Miep Diekmann - Miep Diekmann

Miep Diekmann
Miep Diekmann v roce 1979
Miep Diekmann v roce 1979
narozenýMaria Hendrika Jozina Diekmann[1][2]
(1925-01-26)26. ledna 1925
Assen, Nizozemsko
Zemřel9. července 2017(2017-07-09) (ve věku 92)
Scheveningen, Nizozemsko
obsazeníSpisovatel
Národnostholandský
ŽánrDětská literatura

Miep Diekmann (26. ledna 1925 - 9. července 2017) byl nizozemský spisovatel dětské literatury.

Časný život

Diekmann se narodil v roce 1925 v Assen.[3] Její otec pracoval na armádě a v důsledku toho se rodina několikrát přestěhovala: Diekmann se přestěhoval do Kampen v roce 1928, do Vreeland v roce 1930 a v letech 1934 až Willemstad, Curaçao, kde žila až do roku 1939.[3]

Kariéra

Holandský Karibik

Její raný život na Curaçao by se stal zdrojem inspirace pro několik dětských knih, včetně De boten van Brakkeput (1956), Padu je gek (1957) a De dagen van Olim (1971).[1][4] V roce 1956 získala titul Kinderboek van het jaar literární cena za její knihu De boten van Brakkeput a příběh se změnil na rozhlasová hra v roce 1959.[2]

Spolu s Alice van Romondt a Liesbet ten Houten pomohla založit Aruban nakladatelství Charuba v roce 1984 ve spolupráci s nizozemskou vydavatelskou společností Leopold.[1][5] V letech 1981 až 1988 zůstala na Arubě několik měsíců ročně, aby trénovala spisovatele Arubana.[2] Někteří z autorů, které trénovala, zahrnují Sonia Garmers, Richard Piternella, Frances Kelly, Josette Daal, Desiree Correa a Diana Lebacs.[6]

Československo / Česká republika

Diekmann cestoval do Československo v průběhu 60. a 70. let pomáhat různým českým autorům. V roce 1981 získala titul Boekensleutel cenu společně s českým spisovatelem a básníkem Dagmar Hilarová pro knihu Ik heb geen naam.[7] Oba byli oceněni Literární cena Janusze Korczaka polskou národní sekcí Mezinárodní rada pro knihy pro mladé lidi v roce 1983 pro tuto knihu.[2] V letech 1979 až 1982 byl Diepmann také vedoucím nizozemské sekce Mezinárodní rady pro knihy pro mladé lidi.[2] Stala se čestnou členkou PEN International v Česká republika v roce 1994 za příspěvky do české literatury.

jiný

V roce 1964 získala titul Deutscher Jugendbuchpreis pro její knihu En de groeten van Elio (1961).[2] Příběh se také změnil na rozhlasovou hru pro německé rádio.[2] V roce 1970 získala Staatsprijs voor kinder- en jeugdliteratuur literární cena.[8] Diepmann pracoval na vytvoření tohoto ocenění o několik let dříve, v roce 1964.[2] Pro její knihu Dan ben je nergens více získala Nienke van Hichtum-prijs literární cena v roce 1975.[2]

V roce 1978 napsala dětskou knihu poezie Wiele wiele stap s ilustracemi od Thé Tjong-Khing. Diekmann vyhrál a Gouden Griffel cenu za knihu a Thé Tjong-Khing vyhrál a Gouden Penseel cena.[1] Její další dětská poezie Krok sešívání, ilustrovaný také Thé Tjong-Khingem, obdržel a Vlag en Wimpel ocenění v roce 1980.[2] Za své příspěvky do dětské literatury získala titul Laurens Janszoon Costerprijs v roce 1979.[2]

V roce 1985 získala titul Vlag en Wimpel literární cena za knihu Hannes en Kaatje, 2 in een straatje. V roce 1986 také získala cenu Vlag en Wimpel Hannes en Kaatje en het rommellaatje. Její knihy představovat postavy Hannes a Kaatje byly popsány jako moderní verze Jip a Janneke nebo Ot a Sien.[1] Spolu se svou snachou Marlieke van Wersch ona také vyhrála Vlag en Wimpel v roce 1987 pro Motyka schilder motyka divočejší, román, jehož cílem je spojit práci malířů 17. století s každodenním životem v té době.[3]

Mezi její knihy přeložené do angličtiny patří De boten van Brakkeput (tak jako The Haunted Island, 1959),[9] Gewoon een straatje (tak jako Jen ulice, 1963), Marijn bij de lorredraaiers (tak jako Otrokář, 1970),[10] a Jossy wordt een Indiaan (tak jako Indický Jossy, 1970).[11]

Osobní život

Diekmann byl ženatý v letech 1948 až 1954 s novinářem Antonem Kamphoffem a měli dva syny.[2]

Smrt

Diekmann zemřel dne 9. července 2017.[8][12]

Ocenění

Miep Diekmann přijímající Laurens Janszoon Costerprijs od starosty Haarlemu Jan Reehorst v roce 1979.

Reference

  1. ^ A b C d E „Lexicon van de jeugdliteratuur (1982 - 2014)“ (v holandštině). Digitální knihovna pro nizozemskou literaturu. Archivovány od originál dne 5. března 2019. Citováno 5. března 2019.
  2. ^ A b C d E F G h i j k l Staal, Erna. „Ogen in je achterhoofd. Over Miep Diekmann - Biografische gegevens“ (v holandštině). Digitální knihovna pro nizozemskou literaturu. Archivovány od originál dne 5. března 2019. Citováno 5. března 2019.
  3. ^ A b C „Miep Diekmann“ (v holandštině). schrijversinfo.nl. Archivovány od originál dne 2. března 2019. Citováno 2. března 2019.
  4. ^ Rutgers, Wim. „De Caraïbische jeugdboeken van Miep Diekmann“ (v holandštině). Digitální knihovna pro nizozemskou literaturu. Archivovány od originál dne 3. března 2019. Citováno 3. března 2019.
  5. ^ van Wel, Freek. „Uitgeverijperikelen op Curaçao en Aruba“ (v holandštině). Digitální knihovna pro nizozemskou literaturu. Archivovány od originál dne 3. března 2019. Citováno 3. března 2019.
  6. ^ van den Hoven, Peter. „Sonia Garmers“ (v holandštině). Lexicon van de jeugdliteratuur (1982-2014) - Digitální knihovna pro nizozemskou literaturu. Archivovány od originál dne 25. dubna 2019. Citováno 25. dubna 2019.
  7. ^ „Ogen in je achterhoofd. Přes Miep Diekmann“ (v holandštině). Digitální knihovna pro nizozemskou literaturu. Archivovány od originál dne 2. března 2019. Citováno 2. března 2019.
  8. ^ A b de Veen, Thomas (10. července 2017). „Ze durfde over slavernij en tienerseks te schrijven“ (v holandštině). NRC. Archivovány od originál dne 2. března 2019. Citováno 2. března 2019.
  9. ^ „De Boten van Brakkeput“. WorldCat. Citováno 7. března 2019.
  10. ^ „Překladová databáze“. Nederlands Letterenfonds / Holandská nadace pro literaturu. Citováno 7. března 2019.
  11. ^ „Indian Jossy“. WorldCat. Citováno 7. března 2019.
  12. ^ „Jeugdboekenschrijfster Diekmann ging zware thema's niet uit de weg“ (v holandštině). NRC. 11. července 2017. Archivovány od originál dne 2. března 2019. Citováno 2. března 2019.

externí odkazy