Masʽud I. z Ghazni - Masʽud I of Ghazni

Masʽud I.
Sultán z Ghaznavidská říše
Mas'udIGhaznavidCoin.jpg
Panování1030–1040
PředchůdceMohammad Ghaznavi
NástupceMohammad Ghaznavi
narozený998
Ghazni (nyní v Afghánistán )
Zemřel17. ledna 1040
Giri, Indie
ChoťDcera Abu Kalijar
ProblémMawdud
Ali
Farrukh-Zad
Ibrahim
Majdud
Mardan-shah
Izad-yar
Řekl
DůmGhaznavids
OtecMahmud z Ghazni
NáboženstvíSunnitský islám

Masʽud I. z Ghazni (Peršan: مسعود غزنوی), Známý jako Amir-i Shahid (امیر شهید; "mučednický král") (998 - 17. ledna 1040), byl sultán z Ghaznavidská říše od 1030 do 1040. K moci se dostal zmocněním se trůnu Ghaznavidů od svého mladšího dvojčete Mohammad, kteří byli po smrti svého otce nominováni na dědice Mahmud z Ghazni. Jeho dvojče bylo krátce oslepeno a uvězněno. Když se však velká část Masʽudových západních domén vymanila z jeho kontroly, jeho vojska se proti němu vzbouřila a vrátila Mohameda na trůn.

Časný život

Kampaně

Mas'ud se narodil spolu se svým mladším dvojčetem Mohammadem v roce 998 v hlavním městě Ghaznavidu Ghazni. V roce 1015 byl Mas'ud svým otcem jmenován dědicem Ghaznavidské říše a byl také jmenován guvernérem Herát. O pět let později vedl expedici v Ghur, který byl stále pohanský zotročit. Mas'ud se později účastnil kampaní svého otce v Jibal, kde se jim podařilo anektovat Buyid amirate z Paprsek který byl tehdy pod vládou Majd al-Dawla.

Poté, co Mas'udův otec opustil oblast, měl Mas'ud na starosti operace Ghaznavid v západním Íránu; pokračoval ve svých kampaních dále na západ, kde se mu podařilo porazit Kakuyid pravítko Muhammad ibn Rustam Dushmanziyar, který uzavřel smlouvu, kde souhlasil s uznáním Ghaznavidovy autority.

Muhammad však stále porušoval smlouvu a v roce 1030 vyrval Ray z Ghaznavidů. Během stejného období Mahmud kvůli špatným vztahům s Mas'udem změnil názor a jmenoval Mohammada svým dědicem,[1] který byl mnohem méně zkušený ve vládních a vojenských záležitostech než Mas'ud. Mahmud krátce zemřel a byl následován Mohammadem.

Boj o trůn

Ražba Mas'uda I. z Ghazni, odvozená z Hinduistický Shahi vzory, s názvem Mas'ud v arabštině.

Nicméně, jeho strýc Yusuf ibn Sabuktigin, a Ghaznavidská armáda včetně významných důstojníků, jako je Ali Daya, byli pro Mas'uda, jehož vojenské kampaně mu vynesly skvělou pověst.[1] K Mas'udovi se přidal také jeho bývalý asistent Abu Sahl Zawzani, který se podle slov historika Yusofiho „stal jakýmsi vezírem a vzrostl v prestiži a vlivu. Stal se také obávaným, protože uplatnil svůj sklon k pomstychtivosti, zášti a intrikám“.[2]

Aby Mas'ud dále posílil svou armádu, naverboval skupinu Turkmeny které vedli jejich šéfové Yaghmur, Qizil, Bogha a Goktash.[3]

Panování

Útěcha říše a válka s Kara-Khanidy

Mapa Khurasan, Transoxiana a Tokharistan

Mas'ud poté pochodoval směrem k Ghazni, kde porazil svého bratra a nechal ho uvěznit, zatímco sám sebe korunoval jako nového sultána Ghaznavidské říše. Mas'ud krátce propustil zneuctěného státníka Ahmad Maymandi z vězení a ustanovil ho za svého vezír. Rovněž jmenoval Aliho Dayu jako vrchního velitele armády v Khorasan, zatímco jiný generál jmenoval Ahmad Inaltigin byl jmenován vrchním velitelem armády v r Indie.[4]

Ačkoli byl Mas'ud velkým vojenským vůdcem, nedbal na rady svých důstojníků, které by za jeho vlády později vyústily v katastrofální události.[5] Také podezříval většinu z otcových důstojníků ze zrady, dokonce měl svého strýce Yusufa a mocného státníka Ali ibn Il-Arslan uvězněn. V roce 1032 Ahmad Maymandi zemřel a byl následován Ahmad Šírází jako Mas'ud vezír. O něco později Mas'udův guvernér a de facto vládce Khwarazm, Altun Tash, byl zaslán k napadení domén Kara-Khanid pravítko Ali Tigin Bughra Khan, ale byl zabit v Dabusiyya, poblíž města Samarkand. Poté byl následován jeho synem Harun.

