Monica Frassoni - Monica Frassoni

Monica Frassoni
Monica Frassoni 2019.jpg
Tiskový mluvčí Evropská strana zelených
V kanceláři
21. října 2009 - 5. listopadu 2019
Podáváme s Reinhard Bütikofer
Poslanec Evropského parlamentu
V kanceláři
20. července 1999 - 14. července 2009
Spolupředseda Evropské středisko pro podporu voleb
Předpokládaná kancelář
10. června 2013
Osobní údaje
narozený (1963-09-10) 10. září 1963 (věk 57)
Veracruz, Mexiko
Politická stranaEvropská strana zelených
webová stránkawww.monicafrassoni.org

Monica Frassoni (narozen 10. září 1963) je italština politik.

V roce 2010 spoluzaložila a vede Evropskou alianci pro úsporu energie, organizaci s mnoha zúčastněnými stranami vedenou obchodem, jejímž cílem je propagovat a prosazovat úspory energie a nový energetický model.[1] Je také členkou řídícího výboru Koalice úspor energie.[2]

Od roku 2013 je prezidentkou představenstva společnosti Evropské středisko pro podporu voleb (ECES), nezisková soukromá nadace založená v roce 2010 za účelem realizace projektů volební pomoci po celém světě.

V roce 2018 byla zvolena do místní rady Ixelles v bruselském regionu zastupující ECOLO.

Monica Frassoni je členkou správní rady společnosti „Přátelé Evropy „přední think tank, který pracuje na podpoře inkluzivnější, udržitelnější a perspektivnější Evropy. Je také členkou správní rady Nadace ceci n'est pas une crise, která byla vytvořena v roce 2013 v Belgii s cílem reagovat na výzvy kulturní a populismus identity.[3]

Životopis

Monica Frassoni je absolventkou politologie z University of Florence Cesare Alfieri. Její politická kariéra začala v roce 1983, kdy se aktivně zapojila do Evropské federalistické hnutí. V roce 1987 se přestěhovala do Bruselu, kde byla zvolena generální tajemnicí evropské organizace Mladí evropští federalisté („JEF Europe“).[4]

Její angažovanost v politikách týkajících se mládeže pokračovala i poté, co byla jmenována předsedkyní Evropského koordinačního úřadu pro nevládní organizace pro mládež, kterou zastávala v letech 1991 až 1993.

1990-2009: roky Evropského parlamentu

V roce 1990 začala Monica Frassoni pracovat pro Zelení / EFA Skupina v Evropský parlament odpovědný za ústavní záležitosti, právní stát, postupy a imunity. V této funkci úzce spolupracovala s Adelaide Agliettou, Alexandrem Langerem a Paulem Lannoye a významně se podílela na provádění nových legislativních pravomocí Evropského parlamentu v návaznosti na institucionální reformy, které vyvrcholily smlouvami v Maastrichtu, Amsterdamu a Nice. V roce 1999 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu na svůj první mandát ve funkci Ecolo, Stal se prvním nebelgickým politikem zvoleným v belgické politické straně a prvním italským státním příslušníkem zvoleným v zahraničí. Během své první legislativy působila v ústavních záležitostech a otázkách lidských práv a pečlivě sledovala jednání o rozšíření EU o Kypr a o reformu EU. Rovněž se zapojila do několika konkrétních environmentálních problémů s jasným evropským rozměrem, pokud jde o právo EU, jako je ochrana řeky Ebro ve Španělsku, vysokorychlostní infrastruktury, jako je tunel Lyon-Turín, odpad v Neapoli atd.

Od roku 2002 do roku 2009 byla spolupředsedkyní Daniel Cohn-Bendit z Zelená skupina / EFA která se mezitím rozrostla na čtvrtou největší skupinu v Evropském parlamentu, pokud jde o počet poslanců. Skupina dodnes zahrnuje zelené, regionalistické a progresivní politické strany.

V červnu 2004 byla Monica Frassoni znovu zvolena na druhé funkční období u Italky Federace zelených. Během tohoto období byla členkou Výboru pro právní záležitosti a náhradní členkou Výborů pro ústavní záležitosti a pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Byla součástí delegace pro vztahy s Mercosurem, delegace pro vztahy s Íránem a Parlamentního shromáždění pro Středomoří. Po dobu tří let byla rovněž navrhovatelkou výroční zprávy Evropského parlamentu o provádění práva EU, a tak pečlivě sledovala přezkum řízení o nesplnění povinnosti prováděný Evropskou komisí.[5] Byla také členkou vyjednávacího týmu Evropského parlamentu v pracovní skupině pro reformu parlamentu, kterou vedla Dagmar Roth-Behrendt ao interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů.

