Maria João Rodrigues - Maria João Rodrigues

Maria João Rodrigues

GOIH Poslanec
Maria João Rodrigues.jpg
Vůdce Progresivní aliance socialistů a demokratů
Herectví
V kanceláři
7. března 2018 - 20. března 2018
PředcházetGianni Pittella
UspělUdo Bullmann
Ministr pro kvalifikaci a zaměstnanost
V kanceláři
28. října 1995-25. Listopadu 1997
premiérAntónio Guterres
PředcházetEduardo Ferro Rodrigues
UspělJosé Falcão e Cunha
Osobní údaje
narozený (1955-09-25) 25. září 1955 (věk 65)
Lisabon, Portugalsko
Politická stranaSocialistická strana
VzděláváníUniversity Institute of Lisbon
Univerzita Pantheon-Sorbonne
webová stránkaOficiální webové stránky

Maria João Rodrigues GOIH je portugalský akademik a politik, který sloužil jako Poslanec Evropského parlamentu a místopředseda skupiny Socialisté a demokraté (S&D) od roku 2014 do roku 2019. Od roku 2017 je také předsedkyní Nadace pro evropská progresivní studia (FEPS).

Její politická kariéra začala jako ministr zaměstnanosti Portugalska v první vládě předsedy vlády António Guterres (1995–1997) a byla tvůrkyní politik a od roku 2000 pracovala na několika pozicích v evropských institucích, zejména v předních týmech předsednictví EU. Je odbornicí na politickou ekonomiku EU a působila zejména jako zvláštní poradkyně řady volených zástupců na portugalské i evropské úrovni, zejména bývalého předsedy vlády Antónia Guterresa, současného generálního tajemníka OSN, několika evropským komisařům a bývalému prezidentovi Strana evropských socialistů Poul Nyrup Rasmussen ).

Ona je známá jako "matka Lisabonská strategie „protože je to jeden z jejích hlavních výsledků. Měla také významné role ve vývoji: strategie EU 2020 (pokračování Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost); prohlášení EU o globalizaci přijaté Evropskou radou (2007 ); strategická partnerství s USA, Čínou, Indií, Ruskem, Jihoafrickou republikou a Brazílií (2007–2012); nová fáze programu Erasmus (2008); priority evropské politiky regionálního rozvoje (2005–2007); reakce krize eurozóny (2008–2013), strategická usnesení EP o ročním pracovním programu Evropské komise (2015–2017) a v poslední době evropský pilíř sociálních práv (2017).

V roce 2014 byla Rodrigues zvolena poslankyní Evropského parlamentu a začlenila do ní Skupinu progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D) - druhou nejvýznamnější skupinu EP se 190 členy z 28 členských států - která ji zvolila v roce 2014 jako viceprezident. Jako místopředsedkyně S&D má na starosti obecnou koordinaci a komunikaci s ostatními institucemi EU a členku výborů pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL) a hospodářské a měnové věci (ECON).

Z akademického hlediska byl Rodrigues profesorem evropské hospodářské politiky v Institutu evropských studií - Université libre de Bruxelles a v University Institute of Lisbon (ISCTE). Byla také předsedkyní poradního výboru Evropské komise pro socioekonomické vědy. Je autorkou více než stovky publikací, zejména knih.

Vzdělávání

Rodrigues má tři magisterské tituly a titul PhD v oboru ekonomie z University of Paris 1 Pantheon-Sorbonne stejně jako titul v sociologii z University Institute of Lisbon.[1]

Politická kariéra

Kariéra v národní politice

Profesor ekonomiky na univerzitním institutu v Lisabonu (ISCTE-IUL) od roku 1987,[2] Maria João Rodrigues zahájila svou kariéru ve věcech veřejných v roce 1993 jako konzultantka na ministerstvu práce a sociálního zabezpečení, poté ji vedl José Falcão e Cunha v konzervativní vládě předsedy vlády Aníbal Cavaco Silva.[1] Po vítězství Socialistická strana ve všeobecných volbách v roce 1995 byla dne 28. října 1995 jmenována předsedou vlády Antóniem Guterresem ministrem pro zaměstnanost a vzdělávání.[3] Dosáhla strategické dohody se sociálními partnery o přípravě členství Portugalska v eurozóně (1997), dokončila významnou reformu v řízení Evropského sociálního fondu a tuto funkci zastávala do 25. listopadu 1997.

