Ministerstvo energetických infrastruktur a přírodních zdrojů (Arménie) - Ministry of Energy Infrastructures and Natural Resources (Armenia)
Էներգետիկ ենթակառուցվածքների և բնական պաշարների նախարարություն | |
![]() | |
Přehled agentury | |
---|---|
Tvořil | 1992 jako Ministerstvo energetiky a paliv Arménské republiky |
Jurisdikce | Vláda Arménie |
Hlavní sídlo | Jerevan |
Odpovědný ministr |
|
webová stránka | www |
The Ministerstvo energetických infrastruktur a přírodních zdrojů Arménie (Arménský: ՀՀ Էներգետիկ ենթակառուցվածքների և բնական պաշարների նախարարություն) je ministerstvo odpovědné za správu energetických systémů a za kontrolu využívání přírodních zdrojů v Arménii. Vypracovává a provádí politiky vlády Arménské republiky v energetickém sektoru.[1][2]
Jeho historii lze vysledovat do doby, kdy byla Arménie ještě v Sovětském svazu. Od té doby se mnoho ministrů změnilo, stejně jako oficiální název ministerstva, přičemž se v názvu zachovalo slovo „energie“. Od roku 2016 je jedním z 18 ministerstev v Arménii a hraje důležitou roli při regulaci zákonů a politik týkajících se oblasti energetiky a přírodních zdrojů.
Dějiny
Arménský energetický systém má 100letou historii a během této doby hrálo oddělení ArmEnergo důležitou roli. ArmEnergo byla založena v listopadu 1936 rozhodnutím Sovětský svaz s cílem řídit a kontrolovat využívání a rozvoj elektrických stanic a sítí. Dvě vodní elektrárny v Jerevanu, Gyumri HPP, Dzora HPP a další technické služby byly součástí ArmEnergo. Později se ArmEnergo stalo oficiálním orgánem způsobilým ovládat celý energetický systém Arménie.
Po rozpadu Sovětského svazu, arménských ekonomických reforem a úsvitu energetická krize požadované nové kontrolní mechanismy. Aby to bylo možné překonat, v roce 1992 Ministerstvo energetiky a paliv Arménské republiky byl vytvořen. Ministerstvo bylo přejmenováno na Ministerstvo energetiky Arménské republiky dne 4. srpna 1995 rozhodnutím arménské vlády. Ministerstvo bylo opět přejmenováno na Ministerstvo energetiky a přírodních zdrojů Arménské republiky dekretem arménského prezidenta ze dne 18. dubna 2008, který byl přejmenován na Ministerstvo energetických infrastruktur a přírodních zdrojů Arménské republiky dne 30. září 2016. Dnes je hlavním cílem ministerstva rozvíjet a udržovat politiku správy Arménské republiky v oblasti energetické infrastruktury a přírodních zdrojů.[2]
Struktura
Ashot Manukyan je současný ministr a náměstci ministrů jsou Areg Galstyan, Iosif Isayan, Hayk Harutyunyan, a Vardan Gevorgyan.[3][4]
Struktura ministerstva je následující:
- Ministr
- Náměstci ministrů
- Zaměstnanci ministerstva
- Zaměstnanci ministra
- Státní neziskové organizace
- Společnosti řízené ministerstvem
- Veřejné agentury působící v systému správy ministerstva[4]
název | Portrét | Strana | Funkční | premiér (Skříň) | |
---|---|---|---|---|---|
Ministr energetiky a pohonných hmot | |||||
Sepuh Tashchean | 1992 | 1993 | Khosrov Harutyunyan | ||
Mels Hakobyan | Nezávislý[6] | 16. února 1993 | 30.dubna 1993 | Hrant Bagratyan | |
Hrayr Hovhannisyan | 3. května 1993 | 21. července 1993 | Hrant Bagratyan | ||
Miron Shishmanyan | 21. července 1993 | 26. července 1995 | Hrant Bagratyan | ||
Ministr energetiky | |||||
Gagik Martirosyan | RPA[7] | 26. července 1995 | 17. listopadu 1998 | Hrant Bagratyan, | |
Meruzhan Mikaelyan | 17. listopadu 1998 | 15. června 1999 | Armen Darbinyan | ||
Davit Zadoyan | RPA[8](později PANM[9]) | 15. června 1999 | 20. května 2000 | Vazgen Sargsyan, | |
Karen Galustyan | 20. května 2000 | 4. prosince 2001 | Andranik Margaryan | ||
Ministr energetiky a přírodních zdrojů | |||||
Armen Movsisyan | RPA | 4. prosince 2001 | 30.dubna 2014 | Andranik Margaryan, | |
Yervand Zakharyan | ![]() | RPA | 30.dubna 2014 | 29. února 2016 | Hovik Abrahamyan |
Levon Yolyan | Nezávislý | 29. února 2016 | 20. září 2016 | Hovik Abrahamyan | |
Ministr energetických infrastruktur a přírodních zdrojů | |||||
Ashot Manukyan | Nezávislý[10] | 20. září 2016 | 12. května 2018 | Karen Karapetyan, Serž Sargsyan | |
Artur Grigoryan | Prosperující Arménie | 12. května 2018 | 3. října 2018 | Nikol Pashinyan | |
Garegin Baghramyan | Nezávislý | 4. října 2018 | 23. ledna 2019 | Nikol Pashinyan |
Přírodní zdroje
Těžařský sektor je velmi důležitou součástí národní ekonomiky Arménie. Rudné koncentráty a kovy jsou hlavním zbožím vyváženým z Arménie asi u poloviny veškerého vyváženého zboží. Oficiálně je registrováno asi 670 dolů, z nichž je více než polovina (kolem 400 dolů) využívána.
