Miroslav Vitouš - Miroslav Vitouš
Miroslav Vitouš | |
---|---|
![]() Vitouš v roce 2014 | |
Základní informace | |
Rodné jméno | Miroslav Ladislav Vitouš |
narozený | Praha, Československo | 6. prosince 1947
Žánry | Jazz, jazz fusion, funk |
Zaměstnání (s) | Hudebník, skladatel |
Nástroje | Kontrabas, basová kytara |
Aktivní roky | 1962 – dosud |
Štítky | Svoboda |
Související akty | Zpráva o počasí |
webová stránka | miroslavvitous |
Miroslav Ladislav Vitouš (narozen 6. prosince 1947)[Citace je zapotřebí ] je Čech jazz basista.
Životopis
Narozen v Praha,[1] Vitouš začal s houslemi v šesti letech, zhruba po třech letech přešel na klavír a ve čtrnácti letech na basu.[2] Jako mladý muž v Evropě byl Vitouš závodním plavcem. Jednou z jeho raných hudebních skupin bylo Junior Trio se svým bratrem Alanem na bicí a Jan Hammer na klávesnicích. Studoval hudbu na Pražská konzervatoř pod Františkem Poštou,[3] a vyhrál hudební soutěž ve Vídni, která mu dala stipendium na Berklee College of Music.[2]
V roce 1967 v Chicagu Miles Davis viděl Vitouše hrát si s Clark Terry a pozval ho, aby se připojil ke své skupině na pobyt v Vesnická brána v New Yorku.[4]
Vitouš nahrál své debutové album Nekonečné vyhledávání pro Embryo (později vydáno dne Atlantik tak jako Hora v oblacích) v roce 1969 s Joe Henderson, John McLaughlin, Herbie Hancock, Jack DeJohnette, a Joe Chambers. V roce 1970 také nahrával Nachový pro Columbia s McLaughlinem, Billy Cobham a Joe Zawinul.
V roce 1970 byl zakládajícím členem skupiny Zpráva o počasí.[2] Vitouš byl nahrazen Alphonso Johnson v roce 1973, později uvedl: „Začátek jsem si velmi užil, ale nakonec se to trochu změnilo, protože Joe Zawinul se chtěl vydat jiným směrem. Kapela hledala úspěch a slávu a v zásadě změnili své hudba jít komerční cestou do černé funkové věci “. Také se cítil finančně poškozený, když komentoval: „Byl jsem rovnocenný partner a v zásadě jsem nic nedostal. Měli jsme společně korporaci, která byla zcela ignorována. Pokud máte společnost a vlastní ji tři lidé, pak dva lidé řeknou: Dobře, už nechceme takto pracovat. Teď jsme jen dva z nás, obvykle rozebere zásoby a vyplatí třetí osobu. “[5]

V roce 1981 vystoupil Vitouš na Woodstock Jazz Festival konané na oslavu desátého výročí Kreativní hudební studio, a v roce 1984 spolupracoval s Stanley Clarke.[6] V roce 1988 se Vitouš přestěhoval zpět do Evropy, aby se soustředil na komponování, ale i nadále účinkoval na festivalech.
V roce 2001 se Vitouš sešel s Chick Corea a Roy Haynes, s nímž nahrál album Corea Teď zpívá, teď vzlyká v roce 1969, na koncert v seriálu s názvem „Rendezvous in New York“ na oslavu 60. narozenin Korey. The album stejného jména vyšel v roce 2003 a získal Corea a Cena Grammy za nejlepší improvizované jazzové sólo pro skladbu "Matrix".[7]
Pracoval také s Larry Coryell, Jan Garbarek, Freddie Hubbard, Michel Petrucciani, Terje Rypdal, a Wayne Kratší.
