Nepatrný 164 - Minuscule 164
Novozákonní rukopis | |
název | Codex Barberinianus 13 |
---|---|
Text | Evangelia |
datum | 1039 |
Skript | řecký |
Nyní v | Vatikánská knihovna |
Velikost | 17,4 cm x 13,7 cm |
Kategorie | žádný |
Poznámka | okrajové poznámky |
Nepatrný 164 (v Gregory-Aland číslování), ε 116 (Soden ),[1] je řecký nepatrný rukopis z Nový zákon, na pergamenu. Je datován jeho tiráž do roku 1039.[2] Má komplexní obsah, plný okrajové poznámky.
Popis
Kodex obsahuje kompletní text čtyř Evangelia na 214 pergamenových listech (velikost 17,4 cm x 13,7 cm).[2] Text je psán v jednom sloupci na stránku, v 19 řádcích na stránku.[2] Text Matouše 7: 12-8: 4 na foliích 15-16 byl přidán pozdější rukou.[3]
Text je rozdělen podle κεφαλαια (kapitoly), jejichž čísla jsou uvedena na okraji, a τιτλοι (názvy kapitol) v horní části stránek. Existuje také rozdělení podle amonských oddílů (u Marka 237 - 16:15) s odkazy na Eusebian kánony (napsáno pod čísly Ammonian Section).[3]
Obsahuje Epistula ad Carpianum, Eusebian Canon stoly, stoly κεφαλαια (obsah) před každým evangeliem, lektrické značení na okraji (pro liturgické použití), předplatné na konci každé knihy, počet στιχοιa obrázky.[3] The Synaxarion a Menologion byly přidány pozdější rukou.[4][3] Má slavné Jerusalem Colophon („ze starověkých rukopisů Jeruzaléma“).[3]
Text
Země řecký text kodexu jej nezadal do žádného Kategorie.[5] Podle Blacka představuje Alexandrijský typ textu.[6] Podle Claremontova profilová metoda v Lukášovi 1; 10; 20 je blízko Codex Tischendorfianus III a souvisí s 1443.[7]
The Pericope Adulterae (Jan 7: 53-8: 11) je označen znakem obelus.[3]
Dějiny
Předplatné uvádí, že ho napsal Leo, kněz a kaligraf, v říjnu 1193, a koupil jej v roce 1168 Bartoloměj, který jej porovnal se starověkými Jeruzalémské rukopisy na posvátné hoře.[4]
Bylo to prozkoumáno Bříza (asi 1782) a Scholz (1794–1852). C. R. Gregory viděl rukopis v roce 1886.[3]
V současné době sídlí v Vatikánská knihovna (Barberini gr. 319), v Řím.[2]
Viz také
Reference
- ^ Gregory, Caspar René (1908). Die griechischen Handschriften des Neuen Testament. Lipsko: J. C. Hinrichs'sche Buchhandlung. p. 54.
- ^ A b C d K. Aland, M. Welte, B. Köster, K. Junack, „Kurzgefasste Liste der griechischen Handschriften des Neues Testaments“, Walter de Gruyter, Berlín, New York 1994, s. 56.
- ^ A b C d E F G Gregory, Caspar René (1900). Textkritik des Neuen Testaments. 1. Lipsko: J. C. Hinrichs. p. 161.
- ^ A b Scrivener, Frederick Henry Ambrose; Edward Miller (1894). Prostý úvod do kritiky Nového zákona. 1 (4. vyd.). Londýn: George Bell & Sons. p. 215.
- ^ Aland, Kurt; Aland, Barbara (1995). Text Nového zákona: Úvod do kritických vydání a do teorie a praxe moderní textové kritiky. Erroll F. Rhodes (trans.). Grand Rapids: Nakladatelství William B. Eerdmans. p.138. ISBN 978-0-8028-4098-1.
- ^ David Alan Black, Novozákonní textová kritika, Baker Books, 2006, s. 64.
- ^ Wisse, Frederik (1982). Profilová metoda pro klasifikaci a hodnocení důkazů rukopisu, jak je aplikována na souvislý řecký text Lukášova evangelia. Grand Rapids: Nakladatelství William B. Eerdmans. p.56. ISBN 0-8028-1918-4.
Další čtení
- Gregory, Caspar René (1900). Textkritik des Neuen Testaments. 1. Lipsko: J.C.Hinrichs'sche Buchhandlung. p. 161.