Cécile Duflot - Cécile Duflot

Cécile Duflot
Cécile Duflot - Grenoble 2012.jpg
Cécile Duflot v roce 2012
Člen národní shromáždění
pro 6. pařížský volební obvod
V kanceláři
2012–2017
PředcházetDanièle Hoffman-Rispal
UspělPierre Person
Ministr územní rovnosti a bydlení
V kanceláři
16. května 2012 - 2. dubna 2014
PrezidentFrançois Hollande
premiérJean-Marc Ayrault
PředcházetBenoist Apparu
UspělSylvia Pinel
Národní tajemník Ekologie Evropy - Zelení
V kanceláři
16. listopadu 2006 - 30. listopadu 2013
PředcházetYann Wehrling
Osobní údaje
narozený (1975-04-01) 1. dubna 1975 (věk 45)
Villeneuve-Saint-Georges, Francie
Národnostfrancouzština
Politická stranaEkologie Evropy - Zelení
Alma materParis Diderot University
ESSEC Business School

Cécile Duflot (Francouzská výslovnost:[se.sil dy.flo]; narozen 1. dubna 1975) je a francouzština bývalý politik. Byla ministryní vlády a vůdkyní politických stran.

Byla Ministr územní rovnosti a bydlení (francouzština: Ministre de l’Egalité des Territoires et du Logement)[1] v Ayraultova skříňka. Do června 2012 byla tajemnicí strany (tj. Vůdkyní) Ekologie Evropy - Zelení, pozici, kterou zastávala od listopadu 2006 a ve které byla Jean-Luc Bennahmias, jediný zelený vůdce, který sloužil dvě po sobě jdoucí období. V květnu 2012 oznámila rezignaci na tuto roli.

Dne 5. dubna 2018 oznámila svůj odchod z politiky do čela Oxfam Francie začíná 15. června.[2]

Osobní život

Duflot se narodil v Villeneuve-Saint-Georges, Val-de-Marne,[3] nejstarší dcera železničního odboráře a učitele fyziky a chemie (která sama byla také a odborář ).[4] Duflot strávila dětství a dospívání v okrese Montereau-Fault-Yonne před návratem do rodného města Villeneuve-Saint-Georges na počátku 90. let. Profesně je urbanistkou, absolventkou ESSEC Business School (French Business School) a je držitelem magisterského titulu v oboru geografie.[3]

Její první aktivistické závazky byly v Jeunesse ouvrière chrétienne („Mladí křesťanští pracovníci“)[5] a Ligue pour la protection des oiseaux („Liga na ochranu ptáků“).[6]

Rozvedená,[7] Cécile Duflot je matkou tří dívek a chlapce v nevlastní rodině.[8] Také sdílela život Jean-Vincent Placé, francouzský senátor a kdysi státní tajemník.

Politická kariéra

Po připojení Zelení v roce 2001 kandidovala v komunálních volbách v Villeneuve-Saint-Georges ten stejný rok.[9] V červnu 2004 se stala městskou radní opozice.[4]

Duflot v roce 2010

V roce 2003 nastoupila na volební školu Zelených;[4] organizovala akvizici jejich národních ústředí.[5] Stala se mluvčí strany v lednu 2005. Téhož roku Světový den vody, plavala v Seina v Paříž se třemi dalšími členy volební školy, aby odsoudili znečištění řek ve Francii a shodli se Jacques Chirac Slib, že bude starostou Paříže, že bude plavat v Seině.[10]

Dne 16. Listopadu 2006 byla zvolena národní tajemnicí Conseil National Inter Régionaluspět Yann Wehrling.[9] Ve věku 31 byla nejmladší národní sekretářkou Zelených.[9]

Na konci roku 2006 kandidovala na stranu jako primární kandidáta na kandidáta na prezidenta Francouzské prezidentské volby 2007. Vydělala 23,29% hlasů a skončila třetí Dominique Voynet a Yves Cochet, a nekvalifikoval se do druhého kola.

V legislativních volbách v roce 2007 byla kandidátkou Strany zelených ve třetím okrese Val-De-Marne a získala 3,55% hlasů.

V březnu 2008, během komunálních voleb ve Villeneuve-St-Georges, skončila na druhém místě na jednotném lístku PS, MRC, PRG a Zelených po socialistovi Laurentovi Dutheilovi.[11] Vstupenka vydělala 24,36%.

Dne 6. prosince 2008, zavedením pohybu syntetizujícího čtyři ze šesti volebních tiketů aktivistů o tři týdny dříve, jí byla znovu nabídnuta funkce národní sekretářky Zelených se 70,99% hlasů.[12] S Jean-Lucem Benhamiasem je jedinou sekretářkou, které bylo nabídnuto druhé funkční období,[3] Dominique Plancke dokončil tři funkční období jednoho roku.[13]

Během svého prvního funkčního období pracovala na založení Evropa Écologie[3] pro Evropské volby roku 2009.[14] Nyní na to nemá nárok, místo toho se raději soustředí na svůj mandát národní tajemnice.[15]

V roce 2010 spolu s Monica Frassoni, Renate Künast, a Marina Silva byli pojmenováni Zahraniční politika časopis do seznamu nejlepších globálních myslitelů,[16] za braní Zelený hlavní proud.

