Sbírka Meiyintang - Meiyintang Collection

Objekt ze sbírky Meiyintang v muzeu Rietberg

The Sbírka Meiyintang je velká soukromá sbírka Čínský porcelán skládající se z asi 2 000 kusů. Meiyintang byl široce oslavován jako jedna z posledních velkých sbírek čínského porcelánu evropskými majiteli.[1] Sbírku v současné době kontroluje švýcarský podnikatel Stephen Zuellig a dědici jeho zesnulého bratra Gilberta Zuelliga.[2] Meiyintang 玫 茵 堂 je přijatý čínský název sbírky a v něm znamená „Síň mezi růžovými postelemi“ Mandarinka.[3] Rodina Zuellig také sbírala čínské bronzy z období Shang, Zhou a Warring States.[4][5]

Dějiny

Sbírku Meiyintang sestavili po více než půl století manilští bratři Gilbert Zuellig (1918–2009) a Stephen Zuellig (1917–2017). Svým životem a obchodními aktivitami na Dálném východě vyvinuli živý a rozmanitý zájem o asijské umění a kulturu. Na konci padesátých let začali budovat systematickou sbírku čínského umění. Gilbert Zuellig se specializoval na rané období hrnčířství, kamenina a keramika, trvající pět tisíciletí od Neolitický období do Han, Tang a Píseň Dynasties, zatímco jeho bratr Stephen sbíral pozdější porcelán z Yuan, Ming a Qing Dynastie i archaické bronzy. Na počátku své kariéry sběratelů expertů byli bratři Zuelligové povzbuzováni a vedeni znalcem a obchodníkem Edwardem T. Chowem.[6]

Od roku 1994 získal termín Meiyintang mezinárodní uznání mezi odborníky na čínskou keramiku po zveřejnění katalogů napsaných výzkumnicí Reginou Krahl, ve kterých jsou jednotlivé části sbírky popsány v odborné prezentaci s komplexními ilustracemi. Na výstavě se konaly výstavy věnované objektům ze sbírky Meiyintang britské muzeum v Londýně (1994),[7] Sporting d’Hiver v Monte Carlu (1996), Asia Society (1995) a Čínský institut (2001) v New Yorku Musée Cernuschi v Paříži (1999), Musée du Président Jacques Chirac v Sarranu, Corrèze (2009) a Musée Guimet v Paříži (2013).

V letech 2011 a 2012 byla důležitá část kusů kolekce Yiyan, Ming a Qing kolekce Meiyintang rozptýlena v sérii aukcí společnosti Sotheby’s v Hongkongu.[2]

Půjčka Rietberg Museum

Část sbírky Gilberta Zuelliga, která zahrnuje více než 1600 kusů, jejichž vlastnictví bylo převedeno na Meiyintang Stiftung (Nadace Meiyintang) v roce 2003 zůstává nedotčena a je zpřístupněna veřejnosti. Díky podpoře sběratelských dědiců a dispozicím nadace bylo toto reprezentativní shromáždění rané čínské keramiky a klasické keramiky předáno Rietberg Museum v Curych na základě smlouvy o dlouhodobé půjčce bude od ledna 2013 vystaveno v přepracovaných sálech čínského oddělení muzea.[8]

Bibliografie

  • Evoluce versus dokonalost la, Céramiques de Chine de la Collection Meiyintang, Sporting d’Hiver, Monte Carlo 1996 (katalog výstavy).
  • Regina Krahl: Čínská keramika ze sbírky Meiyintang, (Svazky I, II, III, IV), Londýn 1994-2010.
  • Regina Krahl: L’âge d’or de la céramique chinoise, VIe - XIVe siècles, Collection Meiyintang, Musée Cernuschi, Paříž 1999 (katalog výstavy).
  • Regina Krahl, Willow Hai Chang, Galerie Čínského institutu: Dawn of the Yellow Earth - Ancient Chinese Ceramics from the Meiyintang Collection, New York 2000 (katalog výstavy).
  • Regina Krahl: Sbírka Trésors de la Collection Meiyintang, Céramique chinoise ancienne, expozice, Sarran, Musée du Président Jacques Chirac, 2009 (katalog výstavy).
  • Sotheby's: Sbírka Meiyintang, část I-V, Hongkong 2011–2013.
  • Wang Tao, Čínské bronzy ze sbírky Meiyintang (Londýn, 2009) ISBN  9780955335716
  • Christian Deydier, Čínské bronzy ze sbírky Meiyintang (2 obj.) (Hong Kong, 2013)

Galerie

  • Muzeum Zhou Deckeltopf Rietberg.jpg
  • Han Tonmodell eines Wachturms Museum Rietberg.jpg
  • Muzeum Han Tonmodell Ziehbrunnen Rietberg.jpg

Reference

  1. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2016-09-21. Citováno 2018-06-05.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  2. ^ A b Majendie, Adam (9. února 2011). „Sotheby's prodá čínskou keramiku Meiyintang za 121 milionů $“. Bloomberg. Citováno 20. března 2011.
  3. ^ Divy Meiyintang: Nejkrásnější soukromá sbírka čínského porcelánu na Západě se brzy začne prodávat. The Economist, 17. března 2011, s. 92f.
  4. ^ „Nový název: Čínské bronzy ze sbírky Meiyintang“. Thomasheneage.wordpress.com. 20. února 2014. Citováno 5. června 2018.
  5. ^ „Rituální bronzy kolekce Meiyintang“ (PDF). Asp.zone-secure.net. Citováno 5. června 2018.
  6. ^ Transakce společnosti Oriental Ceramic Society, svazek 73 (2008–2009), str. xi.
  7. ^ Joanna Bowring, Chronologie dočasných výstav v Britském muzeu, BM Research Publication 189, 2012 https://www.britishmuseum.org/pdf/RP_Exhibitions_Chronology.pdf
  8. ^ "Meiyintang im Museum Rietberg" (PDF). Rietberg.ch. Citováno 5. června 2018.

externí odkazy