Marie Petipa - Marie Petipa
Marie Mariusovna Petipa (ruština: Мари́я Ма́риусовна Петипа; 17. (29. října 1857-16. Ledna 1930) byl zaznamenán ruština balerína. Narodila se v Petrohrad, dcera Marius Petipa (pod kým studovala) a Maria Petipa. Její debut byl na Mariinské divadlo v roce 1875 v Le Dahlia bleu a její taneční kariéra, hlavně v charakterový tanec repertoár, který trval až do roku 1907, ačkoli vystupovala ve vzácných případech až do roku 1911.
Na vrcholu své kariéry byla Petipa jednou z nejznámějších baletek v Petrohradě.[1] Její portréty nakreslily známé umělkyně (její portrét od Konstantin Makovský přežila), její soukromý život byl diskutován v novinách a její 25. výročí kariéry v roce 1901 bylo široce oslavováno v Petrohradě. Vlas Doroshevich napsal při této příležitosti dlouhý článek s názvem Bohyně radosti a veselí (Богиня радости и веселья).[2] Petipa absolvoval řadu zájezdů do zahraničí a byl oceněn Ordre des Palmes Académiques ve Francii.
Byla v civilním manželství s tanečnicí Sergej Legat (1875-1905),[3] kdo byl mnohem mladší než ona. Petipa opustila divadlo dva roky poté, co její manžel spáchal sebevraždu.[1]
V době Říjnová revoluce z roku 1917 bylo Petipovi šedesát let. Revoluce jí vzala všechno: ztratila dům i důchod a nezůstalo jí nic, ani peníze na jídlo. Prosila sovětskou vládu o pomoc, ale nedostala žádnou pomoc. Jediná pomoc přišla od hereckých kolegů, kteří ji však nedokázali trvale udržet. Její druhý důvod k vládě týkající se důchodu byl rovněž zamítnut. V roce 1928 se přestěhovala do Paříže, kde žila ve špatných podmínkách.[1] Petipa zemřel v roce 1930 a byl pohřben poblíž Paříže. Peníze vyplacené na pohřeb stačily pouze na pět let, poté byla znovu pohřbena ve společném hrobě.[1]
Podle sovětských zdrojů vedl Petipa Legata k sebevraždě a poté se v roce 1910 oženil s podnikatelem a získal deset milionů franky jako výsledek.[4] V roce 1924 však ředitelství akademických divadel požádalo o přiznání důchodu Petipovi.[4] Podle stejných zdrojů emigrovala Petipa do Paříže v roce 1926, kde měla dvě mrtvice a zemřela na impulzivní šílenství.[4]
Viz také
Reference
Poznámky
Zdroje
- Dunaeva, N.L. (2009). „Мария Мариусовна Петипа. Пунктир судьбы.“ [Mariya Mariusovna Petipa. Tečkovaný osud.]. СТРАНИЦЫ ИСТОРИИ БАЛЕТА: Новые исследования и материалы [Dějiny baletu: Nový výzkum a materiály] (v Rusku). Балтийские сезоны, Санкт-Петербург. ISBN 978-5-903368-43-3.
- Borisoglebsky, M. V. (1938–1939). „Мария Петипа“ [Mariya Petipa]. Материалы по истории русского балета [Materiály k dějinám ruského baletu] (v Rusku).