Ministerstvo pozemní obrany - Ministry of Land Defence

Ministerstvo pozemní obrany (švédský: Lantförsvarsdepartementet) byl v širokém smyslu jedním z osmi ministerstev, ve kterých Švédská vláda správa byla rozdělena na.[1] Jeho hlava byla nazývána ministrem války. Ministerstvo pozemní obrany bylo založeno 16. Května 1840 a bylo sloučeno s Ministerstvo pro námořní záležitosti do nově založené Ministerstvo obrany dne 30. června 1920.

Dějiny

Ministerstvo pozemní obrany vzniklo v souvislosti s ministerskou reformou v roce 1840. Případy, které dříve řešil válečný úřad (Krigsexpeditionen), byly nyní rozděleny mezi ministerstvo pozemní obrany a Ministerstvo pro námořní záležitosti. První den zasedání vlády ministerstva obrany byl 19. května 1840.[2] Podle královského nařízení o rozdělení případů mezi ministerstvy ze dne 16. května 1840 (SFS 1840 č. 14), následující případy seřazené podle ministerstva pozemní obrany:[2]

Případy týkající se organizace a údržby pozemní obrany, jakož i personálu, nakládání s finančními prostředky a vybavením pozemní obrany, výstavby a údržby opevnění, vzdělávacích institucí, církevních a lékařských záležitostí, důchodových a charitativních zařízení pro pozemní armáda a přidružený personál; the Systém přidělování a Roteringsverket pro armádu; otázky týkající se velení pozemních vojsk pro službu nebo použití pro nezbytné veřejné práce; péče o domy a budovy pozemní obrany a další pohled The Crown na použití dělostřelecké slévárny (styckebruk), továrny na pušky a střelný prach; otázky týkající se telegrafních opatření (telegrafická opatření zde znamenají armádu optický telegraf ) ve Švédsku, s výjimkou individuálních potřeb EU Švédské námořnictvo. Kromě toho přišly takzvané velitelské záležitosti (kommandomålen), tj. záležitosti obecně menšího významu, které král určil jako Nejvyšší veliteli švédské vojenské síly.[2]

Tyto případy byly vyřešeny v souladu s § 15 zákona Nástroj vlády za znepokojení ministerstva pozemkové obrany králem po představení vedoucího ministerstva pozemní obrany a za účasti pouze jemu. Velení se týkalo hlavně Švédská armáda zbrojní cvičení, školy, školení, personální účty, servisní podmínky, předpisy atd.[2] V období do vydání obnoveného statutu ministerstva v roce 1900 bylo ministerstvo osvobozeno od některých často složitých případů souvisejících s postupnými úpravami přidělovací systém. Po vyřazení přidělovacího systému z provozu novým armádním rozkazem v roce 1901 zůstaly pouze případy související s jeho vyřazením z provozu. Do sloučení ministerstva pozemkové obrany s Ministerstvo obrany v roce 1920 nedošlo k významným změnám v oblasti věcí ministerstva. V roce 1920 byly všechny případy ministerstva převedeny na nové ministerstvo.[2] Pro přípravu těchto případů měl vedoucí ministerstva oddělení ÚOHS Královské Veličenstvo Chancery (Kunglig Majestäts kansli), který se skládal z jednoho stálého podtajemníka, dvou zástupců ředitele (kansliråd) a ředitelé (byråchef), tři sekretářky kanceláře, jednoho registrátora a neurčený počet dalších úředníků (asistentů).[1]