Lisabonská strategie

Hlavní článek: Lisabonská strategie

Po roli ministra zaměstnanosti byla Rodriguesová jmenována předsedou vlády Antóniem Guterresem, zvláštním poradcem a vedoucím oddělení pro dopředná studia předsedy vlády v roce 1998. V této funkci hrála dramatickou roli během portugalského předsednictví Evropská unie, v prvním semestru roku 2000. Portugalskému předsednictví se zejména podařilo dosáhnout kompromisu ohledně tzv Lisabonská strategie, komplexní plán, jehož cílem bylo podpořit růst, konkurenceschopnost a úroveň zaměstnanosti v EU na základě inovací. Strategie byla přijata na mimořádném zasedání Evropské rady v Lisabonu v březnu 2000, na kterém Maria João Rodrigues působila jako šerpa pro předsedu vlády.[4] Tím, že se uchýlila k otevřenému jednání, významně přispěla k vytvoření kompromisu mezi delegacemi britské a francouzské vlády metoda koordinace. Maria João Rodrigues nadále pečlivě sledovala vývoj lisabonské strategie, zejména jako zvláštní poradkyně EU Lucembursko Předsednictví Evropské unie pro hodnocení Lisabonské strategie v polovině období (2005) a zvláštní poradce EU Evropská komise a Jean-Claude Juncker o Lisabonské strategii.

Při ohlédnutí za touto zkušeností v roce 2010 napsal Rodrigues „I kdyby došlo k jasným neúspěchům, provádění Lisabonské strategie by nemělo být považováno za neúspěch.“.[5] Lisabonská strategie se z velké části považuje za selhání, ale také za určité úspěchy. V roce 2007 činil průměr EU v EU 2,7% a bylo vytvořeno 16 milionů pracovních míst. Především změnila správu Evropské unie vyšší koordinací hospodářských a sociálních politik, která zahrnovala přibližně 400 opatření.

V roce 2007 byl Rodrigues jmenován předsedou vlády José Socrates jako zvláštní poradce pro předsednictví Evropské unie zabývající se EU Lisabonská smlouva Lisabonská strategie a summity EU s mezinárodními partnery Čínou, Indií, Brazílií, Ruskem a Afrikou. Tato mise, kterou se dosáhlo jednání o Lisabonské smlouvě, skončila 1. ledna 2008, kdy bylo předáno rotující předsednictví Evropské unii Slovinsko. Rodrigues také zahájil proces „Dialogů pro udržitelný rozvoj“ s těmito mezinárodními partnery, který sponzoruje Gulbenkianova nadace.

V roce 2010 následovala Lisabonská strategie strategie Evropa 2020, nový plán EU pro „inteligentní, udržitelný a inkluzivní hospodářský růst“. Rodriguesova předchozí zkušenost s Lisabonskou strategií, i když již nepůsobí v žádné oficiální funkci, znamenala, že její pohled na strategii Evropa 2020 byl vysoce ceněn napříč politickým spektrem a v mnoha evropských hlavních městech.[6][7][8][9]

Do roku 2014 byl Rodrigues také profesorem na Université libre de Bruxelles a Univerzita v Lisabonu.

Poslanec Evropského parlamentu, 2014–2019

V Evropské volby v roce 2014, Rodrigues se stal Poslanec Evropského parlamentu a místopředseda skupiny Progresivní aliance socialistů a demokratů, druhé nejdůležitější parlamentní skupiny, spolu s dalšími devíti poslanci. .[10] Také se připojila k Výbor pro zaměstnanost a sociální věci.

V prosinci 2015 byl Rodrigues jedním z kandidátů na portugalskou Státní radu (poradní sbor prezidenta republiky) na seznamu předloženém levicovými stranami v portugalském parlamentu jako náhradní člen.[11][12]

Také v roce 2015 vedl Rodrigues Skupina S&D v Evropský parlament zaujmout podrobné postoje k Krize dluhu řecké vlády[13] ao reformě EU Hospodářská a měnová unie Evropské unie.[14] Poté byla jmenována do čela této debaty se sociálními demokratickými vůdci v Evropě. V roce 2017 získala velkou většinu pěti politických skupin v Evropském parlamentu, aby podpořila svou zprávu o „Evropském pilíři sociálních práv“, a byla jmenována do závěrečných jednání; bylo vyhlášeno na summitu v Göteborgu dne 17. listopadu 2017.

Politické pozice

Rodrigues rovněž vyvíjí politickou reakci[15] do Krize eurozóny, zejména s ohledem na Evropský nástroj finanční stability a správu ekonomických záležitostí Evropské unie. V říjnu 2010 publikovala v evropských novinách pro aktuální záležitosti EurActiv „krátké divadelní dílo“ shrnující její myšlenky na téma evropské správy ekonomických záležitostí a následovalo několik dalších politických dokumentů, zpráv a knih.[16] V prosinci 2011 Rodrigues prosazoval použití „velkého“ pancéřová pěst „řešit krizi eurozóny v podobě velkého rozsahu vládní dluh nákup u Evropská centrální banka.[17]

