Nahum Manbar - Nahum Manbar

Nahum Manbar
narozený (1946-04-18) 18.dubna 1946 (věk 74)
Givat Haim, Povinná Palestina
obsazeníPodnikatel

Nahum Manbar (hebrejština: נחום מנבר, Narozen 18. dubna 1946) je izraelský podnikatel, který se zabýval obchodem se zbraněmi Írán. Před svým propuštěním v říjnu 2011 byl odsouzen za řadu zločinů proti izraelské národní bezpečnosti a byl odsouzen na 14,5 roku vězení.[1]

Časný život

Manbar se narodil v roce kibuc Givat Haim v roce 1946. Jeho rodiče byli mezi zakladateli kibucu. Ve věku 16 let byl v rezervním týmu izraelského národního basketbalového týmu. Působil jako důstojník v Brigáda výsadkářů poté, co byl odveden do Izraelské obranné síly (IDF). Působil také jako instruktor na důstojnické škole IDF. Manbar bojoval v obou Šestidenní válka, Válka vyhlazování, a Jomkippurská válka. Během války Yom Kippur zachránil život Hanochovi Saarovi, který později sloužil v jeho obranném týmu.[2]

Kariéra

Po vojenské službě se Manbar přestěhoval do Tel Aviv a otevřel řadu podniků. Jeho podnikatelské aktivity většinou skončily policejními vyšetřováními a obžalobami pro trestné činy, jako je podvod, špatné kontroly a krádeže šeků vládním zaměstnancům. V roce 1984 uprchl do Spojeného království poté, co byl obžalován za podvod, podvod a krádež. Izrael byl prohlášen za uprchlíka před spravedlností. Poté začal prodávat produkty v Trh Covent Garden v Londýně, ale brzy opustil Británii a vstoupil do obchodu se zbraněmi. Založil zbrojní společnosti v Polsku a Francii. Během své kariéry obchodníka se zbraněmi žil ve Francii a ve Švýcarsku, poté se usadil v Polsku a zřídil své sídlo v Varšava. Některé ze zbraní, které Manbar prodal, byly zakoupeny od polské armády.[2][3] V roce 1994 se stal sponzorem společnosti Hapoel Jeruzalém B.C.[4]

Manbar prodal zbraně Írán navazování kontaktů s íránským ministerstvem obrany. Podle obvinění z jeho soudu Manbar navázal kontakt prostřednictvím íránského prostředníka s Majedem Abasburem, v té době vedoucím íránského projektu vývoje chemických zbraní.[3] Byla podepsána dohoda mezi společností Manbar's Mana Investments International a íránskou sekcí 105B, zastoupenou Abashurem. Manbar zpočátku prodal Íránu malý počet protiletadlových raket odpalovaných z ramen. Díky této dohodě se seznámil s polským ministrem obrany Florian Siwicki. Manbar později prodával útočné zbraně jako např T-55 tanky zakoupené od polské armády do Íránu s vysvětlením, že „Koupím, řekněme, tanky T-55 od polské armády za 35 000 dolarů za kus, nainstaluji nějaký systém řízení palby, který jsem koupil od Izraele za 20 000 za kus, a prodám je Íránci za 200 000 $. Zisky byly fantastické “.[2]

V letech 1992 až 1993 poskytl Manbar Íránu přísady potřebné k výrobě chemických zbraní, vybavení a odborných znalostí a do roku 1994 mu bylo vyplaceno 16 milionů dolarů po poskytnutí prvků hořčičného plynu a tří druhů nervového plynu: Tabun, Sarin a Soman, a zřídit závod v Polsku na výrobu chemických zbraní pro Írán. Získal suroviny potřebné k výrobě chemických zbraní, které prodal Íránu z Číny a Maďarska. Rovněž poskytl Íránu informace a know-how na výrobu hořčičného plynu. Obžaloba uvedla, že izraelské zpravodajské službě o svých kontaktech nehlásil až do srpna 1992, a to navzdory několika schůzkám s příslušníky bezpečnostních sil. Navzdory tomu, že se zavázal zastavit svou nelegální činnost, pokračoval v tom déle než rok. Manbar však tvrdí, že o svých aktivitách informoval izraelské orgány a že jeho prodej zbraní do Íránu schválilo izraelské ministerstvo obrany.[1][2] Manbar však nabídl Izraeli informace o vojenských předmětech a také nabídl, že k odhalení využije spojení na vysoké úrovni s Íránci osud Rona Arada, vykořisťování Mossad zoufale touží po jakékoli informaci o jeho osudu. Manbar dodával Mossadu falešné video a bezcenné vodítka.[2] Činnosti společnosti Manbar, z nichž některé byly prováděny v Británii, přitáhly pozornost MI6, který nemohl uvěřit, že by Izraelec mohl tak úzce spolupracovat s Íránem, a dospěl k závěru, že Manbar byl agentem Mosadu, který se pokoušel proniknout do íránského obranného establishmentu.