Ministerstvo uvádí, že v Arménské republice je velké množství železa, mědi, molybdenu, olova, zinku, zlata, stříbra, antimonu, hliníku a také dalších druhů minerálů a kovů. Mezi minerální doly na kov patří 7 dolů na měď-molybden, 4 doly na měď, 14 dolů na zlato a zlato-polymetal, 2 polymetalický důl, 2 doly na železnou rudu a 1 důl na hliník.
Také v důsledku vulkanických procesů vznikly hornaté horniny. Pozoruhodné jsou lehké horniny (tufa, perlit, pemza, zeolit, struska). Velké množství zdrojů v Arménii navíc tvoří různé druhy čedičů, žuly, nefelitového syenitu a mramoru.[11]
Zdroje energie
Přestože je Arménie obklopena zeměmi, které mají značné zásoby uhlovodíků, nemá dostatek fosilních paliv a uhlí, aby je mohla využívat k výrobě energie. Arménie jako taková je zcela závislá na palivu dováženém ze zahraničí jako zdroj paliva pro dopravu, výrobu energie a výrobu tepla. Výzkum ukazuje, že Arménie má určité zásoby fosilních paliv, které se většinou nacházejí poblíž Gyumri a Spitaku, ale jsou umístěny tak hluboko, že je ekonomicky nerealizovatelné je těžit.[12]
V 90. letech, během energetické krize, se Arménii podařilo vybudovat velký energetický systém. Ve srovnání s rokem 1988, kdy kapacita výroby energie byla více než 3,5 gigawattů, to však bylo v roce 2010 pouze 1,2 gigawattů, což lze vysvětlit rozhodnutím arménské vlády uzavřít některé tepelné elektrárny a jeden ze 2 reaktorů Jaderná elektrárna Metsamor. Výsledkem je, že Arménie začala využívat obnovitelné zdroje energie.[13]
Energetická bezpečnost
Koncept Energetická bezpečnost z Arménie je zaměřen na zajištění energetická bezpečnost z Arménie v souladu s ustanoveními Strategie národní bezpečnosti z Arménie. Energetická bezpečnost je systém politický, hospodářský, právní, organizační, metodické a další činnosti, které poskytují dostupné ceny ceny uspokojit každodenní potřeby vysoké kvality a spolehlivý zdroj napájení, stejně jako v nouzových situacích a během válka.
Arménie přijal udržitelný rozvojová politika z čehož vyplývá vývoj energetický sektor jako nejdůležitější oblast. Cílem tohoto sektoru je zajistit ten druh pokroku, který vytvoří předpoklady pro harmonizaci a rovnováhu otázky životního prostředí pro udržitelný rozvoj příští generace při současném snižování ztráta energie. Kvůli omezenému počtu Arménie uhlovodík zdroje, energetická bezpečnost se stalo nezbytným pro přítomnost zdroje energie, včetně zůstatku obnovitelné zdroje energie (obnovitelná energie ) a rozsáhlé využívání úplného začlenění.
Protože neexistují žádné fosilní palivo zdroje v Arménii, funkce ministerstva energetických infrastruktur a přírodních zdrojů EU Arménie a přirozené v rámci koncepce energetické bezpečnosti je zvýšit energetická účinnost v ekonomika, rozvíjet nukleární energie a efektivně využívat obnovitelná energie zdroje.
Přijetí koncepce energetická bezpečnost je to kvůli:[14][15]
- The regionální a světový politický a sociálně-ekonomické rychlý vývoj, globální hospodářská krize, stejně jako Energetická nezávislost Arménie bezpečnost nouze a válka.
- Řádné zapojení Arménie do regionálních programů, které jsou v regionu prováděny EU Evropská unie, Rusko, Spojené státy a další mezinárodní organizace.
- Důležitost vytvoření dlouhodobé strategické rezervy palivo a zdroje energie.
