Milan Paumer - Milan Paumer

Milan Paumer
Milan Paumer.jpg
narozený(1931-04-07)7. dubna 1931
Kolín, Československo
Zemřel22. července 2010(2010-07-22) (ve věku 79)
Praha, Česká republika

Milan Paumer (7. dubna 1931 - 22. července 2010) byl členem militantní skupiny Československý antikomunista skupina odporu která přitahovala celosvětovou slávu - a proslulost - za zabití sedmi mužů na počátku roku 1952 při loupežích peněz a zbraní a za vyhýbání se největšímu pronásledování v historii Východní blok. Jeho pětičlenná skupina, Mašínský gang, podnikl nájezdy proti státním institucím v Československu a poté byl v říjnu 1953 nucen uprchnout na Západ.[1] Skupina překročila české hranice do Východní Německo, aby jejich cestu k Západní Berlín odhadem 25 000 Východoněmečtí policisté vojáci a tajní agenti po nich pátrali. Dva z jejich členů byli zraněni při přestřelkách, při nichž byli zabiti celkem čtyři východoněmečtí policisté, ale Paumer a zbývající dva členové mašínského gangu se úspěšně dostali na Západ a nakonec do Spojených států.

Po návratu do Česká republika v návaznosti na pád komunismu „Paumer odešel do svého starého rodného města. Zůstal kontroverzní postavou, kterou někteří hanobili jako vraha, ale ostatní ji oslavovali jako hrdinskou postavu odporu. Byl oceněn českou vládou v roce 2008 a českým předsedou vlády, Petr Nečas, prohlásil, že Paumer učinil hrdinské rozhodnutí v boji proti komunistickému útlaku.

Časný život a počátky antikomunismu

Paumer se narodil v roce Kolín ve východní části Čechy dne 7. dubna 1931. Během svého dětství žil v nedalekém městě Poděbrady. Právě tam se poprvé setkal Ctirad a Josef Mašín, dva bratři, jejichž otec válečného hrdiny, československý generál, byl nacisty zavražděn během Druhá světová válka.[2]

V roce 1948 Komunistická strana Československa chopil se moci pučem a Československá socialistická republika byl založen. Paumer a bratři Mašínovi se rozhodli zahájit kampaň ozbrojeného odporu. Vytvořili skupinu, která se stala známou jako „mašínský gang“, a začali drobnými sabotážními akcemi v okolí jejich domovského města, například pálením polí a poškozováním plakátů Joseph Stalin. Rozhodli se získat zbraně a v roce 1951 přepadli dvě policejní stanice a při tom zabili dva policisty. Při následném nájezdu na bezpečnostní dodávku, která přepravovala výplatu do výrobního závodu, se gangu podařilo ukrást kolem milionu československých korun, ale během nájezdu zabil pokladníka dodávky.[3]

Útěk na západ

V říjnu 1953 se pět členů mašínského gangu vydalo na útěk na Západ, aby se vyhnulo bezprostřednímu zatčení komunistickými úřady. Paumer byl povolán do československé armády, ale byl varován kódovanou zprávou Mašínů, která mu říkala, že „svatba je příští sobotu“. Vydali se přes hranice do Východní Německo ale dostal se do konfliktu s inspektorem železničních jízdenek, který oznámil své podezření ze skupiny policii. Pokus o přepadení východoněmeckou policií skončil přestřelkou, při níž byl jeden policista mrtvý a jehož výsledkem byl jeden z Čechů, Zbyněk Janata [cs ]zajat. Zbývající čtyři unikli ze scény a šli na útěk.[2]

Východoněmecké úřady odpověděly masivním pátráním, které údajně zahrnovalo až 25 000 policistů, vojáků a vojáků Stasi tajní agenti. Paumer a jeho přátelé se vydali přes východní Německo do západního Berlína, žili mimo zemi, spali pod širým nebem v dírách pokrytých větvemi a čas od času bojovali mimo policii. Během této doby byli při přestřelkách s gangem zabiti další tři východoněmečtí policisté. Sám Paumer byl střelen do boku; i když utrpěl bolestivé zranění, rána ho neznehybnila a mohl pokračovat v útěku. Jeden z dalších uprchlíků, Václav Švéda [cs ], neměl tolik štěstí a byl nucen se vzdát poté, co byl zraněn.[2]

V té době Berlínská zeď ještě nebyl postaven a vnitřní německé hranice bylo stále relativně snadné přejít kolem západního Berlína. Paumer a bratři Mašínovi se dostali na předměstí Berlína tím, že se skryli v podvozku vlaku. Dne 2. listopadu 1953 se dostali na západ plazením se po příkopu. Paumer později vzpomínal:

