hasekiler, kadınefendiler, sallelfendiler. Oğlak Yayıncılık. ISBN 978-9-753-29623-6.
- Uçan, Lâle (2019b). Syn Halife Abdülmecid Efendi'nin Hayatı - Şehzâlik, Veliahtlık ve Halifelik Yılları (PDF) (Disertační práce). Istanbul University Institute of Social Sciences.
- Uluçay, Mustafa Çağatay (2011). Padişahların kadınları ve kızları. Ankara: Ötüken. ISBN 978-9-754-37840-5.