Lars Tingsten - Lars Tingsten

Lars Tingsten
Lars Tingsten, Hågkomster.JPG
Rodné jménoLars Herman Tingsten
narozený(1857-06-13)13. června 1857
Ingatorp, Švédsko
Zemřel10. září 1937(1937-09-10) (ve věku 80)
Stockholm, Švédsko
Pohřben
Hřbitov Solna
VěrnostŠvédsko
Servis/větevŠvédská armáda
Roky služby1878–1922
HodnostVšeobecné
Zadržené příkazy
VztahyHerbert Tingsten (synovec)
Jiná práceMinistr války (1905–07)

Všeobecné Lars Herman Tingsten (13. července 1857 - 10. září 1937) byl důstojník švédské armády. Byl Ministr války od roku 1905 do roku 1907 a náčelník Generální štáb od roku 1919 do roku 1922.

Časný život

Tingsten se narodil 13. července 1857 v Ingatorp, Švédsko, syn seržanta Larse Magnuse Tingstena a jeho manželky Marie Charlotty (rozené Durlingové). Byl to strýc Herbert Tingsten. Tingsten prošel studentexamen v Uppsala v roce 1875 a brzy se rozhodl věnovat se vojenské kariéře, ale v době s drobnými vojenskými předsudky bylo možné syna poddůstojníka syna přijmout jako dobrovolného důstojníka jen s velkými obtížemi.[1]

Kariéra

Tingsten byl pověřen jako důstojník v Hälsinge Regiment (I 14) v roce 1878 s tehdejším poručíkem. V roce 1884 byl povýšen na poručíka a stal se poručíkem Generální štáb v roce 1886 a kapitán generálního štábu v roce 1891.[2] Tingsten se stal majorem generálního štábu v roce 1897 a podplukovníkem v roce 1901 poté, co sloužil v letech 1898-99 jako major v Stráže života Svea (I 1).[3]

Tingsten postupoval v rámci generálního štábu, kde patřil k základní skupině, která se v posledních desetiletích 19. století zdála pro vzestup armády z úpadku a zejména pro realizaci odvod. Důležité bylo jeho působení jako učitele taktiky v Královská vojenská akademie v roce 1884 a až do 20. let 20. století kadeti studovali jeho klíčovou učebnici na toto téma.[4] Tingsten byl náčelníkem štábu 5. armádní divize v roce 1895 a kapitánem Södermanlandský pluk (I 10) v roce 1896.[2]

V letech 1891-1900 byl prvním učitelem na Vysoká škola královské švédské armády a v letech 1900–2002 byl vedoucím odboru vojenské statistiky, poté se vrátil do Královské švédské armádní vysoké školy jako vedoucí 1902–04.[1] V roce 1904 se stal plukovníkem a velitelem Norrbottenský pluk (I 19). Hned na začátku byl také používán v práci na obranné politice a za tímto účelem byl najat v Riksdag výbory jmenované v letech 1892 a 1901 i v mnoha vojenských výborech.[4]

Jako takový přišel při příležitosti navázání vztahů s několika významnými politiky, k čemuž nepochybně přispěl tím, že v srpnu 1905 uspěl Otto Virgin tak jako Ministr války a vedoucí Ministerstvo pozemní obrany v Christian Lundeberg koaliční vláda.[3] Při svém odchodu (7. listopadu téhož roku) zůstal Tingsten ve stejné kanceláři v roce Karl Staaff první skříňka.[3] Dne 16. května 1906 Tingsten podal spolu s ministrem zahraničí Eric Trolle jeho rezignaci, která je obecně považována za nespokojenost s projevem premiéra Karla Staaffa předcházejícího dne v Andra Kammaren při jednání s volební právo. Ministerská krize, která byla spuštěna, nastala dne 29. května 1906 tím, že ministerstvo štábu bylo nahrazeno novým ministerstvem Arvid Lindman jako předseda vlády, ve kterém Tingsten zůstal ministrem války.[1] Když Tingsten rezignoval, byl následován Olof Malm.[3] Zejména během prvního období Tingstenova působení ve funkci ministra války se mu podařilo prosadit některá částečná vylepšení obranného systému, včetně dokončení Pevnost Boden a jeho velící organizace.[3]

V roce 1906 byl Tingsten povýšen na generálmajora v armádě[3] a v roce 1907 se stal velitelem v Boden a velitel pevnosti Boden, kde strávil šest let.[4] Tingsten se stal velitelem 2. armádní divize v roce 1913[3] a inspektor pěchoty v roce 1915, kde neúnavně a úspěšně pracoval pro toto odvětví neustálého zlepšování podle zkušeností z první světová válka. Tak získal v armádním důstojnickém sboru čestný titul „generál pěchoty“.[4] Jako inspektor pěchoty publikoval Předpisy pro výcvik pěchoty (Infanteriets utbildningsföreskrifter, 1917) a Výcvik pěchoty ve cvičení (Infanteriets utbildning i exercis, 1918) a změnil nebo zveřejnil několik pokynů týkajících se pěchoty a kulometů. Kromě toho napsal velké množství esejů ve vojenských časopisech, zejména v časopise Královská švédská akademie válečných věd (1884-1924), hlavně o organizaci a taktice pěchoty.[3] Jako náčelník generálního štábu od roku 1919 se kvůli poválečné všeobecné lhostejnosti švédské obrany setkal s nelehkým ani odměňujícím úkolem.[4]