„Nakonec jsme se dostali na začátek Berlína. Byla tam ulice, kterou to, co udělali, odřízli, položili nějaké dřevěné kulatiny a ostnatý drát a vykopali velký příkop, který byl asi dva metry hluboký. Když jsme byli v příkop, na který jsme úzkostlivě vzhlíželi, abychom se dostali ven. Takže jsem pomohl [Josefovi] a on mě pomohl vytáhnout. Potom, když jsme byli konečně na ulici, jsme viděli policistu. Odvedl nás na stanici a pak jsme byli v bezpečí. “[1]

Jejich únik popsal česko-americký autor Jan Novák jako největší příběh Studená válka.[1]

Jeho kolegové Janata a Švéda, kteří byli dříve zajati, byli odvezeni zpět do Československa, kde byli popraveni v roce 1955. Popraven byl také Mašínův strýc Ctibor Novak.[1]

Po útěku

Milan Paumer

Paumer a Mašínové po svém útěku požádali o politický azyl na Západě a nakonec se jim podařilo dosáhnout Spojené státy. Sám Paumer se stal seržantem v Armáda Spojených států a sloužil v Jižní Korea.[2] Pracoval v leteckém průmyslu v Florida poté, co opustil armádu a později provozoval kavárnu. V návaznosti na Sametová revoluce Po roce 1989, který ukončil komunistickou vládu v Československu, byly nové zatykače na Paumera a Mašíny zrušeny novou vládou. Paumer se vrátil do své rodné země a usadil se znovu v Poděbradech, kde odešel do důchodu v roce 2001. Zůstal aktivní v politice a byl častým účastníkem protikomunistických shromáždění.[2]

Jeho příběh byl dokumentován v knize z roku 2006 Gauntlet: pět přátel, 20 000 nepřátelských vojsk a tajemství, které mohlo změnit průběh studené války autorka Barbara Mašín (ISBN  9781591145158).

Kontroverze

Role Paumera při zabíjení komunistických policistů a úředníků byla a zůstává kontroverzním tématem. Někteří ho chválili jako protikomunistického hrdinu, ale ostatní ho považovali za vraha, který zabil bezdůvodně.[2] Hájil zabití policistů s tím, že ho nenechali jinou možností, než s nimi „skoncovat“. Řekl, že mzdový úředník byl zabit poté, co vytáhl zbraň na členy gangu, a byl členem polovojenské jednotky Lidové milice.[4]

Polemika o aktivitách Paumer vedla k tomu, že byl členy postkomunistické české vlády po mnoho let chladnokrevný. To nebylo až do roku 2008, kdy byl oficiálně uznán vládou, když tehdejší předseda vlády Mirek Topolánek mu udělil ocenění. Toto rozhodnutí vedlo k velké kontroverzi; průzkum zadaný uživatelem Česká televize zjistil, že téměř polovina populace považovala mašínský gang za zločince. The Česká komunistická strana požadoval, aby byl Paumer zbaven své ceny a postaven před soud, zatímco členové levice Česká sociálně demokratická strana navrhl, že Paumer a jeho kolegové v době, kdy země bojovala proti terorismu, „nebyli dobrými vzory“. Historici a komentátoři poznamenali, že mnoho Čechů má o komunistické minulosti stále nejednoznačnost, zejména proto, že Paumer a Mašínové byli prakticky sami v násilném odporu režimu Československá socialistická republika.[3] Předseda vlády Petr Nečas řekl truchlícím na Paumerově pohřbu v srpnu 2010, že Paumer učinil hrdinské rozhodnutí bojovat proti komunismu a že by neměl být posuzován z dnešní perspektivy; „jako svobodní lidé máme právo bojovat proti zotročení jakýmkoli, skutečně jakýmkoli způsobem.“[5]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d „Člen skupiny, která si v 50. letech vystřelila přes železnou oponu, zemřel v 79 letech Milan Paumer. Radio Praha. 23. července 2010.
  2. ^ A b C d E F „Milan Paumer“. The Daily Telegraph. 4. srpna 2010.
  3. ^ A b Bilefsky, Dan (1. června 2008). „Ohlédnutí za útěkem ze studené války rozděluje Čechy“. The New York Times.
  4. ^ „Antikomunistický bojovník Milan Paumer umírá“. Česká tisková agentura. 28. července 2010. Archivovány od originál dne 26. července 2010.
  5. ^ Lopatka, Jan (4. srpna 2010). „Češi pohřbívají protikomunistického bojovníka“. Reuters.

externí odkazy