Válka v západním Íránu a střet s turkickými nomády

V roce 1033 Mas'ud dobyl pevnost Sarsut a krátce napadl Kerman, který byl tehdy pod vládou vládce Buyidů Abu Kalijar. Mas'udovi se krátce podařilo dobýt region, nicméně obyvatelé Kermanu, kteří upřednostňovali Buyidovu vládu, se shromáždili k Abu Kalijarovi a pod jeho vezírem Bahram ibn Mafinna dobyl znovu Kermana.[6] Ve stejném období se Ahmad Inaltigin vzbouřil a porazil armádu vyslanou Mas'udem, který krátce poslal další armádu pod indickým státníkem jménem Tilak, kterému se podařilo porazit Ahmada Inaltigina, který se utopil, když se pokoušel uniknout z Tilaku.[4][5] V roce 1033 se Mas'ud oženil s dcerou Ziyarid Anushirvan Sharaf al-Ma'ali příbuzný Abu Kalijar, který byl skutečným vládcem státu Ziyarid. V témže roce Mas'ud I. jmenoval Mas'ud I., aby si udržel kontrolu nad svým nespolehlivým vazalem, vládcem Kakuyidů Muhammadem. Abu Sahl Hamduwi jako guvernér Jibala.[7]

V roce 1034 vyhlásil Harun nezávislost na Ghaznavidech a spojil se s vládcem Kara-Khanidem Ali Tiginem.[8] Mas'udovi se však podařilo zavraždit Haruna a Ali Tigin brzy zemřel. Harun byl následován jeho bratrem Ismail Khandan, kteří pokračovali ve spojenectví s Kara-Khanidy. Mezitím Seljuq Turci pod vedením Tughril, požádal Mas'ud o azyl. Mas'ud však považoval turkické nomády za nebezpečnou hrozbu a poslal armádu pod Begtoghdi, který byl nově jmenovaným vrchním velitelem v Khorasanu. Armáda byla krátce poražena Seljuqy, kteří donutili Mas'uda odstoupit Nasu, Faravu a Dihistan na oplátku za Seljuqovo uznání autority Ghaznavid. V roce 1034 Mas'ud pochodoval s armádou Amul sbírat hold, plenit Amul na čtyři dny a později ho spálit k zemi.[9]

Umělecká díla Bitva o Dandanaqan

V roce 1035 Mas'ud I. provedl další invazi do západního Íránu, kde porazil Abu Kalijara, který se proti němu vzbouřil. Mas'ud poté pochodoval směrem k Jibalovi, kde opět porazil vládce Kakuyida Muhammada, který uprchl k Buyidům Ahvaz a poté do severozápadního Íránu, kde zvedl armádu složenou z Turkmenů. V letech 1037/8, když Mas'ud vedl kampaň v Indii, Mohamed, v čele turkmenské armády, znovu obsadil Ray od Ghaznavidů. Mezitím se jmenoval další vládce Kara-Khanid Böritigin, napadl území Ghaznavidů a vyplenil Khuttal a Vakhsh.[10] Také se mu podařilo dobýt Chaghaniyan a odrazit místní Dynastie Muhtajid z regionu. Kromě toho Seljuqové začali pomalu podmaňovat města Khorasan, a když zajali Nišapur, Tughril se prohlásil za vládce Khorasanu. Mas'ud, poté, co se vrátil do Khorasanu, se pokusil znovu dobýt Chaghaniyan, ale byl Böritiginem poražen.[11]

Válka se Seljuky a pád

Nicméně, on vyloučil Seljuqs z Herát a Nishapur. Brzy pochodoval směrem Merv úplně odstranit hrozbu Seljuq z Khorasanu. Jeho armáda zahrnovala 50 000 mužů a 60 nebo 12 váleční sloni. Doprovázel ho jeho vezír Ahmad Shirazi, jeho hlavní tajemník Abu Sahl Zawzani, jeho generálové Ali Daya, Begtoghdi a Subashi a Abd al-Razzaq Maymandi, syn Ahmada Maymandiho.

