Příroda a mládež - Nature and Youth
 | tento článek ne uvést žádný Zdroje. (Srpna 2009) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
 | |
| Nevládní organizace | |
| Průmysl | Environmentalismus |
| Založený | 18. listopadu 1967 |
| Hlavní sídlo | Oslo, Norsko |
Oblast sloužila | Norsko |
Klíčoví lidé | Gaute Eiterjord (předseda) |
Počet zaměstnanců | 12 (2007) |
| webová stránka | www.nu.no |
Natur og Ungdom (NU), který překládá Příroda a mládež, také v angličtině známý jako Mladí přátelé Země Norsko, je Norština organizace chránící životní prostředí mládeže. Je to jediný ekolog mládežnická organizace v Norsku. 7 000 členů v 80 místních skupinách pracuje na otázkách životního prostředí po celé zemi. Oficiálně je NU pobočkou mládeže Norská společnost pro ochranu přírody. Organizaci vede Gaute Eiterjord.
Mezi hlavní problémy, s nimiž organizace pracuje, patří ropa, veřejná doprava, energie, a Ochrana přírody. Kromě místních skupin existuje ústřední rada se 14 členy, která pracuje v národních záležitostech a administrativa; oba se nacházejí v Oslo.
Natur og Ungdom je členem Přátelé Země International a vydává časopis Putsj.
Dějiny
V roce 1967 Norská společnost pro ochranu přírody (NNV) oznámila, že chtějí mládežnickou organizaci, a obě organizace, Norsk Feltbiologisk Ungdomsforening (NFU) a Oslo Katedralskoles Naturvernforening, se rozhodl sloučit 18. listopadu 1967. Organizace měla těžký začátek s několika členy a komplikovanou organizací, ale v 70. letech se NU lépe organizovala s více místními skupinami. Zaměření v tomto období bylo zemědělství. Ale v 70. letech jaderná energie se stal v Norsku horkým problémem a NU získala organizační sílu, když se postavila proti plánům, a získala vítězství, když bylo rozhodnuto, že nebude v Norsku stavět jadernou energii.
Během sedmdesátých a osmdesátých let organizace pracovala s mnoha problémy, včetně Alta diskuse, a také k zabránění znečištění životního prostředí, zejména z průmysl. V roce 1984 členové z NU a Zelený mír připoutali se k továrně Titania v Sokndal v občanská neposlušnost opatření zakazující dumping 2,2 milionu tun olej a rockdust smíchaný s Chemikálie v Dyngadjupet v Jøssingfjord. Jednalo se o první přímou akci občanské neposlušnosti podniknutou NU. V roce 1990 byla Titania povinna ukládat odpad na pevninu, jak požadovali ekologové.
Na konci 80. let vzrostl mezi obecnou populací ekologismus, což dále posilovalo organizaci o více členů a místních skupin. V roce 1991 byla NU hlavním přispěvatelem do Rotvoll kontroverze, boj za zachování bohaté kulturní oblasti na okraji města Trondheim. V Referendum EU v roce 1994 „NU aktivně pracovala proti členství v EU. Na konci 90. let byla hlavní pozornost věnována pokusu zabránit výstavbě zemní plyn elektrárny v Norsku a v roce 2000 (desetiletí), zastavení otevírání EU Barentsovo moře pro těžbu ropy.
Židle
- Knut Skedsmo (1966–1968)
- Willy Klein (1968)
- Geir Tveit (1969)
- Tore Killingland (1971–1973)
- Preben Ottesen (1974)
- Espen Wæhle (1975)
- Karen Johanne Baalsrud (1976)
- Bjart Holtsmark (1977)
- Trond Amundsen (1978)
- Espen Koksvik (1979)
- Grete Bæverfjord (1980)
- Marit Smith (1981)
- Haakon Vennemo (1982)
- Inger Spangen (1983)
- Stig Horsberg (1984)
- Tom Christian Axelsen (1985–1986)
- Marianne Gjørv (1987–1988)
- Marit Nyborg (1988–1990)
- Åsne Berre Persen (1991–1992)
- Heidi Sørensen (1993–1994)
- Lars Haltbrekken (1995–1996)
- Silje Schei Tveitdal (1997–1998)
- Einar Håndlykken (1999–2000)
- Elin Lerum Boasson (2001–2002)
- Ane Hansdatter Kismul (2003–2005)
- Bård Lahn (2006–2007)
- Ingeborg Gjærum (2008–2009)
- Ola Skaalvik Elvevold (2010–2012)
- Silje Lundberg (2012–2014)
- Arnstein Vestre (2014–2016)
- Ingrid Skjoldvær (2016–2017)
- Gaute Eiterjord (2018–)