Monica Frassoni byla jmenována bývalou komisařkou pro vnější vztahy a evropskou politiku sousedství, Benita Ferrero-Waldner, jako vedoucí volební pozorovatelské mise Evropské unie v Bolívii při volbách do Ústavodárného shromáždění v červenci 2016 a ve Venezuele při prezidentských volbách v prosinci téhož roku.[6][7]

V roce 2007 byla kandidátkou její skupiny na předsedu Evropského parlamentu a postavila se proti Hans-Gertu Pötteringovi v programu prozměny, zelené a proti velké koalici.[8] Zajistila zhruba trojnásobný počet voličů než její vlastní skupina.

Od roku 2003 byla Monica Frassoni členkou výkonné a později místopředsedkyně parlamentní sítě Světové banky a Mezinárodního měnového fondu.

2009 – současnost

V roce 2009 byla po skončení svého druhého mandátu v Evropském parlamentu zvolena spolupředsedkyní Evropské strany zelených, která byla znovu zvolena v letech 2012 a 2015.

Svůj mandát uzavřela v listopadu 2019.

V roce 2013 se významně podílela na organizaci první celoevropské kampaně „Zelená primární“ pro nominaci zeleného kandidáta na předsednictví Evropské komise. Tato kampaň byla inovativním pilotním projektem zahrnujícím národní strany zelených, jehož cílem bylo přiblížit diskusi o tom, kdo vede EU, občanům, a „europeizovat“ volby do Evropského parlamentu v roce 2014.[9]

V roce 2010 byla nominována Zahraniční politika časopis jako jeden z Seznam 100 nejlepších globálních myslitelů, spolu s Marina Silva, Cécile Duflot a Renate Kunast, za „přijetí Zeleného hlavního proudu“.

V roce 2010 spolufinancovala a byla jmenována předsedkyní Evropské aliance pro úsporu energie, multistakeholder, business-led advocacy organization zaměřené na prosazování silné a ambiciózní regulace energie v celé EU, a tím na posílení politik pro dekarbonizaci ekonomika.

V roce 2011 nastoupila do správní rady Evropského střediska pro podporu voleb a v roce 2013 se stala prezidentkou správní rady a nahradila bývalého exprezidenta a zakladatele opata Apollinaire Malou Malou. ECES je nezisková soukromá nadace se sídlem v Bruselu, jejímž cílem je podpora udržitelného demokratického rozvoje prostřednictvím poskytování poradenských služeb a operativní podpory volební zúčastněným stranám po celou dobu volebního cyklu. Od roku 2012 do současnosti ECES podepsala 71 smluv ve 39 zemích, zejména v Africe a většinou s Evropskou komisí a členskými státy.

V roce 2016 byla zahrnuta do EURACTIV mezi 40 odborníky na politiku s vlivem na politiku energetické účinnosti EU.

V letech 2018 a 2019 byla jmenována zvláštní velvyslankyní Týdne udržitelné energie v EU.[10]

V říjnu 2018 byla zvolena místní radní pro Ecolo -Groene[11] seznam v Ixelles (Brusel ), za starostování Christos Doulkeridis (Ecolo ).[12]

V její současné politické práci je ústředním bodem „federální unie“, která má být podpořena radikálním přeorientováním politik EU a investičních priorit směrem ke skutečné „Zelené nové dohodě“, odstranění pravomocí vetovat každý členský stát EU ; silnější role Evropského parlamentu, který má být zvolen částečně prostřednictvím mezinárodního volebního seznamu, a podstatnější rozpočet EU. Hluboce reformovaná EU může mít správné rozměry a kapacitu, aby mohla čelit dnešním globálním výzvám, zejména boji proti změně klimatu, nerovnosti, nesnášenlivosti a postupnému oslabování demokracie a svobod v EU.[13] Její práce v oblastech energetické a volební pomoci úzce souvisí s touto myšlenkou podpory a posílení evropské demokracie.

Další aktivity

Monica Frassoni je pravidelnou řečníčkou a lektorkou na akademických fórech a veřejných akcích se zaměřením na udržitelnou energii a úspory energie, zelenou transformaci globální ekonomiky a společnosti v boji proti vyloučení a změně klimatu, demokracii a účast občanské společnosti, zejména žen a mládeže, při rozhodování na všech úrovních.

V roce 2018 absolvovala sérii přednášek o institucích EU a právu v oblasti životního prostředí na univerzitě Deusto ve španělském Bilbau.

V roce 2019 uskutečnila speciální kurz „Lobby a zájmové skupiny v EU“ na Sant'Anna School of Advanced Studies, Pisa, Itálie.

Články a publikace

V roce 2010 přispěla do knihy „Europa 2.0 Prospettive ed evoluzioni del sogno europeo“, kterou vydali Nicola Vallinoto a Simone Vannuccini, kapitolou o podmínkách obnovení evropského ústavního procesu.[14]

V roce 2012 přispěla do knihy „Un'altra donna è possibile. Voci fuori dal coro nell'Italia del bunga bunga“, autorky: Paola Castiglia.