Mossad začal vyšetřovat jednání Manbara a v rámci vyšetřování agenti Mossadu zaútočili na Abashura. 27. května 1993 se Manbar a Abashur setkali v hotelu Marriott v Vídeň. Abashur byl sledován dvěma agenty Mossadu a na cestě tam si všiml, že ho sledují. Když Abashur dorazil, řekl Manbarovi agenty a Manbar je poté konfrontoval a naznačil jim, že ví, o koho jde, zatímco Abashur si uvědomil, že byl objeven, a odešel do bezpečného domu íránského velvyslanectví. Oba agenti sledovali Abashurovo auto na motocyklu, ale kvůli silnému dešti bylo pro něj obtížné držet krok, a když se vynořili z podchodu, jejich motocykl se převrátil. Auto přejelo agenty a oba je zabilo. Jejich smrt údajně zvýšila hněv izraelských bezpečnostních služeb na Manbara.[5][2]

V roce 1994 byl americkou vládou obviněn z prodeje komponentů pro hořčičný plyn a nervový plyn do Íránu navzdory americkému embargu[4] a byl mu zakázán vstup do Spojených států.[6]

V roce 1997 náměstkyně generálního prokurátora pro bezpečnostní záležitosti Dvorah Chen dospěla k závěru, že může stíhat Manbara za ublížení na bezpečnosti státu a pomoc nepříteli ve válce proti Izraeli. Úředníkům Mossadu se podařilo přesvědčit polského podnikatele, který sloužil jako jeho pravá ruka, aby souhlasil, že bude svědčit proti němu. 27. března 1997 dorazil Manbar do Izraele, aby sledoval, jak Hapoel Jeruzalém soutěží o státní pohár. Po příjezdu byl zatčen Shin Bet a jednotka pro závažné trestné činy izraelské policie. Jeho zadržení bylo původně umístěno pod a roubík pořadí, a byl povolen ke zveřejnění o několik týdnů později. V květnu byl obžalován a jeho případ byl předložen Okresní soud v Tel Avivu.[6]

Soud

Soud s Manbarem začal 15. května. Soud se konal za zavřenými dveřmi a velká část svědectví byla utajena. Jeho obhajoba byla založena na případu, že nejednal sám a že izraelským podnikatelům bylo povoleno bezpečnostními orgány prodávat zbraně Íránu.[2]

16. července 1998 byl jednomyslně usvědčen ze spolupráce s nepřítelem a poskytování informací nepříteli. Soud zamítl jeho žádosti pro nedostatek kriminální úmysl a zjistil, že věděl o Abbasfourově vedoucí pozici. Byl odsouzen k 16 letům vězení. Trest si odpykal ve věznici Nitzan v roce 2006 Ramla,[7] a později ve věznici HaSharon na výměně Hadarim.

Manbar apeloval na Nejvyšší soud Izraele ale jeho odvolání bylo zamítnuto 5. prosince 2000. V roce 2007 podal žádost o podmínečné propuštění, která byla označena za dobře vychovaného vězně.[7] Shin Bet a Mossad však namítali,[8] a počátkem roku 2008 jeho žádost byla Jeruzalémským okresním soudem zamítnuta.[9] Tvrdilo se, že by mohl být naverbován Íránem.[10]