Jiná práce

Tingsten byl členem Královské švédské akademie válečných věd od roku 1891.[2] Byl občanskoprávní notář v Výbor pro obranu v roce 1892, tajemník Výboru pro obranu v roce 1900, tajemník Královské švédské akademie válečných věd v letech 1900 až 1903, předseda Výboru pro reorganizaci polního lékařského sboru v roce 1908, člen několika vojenských výborů, předseda Passage Systémový výbor v roce 1912, předseda odborníků na revizi předpisů pro cvičení pěchoty v letech 1914 až 1915, předseda odborníků v roce 1917 vypracování pokynů pro opevněné pozice a předseda výboru pro vybavení v roce 1922.[5]

Pozdější život

Když Tingsten odešel z aktivní služby v roce 1922, mohl se s energií, které nebránilo nemoci ve stáří, věnovat svému rozsáhlému psaní válečných vědeckých a vojenských dějin. Stal se čestným doktor filozofie na Univerzita v Uppsale v roce 1927.[4]

Osobní život

Tingstenův hrob v Hřbitov Solna.

V roce 1883 se oženil s Amy Forssell (1855–1943).[1][6] Tingsten zemřel v roce 1937 a byl pohřben na Hřbitov Solna v Obec Solna poblíž Stockholmu.[6]

Přehled vojenské kariéry

Tingstenova vojenská kariéra:[7][4][3]

Ocenění a vyznamenání

Reference

  1. ^ A b C d Hofberg, Herman; Heurlin, Frithiof; Millqvist, Viktor; Rubenson, Olof (1906). Svenskt biografiskt handlexikon: alfabetiskt ordnade lefnadsteckningar af Sveriges namnkunniga män och kvinnor från reformationen until nuvarande tid (ve švédštině) (Ny uppl. / grundligt genomsedd, omarbetad och till våra dagar framförd af Frithiof Heurlin ... ed.). Stockholm: Bonnier. p. 623.
  2. ^ A b C Hildebrand, Albin; Bergström, Otto, vyd. (1896). Svenskt porträttgalleri. 7, Armén. H. 1, Generalitetet, de kungliga personernas staber, generalstaben och fortifikationen (ve švédštině). Stockholm: Tullberg. p. 31.
  3. ^ A b C d E F G h i Westrin, Theodor, ed. (1919), Nordisk familjebok: konversationslexikon och realencyklopedi. Bd 29 (ve švédštině) (New, rev. and richly ill. ed.), Stockholm: Nordisk familjeboks förl., str. 108
  4. ^ A b C d E F G Kjellberg, H. E., ed. (1938). Svenska Dagbladets årsbok FEMTONDE ÅRGÅNGEN (Händelserna 1937) [Ročenka Svenska Dagbladeta PATNÁCTÝ OBJEM (Události roku 1937)] (ve švédštině). Stockholm: Svenska Dagbladet. p. 253.
  5. ^ Lindblad, Göran, ed. (1924). Vem är det: svensk biografisk handbok. 1925 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1925] (ve švédštině). Stockholm: P. A. Norstedt & Söners. p. 758.
  6. ^ A b „Lars Herman Tingsten“ (ve švédštině). Finngraven.se. Citováno 28. ledna 2016.
  7. ^ Hildebrand, Albin; Bergström, Otto, vyd. (1908). Svenskt porträttgalleri. 7, Armén. H. 7, Militärbefälet na Gotland, Gotlands trupper samt k. arméförvaltningen, kommendantstaten, intendenturkåren, k. väg- och vattenbyggnadskåren (ve švédštině). Stockholm: Tullberg. p. 69.
  8. ^ Vem var det ?: biografier över bortgångna svenska man och kvinnor samt kronologisk förteckning över skilda ämbetens och tjänsters innehavare [Kdo to byl?: Biografie zemřelých švédských mužů a žen a chronologický seznam různých držitelů úřadů a služeb] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. 1944. str. 355.
  9. ^ A b C d Svensk rikskalender 1909 (ve švédštině). Stockholm: P. A. Nordstedt & Söner. 1908. str. 156.
Politické kanceláře
Předcházet
Otto Virgin		 Ministr války
1905–1907		Uspěl
Olof Malm
Vojenské úřady
Předcházet
Žádný		 Pevnost Boden
1907–1913		Uspěl
Axel Bergenzaun
Předcházet
Gustaf Uggla		 2. armádní divize
1913–1914		Uspěl
Pehr Hasselrot
Předcházet
Žádný		 Inspektor pěchoty
1914–1919		Uspěl
Erik Bergström
Předcházet
Knut Gillis Bildt		 Náčelník Generální štáb
1919–1922		Uspěl
Carl Gustaf Hammarskjöld