Strategické plány
Strategické plány ministerstva vycházejí z dvoustupňové diverzifikační politiky:
- Výroba energie (HPP, JE, TPP a další elektrárny)
- Dodávka energie (dodávka paliva), jako je zemní plyn, olej a další paliva
- Palivo a energie přeprava: zemní plyn dodávka potrubím, dodávka ropných produktů a další související doprava
Cílem politiky diverzifikace na třech úrovních je zajistit dostatečnou úroveň energetická bezpečnost, mít elektřina a plyn rezervy spotřeby v případě nouze i vyšší moci. V rámci této politiky existují programy pro neutralizaci vnitřních a vnějších hrozeb, pro prodloužení jejich životnosti Arménská jaderná elektrárna a na výstavbu nových nákladově efektivních zařízení na výrobu elektřiny.[16][17]
Úspěchy ministerstva
Výstavba nových výrobních kapacit
- Jerevanská kombinovaná elektrárna na plyn: Tento projekt byl dokončen v roce 2013. Prostřednictvím tohoto projektu se zvýšila íránská a arménská ekonomická účinnost.
- Hrazdan N5 Kombinovaná plynová turbína, s instalovaným výkonem 440 MW: Tento projekt byl dokončen v prosinci 2013, který byl realizován v rámci dohody mezi Vláda Arménie a Gazprom OJSC.
Regionální integrace
- Arménie a Gruzie podepsal Smlouva o paralelním provozu, ve kterém Arménie a Gruzie souhlasit, že si navzájem poskytnou energii během mimořádných situací.
- Arménie a Gruzie přijaly šetření propojovacích přenosových vedení se zřízením rozvodny se vzájemně propojeným měničem o celkovém výkonu 1050 MW a 16. dubna 2014 označily Dodatek N2 k Nové dohodě o výstavbě přenosových vedení.[16]
Investiční projekty
Ministerstvo energetických infrastruktur a přírodních zdrojů Arménie má trvalé cíle přispívat k rozvoji energetického sektoru v Arménii. Každý rok tak začíná realizovat nové projekty v oblasti obnovitelné energie ve spolupráci s různými mezinárodními společnostmi a investory.
Viz také
Reference
- ^ „Vláda - Struktura - Vláda Arménské republiky“. Citováno 27. prosince 2015.
- ^ A b „Historický přehled - Ministerstvo - www.minenergy.am“. Citováno 27. prosince 2015.
- ^ „Ministr - ministerstvo - www.minenergy.am“. www.minenergy.am. Ministerstvo energetických infrastruktur a přírodních zdrojů Arménské republiky. Citováno 11. prosince 2016.
- ^ A b „Struktura - ministerstvo - www.minenergy.am“. www.minenergy.am. Ministerstvo energetických infrastruktur a přírodních zdrojů Arménské republiky. Citováno 11. prosince 2016.
- ^ „Vláda - Struktura - Vláda Arménské republiky“. www.gov.am. Vláda Arménské republiky. Citováno 11. prosince 2016.
- ^ „Národní shromáždění RA: Mels Hakopian“. Citováno 2017-03-03.
- ^ „ՀՀԱ Կառավարություն. Աշխատակազմի կառուցվածք“. Citováno 2017-03-03.
- ^ „168 ժամի հարցազրույց. Դավիթ Զադոյան ՝„ Բագրատյանն իրոք արդեն պատրաստ է նախագահ դառնալու “. Մամուլ“. 2013-01-29. Citováno 2017-03-03.
- ^ „Národní shromáždění RA: David Zadoyan“. Citováno 2017-03-03.
- ^ "Členové týmu: Ashot Manukyan". Citováno 2017-03-03.
- ^ „Obecné informace - Těžařské zdroje - www.minenergy.am“. www.minenergy.am. Ministerstvo energetických infrastruktur a přírodních zdrojů Arménské republiky. Citováno 11. prosince 2016.
- ^ „Energetický přehled Arménie“. www.geni.org.
- ^ Gharabegian, Areg (3. července 2013). „Arménie připravuje plán obnovitelné energie uprostřed energetické krize“. www.renewableenergyworld.com. RenewableEnergyWorld.com. Citováno 11. prosince 2016.
- ^ „Հայեցակարգեր - Ծրագրեր - www.minenergy.am“. www.minenergy.am (v arménštině). Ministerstvo energetických infrastruktur a přírodních zdrojů Arménské republiky. Citováno 2016-12-11.
- ^ (Srpen 2005). Strategie rozvoje energetického sektoru v kontextu hospodářského rozvoje v Arménii [PDF]. www.nature-ic.am. Informační středisko Ministerstva ochrany přírody. Citováno 11. prosince 2016.
- ^ A b Galstyan, Areg (2014). Energetická strategie arménských úspěchů, výzev, dalších kroků [PDF]. www.minenergy.am. Ministerstvo energetických infrastruktur a přírodních zdrojů Arménské republiky. Citováno 11. prosince 2016.
- ^ Hovhannisyan, Karen (2003). [1]Udržitelný rozvoj a energetická bezpečnost v Arménii: krok k dilematu [PDF]. www.lumes.lu.se. Lund University. Citováno 11. prosince 2016.