Pod ministerstvem obrany země tříděny vládní agentury, jako jsou: Vojenský úřad ministerstva pozemní obrany a Správa materiálu královské švédské armády. Ministerstvo také patřilo k armádě Generalitet,[poznámka 1] the Generální štáb, regimenty a sbory, Commendant Staff (Kommendantskapen), Vysoká škola královské švédské armády, Artillery and Engineering College, Královská vojenská akademie, Královská švédská akademie válečných věd a další vojenské vzdělávací a výcvikové instituce, podřízená munice, munice a pušky správy materiálu švédské armády, vyšetřovací úřady v Stockholm a v Karlsborg, opevňovací komisariát (Fästningsintendenturen) ve Stockholmu, Státní agentura pro skladování (Magasinsstaten) ve Stockholmu s pekárnou Crown (Kronobageriet), Carl Gustafs Stads Gevärsfaktori, Marieberg továrna na munici, pokladníci opevnění a správci, Škola výrobce dusičnanu draselného (Salpetersjuderiskolan), Discipline Company v Karlsborgu, posádkové nemocnice ve Stockholmu a v Karlsborgu, jakož i všechny základy pozemní obrany.[3]

V důsledku zákona o státních ministerstvech ze dne 19. června 1919 bylo ministerstvo pozemní obrany a ministerstvo pro námořní záležitosti od 1. července 1920 sloučeny do nového ministerstva, ministerstva obrany.[4]

Umístění

V letech 1840-1851 bylo ministerstvo pozemní obrany, stejně jako Ministerstvo pro námořní záležitosti, který se nachází v Stenbockska palatset na Birger Jarls torg 4. Během této doby však Vojenský úřad byl umístěn v tzv Preisiska huset na Drottninggatan 36. V roce 1851 se ministerstvo přestěhovalo do Mynthuset (předchůdce proudu Kanslihuset), kde zůstal až do roku 1920.[2]

Stenbockska palatset na Birger Jarls torg 4, první místo ministerstva od roku 1840 do roku 1851.
Preisiska huset na Drottninggatan 36, umístění Vojenský úřad od roku 1840 do roku 1851.
Mynthuset na Mynttorget, druhé místo ministerstva od roku 1851 do roku 1920.

Ministři

Vedoucí ministerstva měl oficiálně titul „Státní rada (Statsråd) a vedoucí ministerstva pozemní obrany “, ale byl běžně označován jako ministr války.[1]

Stálí podtajemníci

  • 1840–1843: Carl David Forsberg
  • 1843–1844: Carl Wilhelm Riben
  • 1844–1855: Malcolm von Schantz
  • 1855–1866: Carl Gustaf Årman
  • 1866–1873: Nils Adolf Varenius
  • 1873–1881: Alfred Sjöberg
  • 1881–1886: Erik Elliot
  • 1886–1895: Ehrenfried von der Lancken
  • 1895–1898: Carl Edvard Cassel
  • 1898–1899: Emil Sjöberg
  • 1899–1904: Carl Herman Weidenheim
  • 1904–1909: Fredrik Bergenholtz
  • 1909–1916: Oscar Henry Arsell
  • 1916–1917: Carl Malmroth (úřadující)
  • 1917–1920: Knut Söderwall

Státní tajemníci

  • 1917–1920: Carl Malmroth

Poznámky pod čarou

  1. ^ Generalitet nebo Generalitetet, souhrnný termín pro všechny generály v armádě. Rovněž termín pro (a správní sbor) pro všechny generály v činné službě a v záloze švédské armády.

Reference

  1. ^ A b C Westrin, Theodor, ed. (1911). Nordisk familjebok: konversationslexikon och realencyklopedi (ve švédštině). 15. Stockholm: Nordisk familjeboks förl. str. 1099–1100. SELIBR  8072220.
  2. ^ A b C d E F Cavallie, James (září 1967). „Lantförsvarsdepartementet“ [Ministerstvo pozemní obrany] (PDF) (ve švédštině). Stockholm: Národní archiv Švédska. s. 1–3. Citováno 2. května 2017.
  3. ^ Westrin, Theodor, ed. (1885). Nordisk familjebok: konversationslexikon och realencyklopedi (ve švédštině). 9. Stockholm: Nordisk familjeboks förl. 703–704. SELIBR  8072220.
  4. ^ Cavallie, James (květen 1967). „Sjöförsvarsdepartementet“ [Ministerstvo pro námořní záležitosti] (PDF) (ve švédštině). Stockholm: Národní archiv Švédska. p. 2. Citováno 3. května 2017.