Krátce došlo k bitvě poblíž Mervu, známého jako Bitva o Dandanaqan kde armáda Mas'uda byla poražena mnohem menší armádou pod Tughrilovým bratrem Chaghri Beg a princ Kakuyid Faramurz. Mas'ud tak trvale ztratil kontrolu nad celým západním Khorasanem. Přestože si Mas'ud dokázal udržet své hlavní město Ghazni, rozhodl se opustit město a založit si hlavní město v Indie. Mas'ud, který obvinil Aliho Daya a další generály z katastrofální porážky Ghaznavidů poblíž Mervu, je nechal uvěznit v Indii. Mas'udova armáda, která si ho velmi vážila, se proti němu vzbouřila a nechala svého bratra Mohammad znovu nastoupil na trůn.[12]

Smrt a následky

Mohammad poté nechal uvěznit Mas'uda Giri, kde byl zabit buď na příkaz Mohameda, nebo Mohammadova syna Ahmeda.[13] Mas'ud měl syna jménem Maw'dud Ghaznavi, který později pomstil svého otce tím, že zabil Mohammada, a poté se korunoval novým vládcem Ghaznavidské říše. Měl také další syny Řekl, Izad-yar, Mardan-shah, Majdud, Ibrahim, Ali, a Farrukh-Zad. Posledním třem synům se také později podařilo stát se vládcem Ghaznavidské říše v různých obdobích.

Reference

  1. ^ A b Bosworth 1975, str. 187.
  2. ^ Yusofi 1983, str. 373–374.
  3. ^ Bosworth 1975, str. 191.
  4. ^ A b Bosworth 1984, str. 647.
  5. ^ A b Bosworth 1975, str. 188.
  6. ^ Bosworth 1975, str. 189.
  7. ^ Yusofi 1983, str. 369–370.
  8. ^ Bosworth 1975, str. 192.
  9. ^ Bosworth 1963, str. 91.
  10. ^ Davidovich 1996, str. 134–135.
  11. ^ Bosworth 1975, str. 195.
  12. ^ Bosworth 1995, str. 19.
  13. ^ Bosworth 1995, str. 20.

Zdroje

  • Bosworth, C. E. (1975). „Rané Ghaznavidy“. In Frye, R. N. (ed.). Cambridge History of Iran, Volume 4: From the Arab Invasion to the Saljuqs. Cambridge: Cambridge University Press. 162–198. ISBN  0-521-20093-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Bosworth, C. Edmund (1984). „AḤMAD INALTIGIN“. Encyclopaedia Iranica, sv. Já, Fasc. 6. London a kol .: C. Edmund Bosworth. str. 647.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Bosworth, C. E. (1963). Ghaznavids, 994-1040. Edinburgh University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Bosworth, C. E (2012). Maymandī. Leiden a New York: BRILL. ISBN  9789004161214.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Bosworth, C.E (1995). Pozdější Ghaznavids: Lesk a úpadek: Dynastie v Afghánistánu a severní Indii 1040–1186. ISBN  9788121505772. Citováno 9. května 2014.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Yusofi, G. H. (1983). „ABŪ SAHL ZŪZANĪ“. Encyclopaedia Iranica, sv. Já, Fasc. 4. 373–374.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Yusofi, G. H. (1983). „ABŪ SAHL ḤAMDOWĪ“. Encyclopaedia Iranica, sv. Já, Fasc. 4. 369–370.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Davidovich, E. A. (1996). "Karakhanids". History of Civilizations of Central Asia, Volume III: The Crossroads of Civilizations: A.D.250-750. Paříž: UNESCO. str. 119–145. ISBN  92-3-103211-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Bosworth, C. E. (1968). „Politická a dynastická historie íránského světa (1000–1217 n. L.)“. In Frye, R. N. (ed.). Cambridge History of Iran, svazek 5: Saljuq a mongolské období. Cambridge: Cambridge University Press. s. 1–202. ISBN  0-521-06936-X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)


Předcházet:
Mohammad Ghaznavi		Sultán z Ghaznavidská říše
1030–1040		Následován:
Mohammad Ghaznavi