Diskografie
Jako vůdce
- Nekonečné vyhledávání (Embryo, 1970)
- Nachový (CBS / Sony, 1970)
- Magický ovčák (Warner Bros., 1976)
- Majestátní hudba (Arista, 1976)
- Miroslav (Arista / Freedom, 1977)
- strážní andělé s George Otsuka, John Scofield, Kenny Kirkland, Mabumi Yamaguchi (Trio, 1979)
- První setkání (ECM, 1980)
- Miroslav Vitouš (ECM, 1981)
- Konec cesty (ECM, 1983)
- Vznik (ECM, 1986)
- Atmos s Janem Garbarkem (ECM, 1993)
- Univerzální synkopace (ECM, 2003)
- Univerzální synkopace II (ECM, 2007)
- Vzpomínka na zprávu o počasí s portálem Michel (ECM, 2009)
- Zpráva o počasí (ECM, 2016)
- Ziljabu Nights (Intuice, 2016)
- Moravská romance s Emil Viklicky (Venuše, 2018)
- Zpráva o počasí (Columbia, 1971)
- Zpívám tělo Electric (Columbia, 1972)
- Žij v Tokiu (Columbia, 1972)
- Sweetnighter (Columbia, 1973)
- Tajemný cestovatel (Columbia, 1974)
Jako sideman
- Stoned Soul Picnic (Atlantic, 1968)
- Všechny Blues (Columbia, 1969)
- Herbie Mann představuje Comin 'Home Baby Roy Ayers Quartet 1 (Columbia, 1969)
- Unchain My Heart (Columbia, 1970)
- Teď zpívá, teď vzlyká (Pevné skupenství, 1969)
- Krouží dovnitř (Modrá poznámka, 1975) - zaznamenáno v letech 1968-70
- Trio Music (ECM, 1982)
- Trio Music Live in Europe (ECM, 1986)
- Rendezvous v New Yorku (Protáhnout se, 2003)
- Prostory (Vanguard, 1970)
- Planet End (Vanguard, 1975)
- Věnováno Billovi Evansovi a Scottovi LaFarovi (Jazzpoint, 1987)
- Windows otevřeno (Atlantic, 1968)
- Inspirace, kterou cítím (Atlantic, 1968)
- Memphis Underground (Atlantic, 1969)
- Live at the Whisky a Go Go (Atlantic, 1969)
- Kamenná flétna (Embryo, 1970)
- Muscle Shoals Nitty Gritty (Embryo, 1970)
- Memphis dvoustupňový (Embryo, 1971)
- Křídla (Pro Tune, 2015)
- Ad-Lib Orbits (PAO, 2017)
- Živě v NOSPR (Jazz Sound, 2019)
- Terje Rypdal / Miroslav Vitous / Jack DeJohnette (ECM, 1979)
- Pokračování příště (ECM, 1981)
- Trio / Live in Concert (TDK, 2001)
S ostatními
- Alpay, Tango a latina (Dogan Music, 2001)
- Franco Ambrosetti, Slabý vánek (Enja, 1998)
- Amerie, Vše co mám (Columbia, 2002)
- Buck-Tick, Symphonic Buck-Tick v Berlíně (Pozvánka, 1990)
- Donald Byrd, Creeper (Blue Note, 1981)
- Jack DeJohnette, Komplex DeJohnette (Milestone, 1969)
- Aydin Esen, Vinnie Colaiuta, Živobytí (Universal / EmArcy, 2001)
- Antonio Farao Daniel Humair, Vezme Pasolini (CAM Jazz, 2005)
- Stan Getz, Píseň jsi ty (1969)
- Laszlo Gardony, Tajemství (Antilles / Island, 1988)
- Jan Garbarek, Hvězda (ECM, 1991)
- Tim Hardin, Pták na drátě (Columbia, 1971)
- Jon Hassell, Ostrov zemětřesení (Tomato, 1978)
- Roy Haynes, Život v čase (Dreyfus, 2007)
- Toshiyuki Honda, Sen (Eastworld, 1983)
- Daniel Humair, Hrany (Label Bleu, 1991)
- Vic Juris & John Etheridge, Čechy (Jazzpoint, 1988)
- Fumio Karashima, Horké ostrovy (Trio, 1979)
- Anders Koppel, Minulost Současnost Budoucnost (Cowbell Music, 2017)
- Steve Kuhn, Oceány na obloze (Sova, 1990)
- Bireli Lagrene & Larry Coryell, A speciální hosté (In-akustik, 1986)
- Steve Marcus, Otčenáš (Vortex, 1969)
- Steve Marcus, Zelená čára (Nivico, 1970)
- Maria Mena, Měkký (Columbia, 2004)
- Alphonse Mouzon, Při hledání snu (MPS, 1978)
- Michal Pavlíček, Minotaurus (Panton, 1991)
- Flora Purim, Příběhy, které chcete vyprávět (Milestone, 1974)
- Enrico Rava Franco D'Andrea, Quatre (Gala, 1989)
- Enrico Rava, Franco D'Andrea, Zemský koláč (Label Bleu, 1991)
- Wayne Kratší, Super Nova (Blue Note, 1969)
- Wayne Kratší, Moto Grosso Feio (Blue Note, 2012)
- Fredy Studer, Sedm písní (veraBra, 1991)
- Jasper van 't Hof, Žije v Montreux (Pausa, 1980)
- Sadao Watanabe, Okružní výlet (CBS / Sony, 1970)
- Lenny White, Velkoměsto (Nemperor, 1977)
- Joe Zawinul, Zawinul (Atlantic, 1971)
- Joe Zawinul, Koncert s novým názvem (Atlantic, 1976)
Reference
- ^ Berendt, Joachim-Ernst (1979). Jazz, historie fotografií. ISBN 9780028702902.
- ^ A b C Jung, Fred (10. října 2003). „Fireside Chat with Miroslav Vitous“. Vše o jazzu. Citováno 20. června 2010.
- ^ Olsen, Paul (7. ledna 2008). „Miroslav Vitouš: Chutí to“. Vše o jazzu. Citováno 20. června 2010.
- ^ „ECM“. ecmrecords.com. Archivovány od originál dne 24. února 2015. Citováno 23. února 2015.
- ^ Prasad, Anil. „Miroslav Vitouš - Osvobození múzy“. Vnitřní pohledy. Citováno 7. ledna 2015.
- ^ 1984 Radnice v Sydney, producent Ian Davis (rádio ABC)
- ^ „Hledání minulých vítězů“. Grammy.com. Citováno 24. března 2012.