Kontroverze

Proces byl nabitý kontroverzí. Manbarův právník Amnon Zichroni tvrdil, že předseda vlády Benjamin Netanjahu kontaktoval předsedajícího soudce v případě Amnona Straschnova, aby loboval za tvrdý trest pro Manbara.[11] Netanjahuova kancelář obvinění popřela.[12] Zichroni dále tvrdil, že členka jeho obranného týmu, právnička Pninat Yanai, předala Straschnovovi privilegované informace o Manbaru - s nimiž Zichroni tvrdila, že měla sexuální poměr.[11] Yanai, která byla ze svých funkcí propuštěna a byla také přítelem Netanjahuova mluvčího, také tato obvinění popřela.[12]

Ex-Mossad činidlo Victor Ostrovský poukázal na to, že Manbar dostal na výběr malou skupinu právníků a že soud byl veden za zavřenými dveřmi. Řekl také, že Manbar měl kontakty na izraelské bezpečnostní služby a že v minulosti bylo uzavřeno několik obchodů s Íránem.[13]

Jiní to také považovali za spojení v řetězci pochybných dohod mezi Izraelem a Íránem, které sahá až k Írán – Contra záležitost, a že se pustil do izraelského vojenského a bezpečnostního průmyslu.[14]

Osobní život

Ve Francii se Manbar setkal s Francouzkou Francine. Vzali se 21. dubna 1992 a měli syna.

Francine poskytla Mosadu informace o jednání jejího předchozího manžela s argentinským raketovým programem Condor před svatbou.[5] 2. března 2010 se pár rozvedl (okresní soud v Tel Avivu, DMC 13120-07).

V roce 2003, zatímco byl ještě ve vězení, byl Manbar prohlášen konkurz a byl jmenován správce.[15]

Viz také

Reference

  1. ^ A b „A-G: Manbar bude propuštěn předčasně z vězení“. Jpost. 31. října 2011. Citováno 31. října 2011.
  2. ^ A b C d E F G Bergman, Ronen: Tajná válka s Íránem: Tajný boj proti nejnebezpečnější teroristické moci na světě (2006)
  3. ^ A b Greenberg, Joel (7. května 1997). „Izrael držel v Íránu dopravu v nervovém plynu“. New York Times. Citováno 8. března, 2008.
  4. ^ A b La Guardia, Anton (15. dubna 1997). „Íránský„ obchodník s nervovým plynem “mizí“. The Telegraph. Citováno 9. března 2008.
  5. ^ A b Melman, Yossi (31. října 2011). "Izraelský kibucznik, který rozdával zbraně Íránu". Haaretz. Citováno 25. prosince, 2013.
  6. ^ A b Greenberg, Joel (18. dubna 1997). „Izrael je spojen s íránskými zbraněmi uvězněn“. New York Times. Citováno 8. března, 2008.
  7. ^ A b Saban, Itzik (6. dubna 2007). "Izrael je usvědčen z napomáhání Íránu k podmínečnému propuštění". Ynetnews. Citováno 8. března, 2008.
  8. ^ Luvitch, Vered (29. října 2007). „Stát proti propouštění Nepřítele státu“. Ynetnews. Citováno 9. března 2008.
  9. ^ Yarkoni, Yoram (16. ledna 2008). „Nepřítel státu podmíněné propuštění odmítnut“. Ynetnews. Citováno 8. března, 2008.
  10. ^ Ben-Zur, Raanan (7. května 2007). "'Pokud bude Írán osvobozen, může přijmout izraelského zradce'". Ynetnews. Citováno 9. března 2008.
  11. ^ A b „Izrael sevřel spirála kolem soudu pro zradu“. CNN.com. 16. července 1998. Citováno 8. března, 2008.
  12. ^ A b Kennedy, Duncan (16. července 1998). „Sexuální skandál v procesu izraelské zrady“. BBC. Citováno 8. března, 2008.
  13. ^ Ostrovsky, Victor (září 1998). „To, co izraelská přísně tajná zkouška na manbar odhaluje o rozsáhlých a probíhajících izraelských zbraních při jednání s Íránem“. Washingtonská zpráva o záležitostech Středního východu: 55–56, 62. Citováno 8. března, 2008.
  14. ^ „Manbar: oběť izraelsko-íránských tajných vztahů“. Arabské zprávy. 16. července 1998. Archivovány od originál 3. února 2008. Citováno 8. března, 2008.
  15. ^ http://elyon1.court.gov.il/files/12/380/093/o03/12093380.o03.htm

externí odkazy