Hlavní výsledky při tvorbě politiky EU

  • „Lisabonská strategie“ EU pro růst a zaměstnanost - s novými politickými orientacemi v oblasti průmyslu, informační společnosti, výzkumu, inovací, vzdělávání, zaměstnanosti, sociální ochrany a životního prostředí (2000–2010). Opatření navazující na strategii EU 2020
  • Lisabonská smlouva EU, závěrečný vyjednávací tým (2007)
  • Prohlášení EU o globalizaci přijaté Evropskou radou (2007)
  • Příprava summitů EU se strategickými partnery EU: USA, Čína, Indie, Rusko, Jižní Afrika a Brazílie (2007–2012)
  • Nová fáze programu Erasmus (2008)
  • Priority evropské politiky regionálního rozvoje (2005–2007)
  • Reakce na krizi v eurozóně (2008–2013)
  • Evropský pilíř sociálních práv (2017)
  • Strategická usnesení EP o ročním pracovním programu Evropské komise (2015-2017)

Hlavní akademické role

  • Profesor evropských ekonomických politik na Institutu pro evropská studia na Université Libre de Bruxelles
  • Profesor ekonomie na Lisabonském univerzitním institutu (ISCTE-IUL), v současné době na dovolené z důvodu veřejného zájmu
  • Předseda poradního výboru Evropské komise odpovědný za přípravu 7. rámcového programu pro výzkum v socioekonomických vědách
  • Ekonomický zpravodaj v ESPAS, evropském systému strategického plánování a analýzy
  • Koordinátor projektu „Dialogy pro udržitelný rozvoj“ propojujícího EU a Brazílii, Rusko, Indii a Čínu, Nadace Calouste Gulbenkian
  • Člen sítě vládních dlouhodobých stratégů OECD
  • Zvláštní poradce předsedy vlády a vedoucí oddělení dopředných studií předsedy vlády

Další aktivity

Uznání

Ocenění

  • Nominován na cenu Gaetan Pirou (cena za ekonomickou vědu udělovanou francouzskými univerzitami na národní úrovni), 1986.
  • Gulbenkian National Science and Technology National Award v Portugalsku, 1986, za disertační práci o systému zaměstnanosti
  • Vysoce zmiňováno v Ceně Boa Esperança za vědu a technologii v Portugalsku, 1992

Národní vyznamenání

externí odkazy

Reference

  1. ^ A b „Životopis Maria João Rodriguesové“. Mariajoaorodrigues.eu. Citováno 2013-09-16.
  2. ^ "Iscte". Archivovány od originálu 23. března 2011. Citováno 2011-12-13.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)
  3. ^ „Governo de Portugal“. Archivovány od originálu 9. června 2011. Citováno 2011-12-13.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)
  4. ^ Magone, José María. „Rozvojové místo Portugalska v Evropské unii“ Transaction Publishers, 2004, s. 34
  5. ^ Lisabonská agenda. „K agendě EU 2020: příspěvky po zkušenostech z lisabonské agendy“ Notre Europe, 2010, s. 25
  6. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originálu 11. června 2012. Citováno 2011-12-14.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)
  7. ^ "Domov". Notre-europe.eu. Archivovány od originál dne 05.05.2012. Citováno 2013-09-15.
  8. ^ „Stratégie Europe 2020: Guy Verhofstadt, Maria João Rodrigues et Laurent Cohen-Tanugi réagissent“. Notre-europe.eu. Archivovány od originál dne 05.05.2012. Citováno 2013-09-15.
  9. ^ „O STRATEGII EU 2020 Z LISABONU“. Archivovány od originál dne 2015-11-25.
  10. ^ „Maria João Rodrigues é viceprezidentka da bancada socialista no Parlamento Europeu“. Público. 25. 06. 2014. Citováno 2014-08-15.
  11. ^ Sapage, Sónia (18. prosince 2015). „Os últimos conselheiros de Estado de Cavaco“ [Poslední státní poradci v Cavaco]. Visão (v portugalštině). Archivováno z původního dne 29. července 2018. Citováno 29. července 2018.
  12. ^ Rodrigues, Sofie (16. prosince 2015). „CDS indica Adriano Moreira para o Conselho de Estado“ [CDS nominuje Adriana Moreiru do Státní rady]. Público (v portugalštině). Archivováno z původního dne 29. července 2018. Citováno 29. července 2018.
  13. ^ „Směrem k nové dohodě pro Řecko a HMU“ (PDF).
  14. ^ „DOKONČOVÁNÍ A REBALANCE EKONOMICKÉ A MĚNOVÉ UNIE - DEMOKRATICKÁ VÝZVA“ (PDF).
  15. ^ „Krize eurozóny a transformace správy EU“. Archivovány od originál dne 2015-11-27.
  16. ^ „Správa ekonomických záležitostí: Jak by mohla vypadat dnešní debata na summitu EU“. EurActiv. 2010-10-28. Citováno 2013-09-15.
  17. ^ ""Cimeira decisiva "termina sem surpresas. Vem aí mais pressão dos mercados | iOnline". Ionline.pt. Citováno 2013-09-15.
  18. ^ Strategická rada Evropské politické centrum (EPC).
  19. ^ Poradní skupina Nový pakt pro Evropu.
Stranícké politické kanceláře
Předcházet
Gianni Pittella		 Vůdce Progresivní aliance socialistů a demokratů
Herectví
2018		Uspěl
Udo Bullmann