Napoléon Belcourt - Napoléon Belcourt

Ctihodný

Napoléon Antoine Belcourt

PC QC
Napoléon Belcourt.jpg
10. Mluvčí poslanecké sněmovny Kanady
V kanceláři
10. března 1904 - 10. ledna 1905
MonarchaEdward VII
GuvernérHrabě z Minto
Hrabě Gray
premiérVážený pane Wilfrid Laurier
PředcházetLouis-Philippe Brodeur
UspělRobert Franklin Sutherland
Člen Kanadský parlament
pro Ottawa (město)
V kanceláři
1896–1907
PředcházetWilliam H. Hutchison
UspělThomas Birkett
Senátor pro Ottawu, Ontario
V kanceláři
1907–1932
JmenovánWilfrid Laurier
Osobní údaje
narozený(1860-09-15)15. září 1860
Toronto, Kanada - západ
Zemřel7. srpna 1932(1932-08-07) (ve věku 71)
Blue Sea Lake, Quebec, Kanada
VztahyJoseph Shehyn, Nevlastní otec
VýboryPředseda zvláštního výboru pro správu fondu menzy a fondu invalidity a výroby a prodeje papírového máku

Napoléon Antoine Belcourt, PC QC (15. září 1860 - 7. srpna 1932) byl a Franco-Ontarian poslanec v Kanada.[1]

Životopis

Časný život

Belcourt se narodil v Toronto na Francouzsko-kanadský rodiče, Ferdinand-Napoléon Belcourt a Marie-Anne Clair,[2] a vyrůstal Trois-Rivières, Quebec. Vystudoval právo na Université Laval, byl povolán do Quebecský bar v roce 1882[2] a zahájil právní praxi v Montreal v roce 1882, než se přestěhoval do Ottawa v roce 1884. Belcourt byl povolán do baru v Ontariu v roce 1884.[2] Nastoupil na právnickou fakultu University of Ottawa v roce 1891 a stal se majitelem novin Le Temps který podporoval Liberální strana z Wilfrid Laurier. Belcourt sloužil jako úředník pro mír a korunní právník Carleton County od roku 1894 do roku 1896. V roce 1899 byl jmenován Queen's Counsel.[2]

Byl dvakrát ženatý: s Hectorine, dcerou senátora Joseph Shehyn, v roce 1889 a Mary Margaret Haycock v roce 1903.[2]

Kariéra

Nejprve běžel pro sedadlo v Dolní sněmovna Kanady v 1891 volby ale byl poražen. Získal místo v 1896 volby, a využil své pozice jako Člen parlamentu (MP) lobovat ve prospěch francouzsko-ontarské komunity.[1]

V roce 1904 se stal Mluvčí poslanecké sněmovny Kanady ale v této pozici zůstal pouze po zbytek funkčního období tohoto Parlamentu. Odstoupil a následoval 1904 volby, ale zůstal poslancem.[1]

V roce 1907 byl jmenován do Senát Kanady Laurier.[1]

Belcourt se stal lídrem v hnutí za francouzský jazyk Samostatné školy v Ontariu. Předsedal prvnímu kongresu francouzsko-Ontariánů v roce 1910, který byl vyzván, aby se postavil proti pokusům vlády Ontaria potlačit používání francouzského jazyka ve školách. Byl také lídrem v boji proti Pravidlo 17 kterou provedla zemská vláda v červnu 1912 s cílem omezit používání francouzštiny jako vyučovacího jazyka ve veřejných i samostatných školských systémech. Opozice vyvrcholila demonstracemi několika tisíc lidí v Ottawě, kde za protestující hovořil Belcourt.

V roce 2006 neúspěšně argumentoval proti předpisu 17 Nejvyšší soud v Ontariu v roce 1914. Odvolával se až k Soudní výbor rady záchoda v Británii, kde tvrdil, že nařízení porušuje práva francouzských daňových poplatníků na použití jejich peněz v souladu s jejich přáním a že zbavuje občany práva používat svůj vlastní jazyk a rozhodovat o vyučovacím jazyce svých dětí. Zatímco Belcourt prohrál u soudu, protestní hnutí, které vedl, znemožnilo úplné provedení nařízení.

V roce 1924 se Belcourt stal kanadským Zplnomocněný ministr na vzájemnou konferenci v Londýně[2] a příští rok předsedal zasedání Meziparlamentní unie v Ottawě.

Zemřel v Modré mořské jezero v Quebecu ve věku 71.[2]

The Obec Belcourt v kanadském Quebecu, byl pojmenován po něm.[3]

Reference

  1. ^ A b C d Napoléon Belcourt - životopis parlamentu Kanady
  2. ^ A b C d E F G Johnson, J.K. (1968). Kanadský adresář parlamentu 1867-1967. Veřejné archivy Kanady.
  3. ^ „Belcourt (Municipalité)“ (francouzsky). Commission de toponymie du Québec. Citováno 2011-01-13.

externí odkazy