Manuel Machado (básník) - Manuel Machado (poet)
 | tento článek ne uvést žádný Zdroje. (Prosince 2009) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Manuel Machado y Ruiz (29 srpna 1874 v Sevilla - 19. ledna 1947 v Madrid ) byl Španělský básník a prominentní člen Generace 98.
Manuel Machado byl synem Antonio Machado Álvarez, známá folkloristka Sevilla přezdívaná „Demófilo“, a Ana Ruiz. Jeho bratři byli také básník Antonio Machado a José Machado. Zdědil lásku svého otce k populární Andaluský charakter. Narodil se na ulici San Pedro Martir č. 20 a jeho dětství bylo stráveno v Palacio de las Dueñas, kde si jeho rodina pronajala jednu ze zón vyhrazených pro jednotlivce. Když bylo Manuelovi 9 let, celá rodina se přestěhovala do Madridu, protože dědeček z otcovy strany získal profesuru na Universidad Central. Touhou všech tří bratrů bylo studium ve Svobodné instituci výuky, kterou vedl Francisco Giner de los Ríos, velký přítel dědečka Manuela.
Rodina se přestěhovala do Madridu, kde rozvíjel svá studia a vyvrcholil bakalářem umění. Od té doby se jeho rodina několikrát vrátila do Sevilly, ale Sevilla a Andalusie zůstal pro něj živým odkazem, i když vzdáleným, pro lásku jeho rodičů k jejich zemi.
V Madridu začal Manuel propagovat svou první poezii a přispěl k několika literárním životům v Madridu spolu se spisovateli jako Francis a Juan Ramón Jiménez Villaespesa.
Byl spoluzakladatelem 11. února 1933 ve Sdružení přátel Sovětský svaz.
V průběhu let se stal ředitelem madridské městské knihovny (nyní Městská historická knihovna) a městského muzea. Vytvořil několik krátkodobých literárních časopisů a pracoval v denících v Evropě a Americe.
Silně přispěl k modernistické poezii, chápané ve své nejbarevnější, dekadentní, kosmopolitní, dávat náznak andaluské poezie dělá něco jedinečného.
Často se stavěl proti modernistické straně generace 98.
V roce 1936 - během občanské války, byl jmenován na místo v Královská španělská akademie.
Bratři Manuel a Antonio napsali společně několik dramatických děl andaluských. Manuelova nejpozoruhodnější práce je La Lola se va a los puertos, natočeno dvakrát.
Další dramatická díla Machada byla La duquesa de Benamejí, La prima Fernanda, Juan de Mañara, El hombre que murió en la guerra a Desdichas de la Fortuna o Julianillo Valcárcel.
Ačkoli poezie obou je velmi odlišná, můžeme vidět určité paralely. Obě cesty tedy skládaly autobiografické básně („Adelfos“ Manuel a „Portrét“ od Antonia) za použití alexandrinských veršů uspořádaných do serventesios. Občanská válka bratry rozdělila a postavila na opačné strany.
Po příjezdu do Madridu po Španělský puč z července 1936, Manuel dal armádě encomiastic poezii, "meč Caudillo." To mu vyneslo uznání Nacionalisté. Po válce se vrátil na místo ředitele Knihovny novin a Městského muzea v Madridu, který krátce poté odešel do důchodu. Pokračoval v psaní poezie, většinou náboženský v přírodě. Jeho Katolická víra byl během vašeho pobytu v obnoven Burgos díky oddanosti své manželky a vlivu jistých kněží jako Bonifacio Zamora. Básník pokračoval v psaní velebení různých postav a symbolů Francoist Španělsko, který si vysloužil pohrdání kritiky a pozdějšími básníky, kteří ho považovali za zrádce španělské Druhé republiky.
19. ledna 1947 zemřel v Madridu. Po básníkově smrti vstoupila jeho vdova do náboženský řád věnovaná péči o opuštěné a nemocné děti.
Pak přišla španělská otevřenost 60 a 70, Francisco Franco dal mládežnickou stránku básníkům pokrytým Španělskem a objal ty, kteří zemřeli nebo ještě žili v exilu. Tedy dílo a postava Manuela Machada byly zastíněny pracemi Antonia Machada, více podobné chuti času.
Některé z básní Manuela Machada jsou stejně slavné jako tyto:
- KANTARY
- Vino, sentimiento, guitarra y poesía
- hacen los cantares de la patria mía.
- Quien kostky cantares kostky Andalucía.
- A la sombra fresca de la vieja parra,
- un mozo moreno rasguea la guitarra ...
- Cantares ...
- Algo que acaricia y algo que desgarra.
- La prima que canta y el bordón que llora ...
- Y el tiempo callado se va hora tras hora.
- Cantares ...
- Son dejos fatales de la raza mora.
- No importa la vida, que ya está perdida,
- y, después de todo, ¿qué es eso, la vida? ...
- Cantares ...
- Cantando la pena, la pena se olvida.
- Madre, pena, suerte, pena, madre, muerte,
- ojos negros, negros, y negra la suerte ...
- Cantares ...
- En ellos el alma del alma se vierte.
- Cantares. Cantares de la patria mía,
- quien kostky cantares kostky Andalucía.
- Cantares ...
- No tiene más notas la guitarra mía.
- CASTILLA
- El ciego sol se estrella
- en las duras aristas de las armas,
- llaga de luz los petos y espaldares
- y flamea en las puntas de las lanzas.
- El ciego sol, la sed y la fatiga.
- Por la hrozná estepa castellana,
- al destierro, con doce de los suyos
- —Polvo, sudor y hierro—, el Cid cabalga.
- Cerrado está el mesón a piedra y lodo.
- Nadie responde. Al pomo de la espada
- y al cuento de las picas el postigo
- va a ceder ... ¡Quema el sol, el aire abrasa!
- Los terribles golpes,
- de eco ronco, una voz pura, de plata
- y de cristal responde ... Hay una niña
- muy débil y muy blanca
- en el umbral. Es toda
- ojos azules y en los ojos lágrimas.
- Oro pálido nimba
- su carita curiosa y asustada.
- «¡Buen Cid, pasad ...! El rey nos dará muerte,
- arruinará la casa,
- y sembrará de sal el pobre campo
- que mi padre trabaja ...
- Idos. El cielo os colme de venturas ...
- ¡En nuestro mal, oh Cid no ganáis nada! »
- Calla la niña y llora sin gemido ...
- Un sollozo infantil cruza la escuadra
- de feroces guerreros,
- y una voz nepružná grita «¡En marcha!»
- El ciego sol, la sed y la fatiga.
- Por la hrozná estepa castellana,
- al destierro, con doce de los suyos
- —Polvo, sudor y hierro—, el Cid cabalga.
- LA COPLA
| Původní španělština | anglický překlad |
|---|---|
Hasta que el pueblo las canta, | Dokud je lidé nezpívají, |