V roce 2014 přispěla do knihy „Un'altra Europa. Sostenibile, Democratica, Paritaria, Solidale“, vydané Silvií Zamboni, kapitolou o výzvách změny klimatu a energetické politiky.[15]

V roce 2016 přispěla do knihy „Odpovědnost, transparentnost a demokracie ve fungování institucí v Bretton Woods“, kterou vydala prof. Elena Sciso, kapitolou „Dvě konkrétní zkušenosti“.[16]

V roce 2017 přispěla do knihy „Mecanismos de participación ciudadana, una experiencescia global“ vydané Lic. Gema Morales Martinez a Gerardo Romeo Altamirano, s kapitolou o zkušenostech s přímou demokracií v Itálii a EU.[17]

V roce 2018 přispěla do knihy „Europee: dieci donne che fanno l'Europa“ vydané společností Textus Edizioni, které režíruje sérii „Le vie da percorrere“.[18]

V roce 2019 přispěla do výroční zprávy Legambiente „Un Green New Deal per l'Europa: Le idee e le sfide per rilanciare il progetto europeo“, kterou editovali Edoardo Zanchini a Mauro Albrizio, s kapitolou o změně EU za účelem zahájení Zelené proměna.[19]

Monica se aktivně účastní projektů a akcí a píše publikace o možných reformách Evropské unie se zaměřením na kvalitu demokracie a zelenou transformaci ekonomiky.[20] Přispívá do diskusí o záležitostech EU, energetické a průmyslové politice, migraci a italské politice. Píše blog pro Il Fatto Quotidiano.[21] a Huffington Post[22] a pravidelně publikuje na EURACTIV[23] a v Zeleném evropském věstníku.[24]

Poznámky

  1. ^ „Home - EU-ASE“. EU-ASE. Citováno 2017-10-02.
  2. ^ „Koalice pro úsporu energie“. energycoalition.eu. Citováno 2017-10-02.
  3. ^ „Notre société n'est pas en crise, elle évolue. - Ceci n'est pas une crise“. Ceci n'est pas une crise (francouzsky). Citováno 2017-10-02.
  4. ^ „JEF Europe: History“. jef.eu. Citováno 2017-10-02.
  5. ^ „Lepší využití řízení o nesplnění povinnosti podle práva Společenství proti členským státům“. europarl.europa.eu. Citováno 2017-10-02.
  6. ^ „Volební pozorovatelská mise EU v Bolívii v roce 2006 - ESVČ - Evropská komise“. EEAS (ve finštině). Citováno 2017-10-02.
  7. ^ „Volební pozorovatelská mise EU do Venezuely v roce 2006 - ESVČ - Evropská služba pro vnější činnost - Evropská komise“. ESVČ - Evropská služba pro vnější činnost. Citováno 2017-10-02.
  8. ^ „Rozpravy - Úterý, 16. ledna 2007 - Sdělení kandidátů na volby do funkce prezidenta“. europarl.europa.eu. Citováno 2017-10-02.
  9. ^ „Zelená základna - Vy rozhodujete o Evropě“. OneEurope. Citováno 2017-10-02.
  10. ^ „Týden udržitelné energie v EU“.
  11. ^ „Communales 2018: Ecolo-Groen mène largement les débats à Ixelles et revendique le poste de bourgmestre“. BX1 (francouzsky). 14. 10. 2018. Citováno 2019-11-05.
  12. ^ "Složení | Ixelles". ixelles.be. Citováno 2019-11-05.
  13. ^ „Bílá kniha Jeana-Clauda Junckera o budoucnosti Evropy: pět scénářů nevybrat“. Evropští zelení. Citováno 2017-10-02.
  14. ^ "ombre corte". ombrecorte.it. Citováno 2017-10-02.
  15. ^ Un'altra Europa.
  16. ^ Odpovědnost, transparentnost a demokracie ve fungování | Elena Sciso | Springer. Springer. 2017. ISBN  9783319578545.
  17. ^ „Experiencia Global“. ieeq.mx. Citováno 2017-10-02.
  18. ^ „Europee: dieci donne“. textusedizioni.it/index.php?option=com_k2&view=item&id=182:deci-donne-che-fanno-leuropa&Itemid=1.
  19. ^ Un Green New Deal per l'Europa. edizioniambiente.it/libri/1246/un-green-new-deal-per-l-europa/. Citováno 2019-04-29.
  20. ^ „Obnovit EU: znovu získat důvěru, obnovit vizi“. Evropští zelení. Citováno 2017-10-02.
  21. ^ „Monica Frassoni, Il Fatto Quotidiano“. Il Fatto Quotidiano (v italštině). Citováno 2017-10-02.
  22. ^ „Monica Frassoni“. L’Huffington Post. Citováno 2017-10-02.
  23. ^ „Monica Frassoni“. EURACTIV.com. Citováno 2017-10-02.
  24. ^ „Monica Frassoni - Green European Journal“. Zelený evropský deník. Citováno 2017-10-02.

externí odkazy