V srpnu 2014 vyjádřila kritiku francouzské vlády, zejména vůči Prezident François Hollande uvedl, že: „... protože chtěl být levicovým prezidentem, nikdy nenašel svou sociální základnu ani své příznivce. To není otázka temperamentu, je to spíše výsledek posloupnosti často nečekaných voleb, které jsou někdy nekonzistentní jeden s druhým." [17]

Je členkou poradního panelu DiEM25[18]

Jako ministr

Pozice Ministr bydlení byla jí nabídnuta v Ayrault vláda Hollande předsednictví, které začalo v květnu 2012. Jedním z jejích úkolů bylo vydat zákon o sociálním bydlení. Její první snaha, oznámená 11. září téhož roku, selhala v říjnu,[19] působit předsedovi vlády rozpaky.[20] The loi Duflot nahradil fr: Loi Scellier dne 18. ledna 2013.[21][22]

The loi Alur (Accès au logement et urbanisme rénové) omezila vztahy mezi pronajímatelem a nájemcem výměnou za příznivé finanční zacházení.[23][24] Prošel 20. února 2014.[25][26]

Znovu kandidát

V červnu 2017 byla kandidátkou do parlamentu za Stranu zelených. Byla vyřazena v prvním kole.

Hlavní politické kanceláře

Francouzský politický systém umožňuje jedné osobě zastávat několik politických funkcí. Volební slib François Hollande ukončit to, co je známé jako Cumul des mandats nebyl k březnu 2014 splněn.

Reference

Poznámka překladatele: Jsou ve francouzštině.

  1. ^ (francouzsky) Ministre de l’Egalité des Territoires et du Logement Archivováno 26. května 2012, v Wayback Machine (oficiální web francouzské vlády pro ministerstvo)
    (francouzsky) Ministre de l’Egalité des Territoires et du Logement (Francouzská Wikipedia)
  2. ^ Abel Mestre (5. dubna 2018). „Cécile Duflot:“ Je to politická politika a sériová výroba "". Le Monde. Citováno 5. dubna 2018.
  3. ^ A b C d (francouzsky) Catherine Simon, «Cécile Duflot, l'ouverture en Vert», Le Monde, 20. ledna 2009
  4. ^ A b C (francouzsky) «Numéro vert» Sabrina Champenois, Osvobození, 10. ledna 2007
  5. ^ A b „Dossier de presse:“ Prezentace kandidátů (e) s Vert (e) s en Basse-Normandie "" (PDF) (francouzsky).[trvalý mrtvý odkaz ] (238 KB) (Legislativní volby 2007), na oficiálních stránkách Verts de Basse-Normandie
  6. ^ (francouzsky) «Elle s'enracine chez les Verts», Ouest-Francie, 8. prosince 2008
  7. ^ "" Portrét de Cécile Duflot "" (francouzsky). Archivovány od originál dne 11.10.2008. na webu pro Verts de Loire-Atlantique
  8. ^ Náhradní rodina
  9. ^ A b C (francouzsky) Marie Quenet, «Duflot, l'inconnue réélue» Archivováno 2008-12-19 na Wayback Machine, Le Journal du Dimanche, 7. prosince 2008
  10. ^ (francouzsky) Matthieu Durand, «Les Verts se baignent dans la Seine» Archivováno 2009-08-29 na Wayback Machine na oficiálních stránkách pro La Chaîne Info, 22. března 2005
  11. ^ (francouzsky) Liste «Villeneuve en mouvement» au premier tour des élections communales de 2008 sur le site officiel du ministère de l'Intérieur
  12. ^ (francouzsky) «Cécile Duflot réélue secrétaire nationale des Verts»[trvalý mrtvý odkaz ], Le Nouvel observateur, 6. prosince 2008
  13. ^ Yves Frémion, 2007
  14. ^ (francouzsky) «Profil de Cécile Duflot» Archivováno 2009-02-21 na Wayback Machine sur le site officiel d 'Evropa Écologie
  15. ^ (francouzsky) Rodolphe Geisler, «Duflot:" Les Verts onre en raison d'être "», Le Figaro, 5. prosince 2008
  16. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 18. 10. 2014. Citováno 2017-03-06.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  17. ^ Berdah, Arthur. „Pour Cécile Duflot,“ Hollande n'est le président de personne"". www.lefigaro.fr. Le Figaro. Citováno 20. srpna 2014.
  18. ^ https://diem25.org/ap/
  19. ^ Royer, Solenn de (24. října 2012). „Loi Duflot censurée: chronique d'un“ chyba „annoncé“ - přes Le Figaro.
  20. ^ Barotte, Nicolas; Bourmaud, François-Xavier (24. října 2012). „La bévue d'Ayrault affaiblit encore son autorité“ - přes Le Figaro.
  21. ^ "legifrance.fr:" LOI n ° 2013–61 du 18 janvier 2013 relativní à la mobilizace du foncier public en faveur du logement et au renforcement des claims de production de logement social "18 Jan 2013".
  22. ^ „Courrier des maires - Groupe moniteur“. Archivovány od originál dne 10.03.2014.
  23. ^ Papazian, Carole (24. října 2013). „L'encadrement des loyers de Cécile Duflot jugé inefficace“ - přes Le Figaro.
  24. ^ Anne-Hélène Pommpier, «Ce que prévoit le projet de loi Alur», Le Figaro, lundi 30. září 2013, strana 26.
  25. ^ „Dossiers législatifs - LOI n ° 2014-366 du 24 mars 2014 pour l'accès au logement et un urbanisme rénové - Legifrance“.
  26. ^ „La loi Duflot sur le logement adoptée: ce qui va changer“.

Bibliografie

  • Yves Frémion, History of the Green Revolution, publikoval Hoebeke, 2007, str. 395 (ISBN  9782842302764)

externí odkazy

Poznámka překladatele: Jsou ve francouzštině.