Ndok Gjeloshi - Ndok Gjeloshi - Wikipedia
Ndok Gjeloshi | |
|---|---|
 | |
| narozený | 15. listopadu 1893 Mekshaj, Shala, Sanjak ze Scutari, Osmanská říše |
| Zemřel | 11.04.1943 Tirana, Albánské království |
| Věrnost | Albánské knížectví |
| Bitvy / války | Červnová revoluce druhá světová válka |
Ndok Gjeloshi (1893-1943)[1] byl Albánská armáda důstojník a velitel milice během druhé světové války.
Život
Gjeloshi se narodil v Mekshaj, Shalë obec Dukagjin region v severní Albánii. Studoval v Františkánský Vysoká škola v Shkodër, a poté dokončil Vojenská akademie v Modeně.
Gjeloshi podporován Princ Wied během jeho krátké vlády Albánské knížectví, a stejně jako mnoho dalších pro-Wied nacionalistů, byl členem krátkodobé „Albánské nacionalistické strany“ (Albánec: Partia Nacionaliste Shqiptare).
Zastánce Fanoušek Noli s politickými myšlenkami byl aktivním účastníkem Červnová revoluce, a byl povýšen na „kapitána“ pohraniční stráže. Po Ahmet Zogu návrat z Jugoslávie, uprchl ze země a odešel do exilu.
V roce 1926 spolu s Loro Caka, katolický kněz, Gjeloshi uspořádal povstání v Dukagjin. Povstání se nemohlo šířit v blízkých oblastech; zůstal izolovaný a byl potlačen zogistickými silami. Gjeoloshi znovu uprchl. Vstoupil do albánského politického života emigrant v Vídeň, Rakousko a stal se členem „národního svazu“ (Albánec: Bashkimi Kombëtar), organizace exilových aktivistů proti Zogu, která byla založena v roce 1925 v Vídeň z iniciativy Ali Kelcyra, Angjelin Suma, Xhemal Bushati a Sejfi Vllamasi.[2]
Zoguův pokus o atentát
V roce 1931 byl zatčen spolu s Aziz Çami za pokus o atentát proti Král Zog I.. Podle vzpomínek Gjeloshiho „studoval scénu velmi dobře, než došlo k pokusu o atentát.[3] Jeho vzpomínky kontrastují s oficiální verzí uvedenou později, že stát Zogu vystřelil a Topallaj (zabit Gjeloshi) spěchal, aby Zogu zakryl svým tělem.
Soud byl odsouzen na 3 roky a 6 měsíců spolu s Çami (2 roky a 6 měsíců). Ostatní organizátoři, mezi nimi Qazim Mulleti, Mustafa Merlika-Kruja, Rexhep Mitrovica, Angjelin Suma, Sejfi Vllamasi atd. byli propuštěni brzy po svém zatčení. Byli vyloučeni z Rakouska a většina z nich se přestěhovala do Paříž. Gjeloshi zůstane uvnitř Praha po vydání.[2]
Návrat do Albánie
Gjeloshi se vrátil do Albánie po exilu krále Zoga během Italská invaze do Albánie. Kvůli jeho nacionalistickým myšlenkám Kosovo a další regiony se připojily k novému albánskému státu, připojil se k místní milici v hodnosti Hlavní, důležitý. Na jaře 1943 byl zavražděn komunistickým aktivistou Myslym Keta v jedné z hlavních ulic Tirana.
Reference
- ^ Robert Elsie. str. 170.
- ^ A b Sejfi Vllamasi (2000), „IX“, v Marenglen Verli (ed.), Ballafaqime politike në Shqipëri (1897-1942): kujtime dhe vlerësime historike, Shtëpia Botuese "Neraida", ISBN 9992771313, archivovány z originál dne 2014-02-20,
Një kryengritje e papregatitur dhe e paorganizuar, që u bë në Malësitë e Dukagjinit më 1926, me udhëheqjen e dom Loro Cakës e të toger Ndok Gjeloshit, e cila dështoi, e hodhi Zogun përfundimish. Me Traktatin e 1926 - and me me vonë me atë të 1927, Italisë iu dha e drejta e ndërhyrjes së armatosur në rast të një revolucioni kundër regjimit të Zogut.
Me gjithë këto fakte, hetuesia më 28 prill 1931 vendosi për ndalim gjyqi dhe na liroi, kurse në muajin korrik, liroi me po atë mënyrë Angjelin Sumën dhe Qazim Mulletin. Por, ndërkohë, policia na dboy nga Vjena, me kusht që të mos kemi të drejtë edhe një herë të hyjmë në Austri.
Për atë arësye, qeveria e Vjenës, për t’i bërë një kompliment Italisë, vendosi ta bëjë gjyqin në një vend të vogël, ku populli ka qënë katolik fetar, pasues i Partisë Popullore; nga ana tjetër, për t’u bërë qejfin emigrantëve politika, neve na liroi, me ndalim gjyqi, Gjyqi Ndok Gjeloshin e dënoi me tre vjet e gjysmë privim lirie dhe Azis Çamin me dy vjet e gjysmë.
Në Paris erdhi edhe Hasan Prishtina, Nikoll Ivanaj, Qazim Mulleti, Frano Karma dhe më vonë, pas lirimit të plášť, erdhi edhe Azis Çami. Ndok Gjeloshi mě don Loro Cakën, mbetën në Pragë. - ^ Milani, Prelë. „Ja atentatet kundër Mbretit Zog“. Fjala e Lire (v albánštině). Fjala e LIre. Citováno 2. září 2010.