Hlavní rada pro osvobození Srbů - Main Board for Serb Liberation - Wikipedia

Hlavní rada pro osvobození Srbů
FormaceProsinec 1871 - leden 1872
Typtajná revoluční organizace
ÚčelOsvobození a sjednocení Srbů obývaných území v Osmanské říši k Srbské knížectví.
Umístění
Klíčoví lidé
Jevrem Markovićem

The Hlavní rada pro osvobození Srbů (srbština: Главни одбор за српско ослобођење / Glavni odbor za srpsko oslobođenje)[A] byl Srb revoluční organizace, a tajná společnost, založená v roce 1871, se sídlem v Kragujevac, Srbské knížectví. Usilovala o osvobození a sjednocení Srbem obývaného území v Osmanské říši.

Dějiny

V roce 1871 Sdružení pro osvobození a sjednocení Srbů byla založena členy Jednotná srbská mládež a další vlastenci z celé jugoslávské země.[1] „Sdružení“ založilo rady v Cetinje, Novém Sadu a Bělehradě.[1] Souběžně s tím „hlavní deska“ (Glavni odbor) existoval v Kragujevaci.[1] Tato organizace byla založena v roce 1871,[2] a byla aktivní od začátku roku 1872.[3] Byl speciálně zřízen pro Šumadija pracovat na plánech povstání.[4] Kragujevac byl nejsofistikovanější z provinčních srbských měst a měl inteligence druhý za Bělehradem.[5] Město bylo také centrem opozice a na počátku 70. let 20. století se skupina opozicistů shromáždila kolem socialisty Jevrem Markoviće.[5] Mezi významnými členy Hlavní rady pro osvobození Srbů byli dělostřelci Sava Grujić, dělostřelec Pavle Šafarik, důstojníku Radomír Putník, obchodník Jaša Marković, Jevrem Markovićem (hlavní iniciátor[2]), a další.[3]

Milivoje Blaznavac vůdce srbského regentství, legitimista a politický konzervativce, rozhodně odmítl návrhy a plány Sjednocené srbské mládeže, pokud jde o projekt organizace nereálný a neproveditelný; že Turecko (Osmanská říše) bylo stále silné a že Rusko bylo proti povstání na Balkáně a že organizace měla také podvratný záměr proti regentství.[6] Blaznavac a Jovan Ristić byli znepokojeni založením revolučních organizací v Cetinje a Bělehradě.[6] Statut hlavní rady pro osvobození Srbů byl vypracován ve druhé polovině prosince 1871, pravděpodobně po setkání Jevrem Markoviće a Blaznavaca.[4] Členové hlavní rady byli vybráni v lednu 1872.[4]

Na začátku roku 1872 Ljubomir Durković napsal Štatut („Statut“), ve kterém je vysvětleno, že „Hlavní rada pro srbské osvobození byla zřízena srbskými vlastenci s úmyslem zničit prostřednictvím srbského povstání turecké panství nad srbskými zeměmi ...“.[3] Druhý článek uvádí, že toho je možné dosáhnout „pouze v případě, že Srbsko vstoupí do nepřítomné války“, a že „tedy povstání vzplane pod vlajkou Milan Obrenović IV ".[3] To je odrazem Blaznavcových požadavků, které se mu podařilo uplatnit prostřednictvím skupin aktivních důstojníků, na které měl značný vliv.[3] Dále jsou specifikovány zdroje pro realizaci programu a organizační struktury společnosti.[3] V lednu 1872 zaslala organizace dopis důstojníkovi Jevrem Velimirović.[2]

V roce 1872 založil Jevrem Marković za pomoci místních zástupců v tajných místních radách Hlavní rady desky Niš a Leskovac.[7] V roce byla zřízena místní rada Pirote stejný rok také.[8] V dubnu 1872 zahájila ústřední rada organizace svůj projekt vojenského použití pro povstání.[9] Jevrem Marković měl být jmenován hlavním velitelem povstaleckých skupin v Bosně a Hercegovině.[9] V roce 1872 se v Novém Sadu konalo revoluční shromáždění pod vedením Svetozar Marković,[10] mladší bratr Jevrem Markovićem.[11][5]

Organizace se snažila kontaktovat podobně smýšlející radikály Rumunsko a Řecko.[12] Jejich iniciativy však nevyšly.[12] Když na začátku listopadu 1873 vypadl Jovan Ristić, nový ministr vnitra Aćim Čumić povolil další Svoboda tisku, vedoucí skupiny liberálů a levičáků v Kragujevaci, která dříve založila kooperativní tiskový podnik ( Sociální tisk Kragujevac založena v březnu 1873[13]) založit Radikální noviny (Javnost).[12] Mezi zakladateli byli Grujić[12] a Šafarik.[13]

Členové

Tento seznam je neúplný; můžete pomoci přidání chybějících položek s spolehlivé zdroje.
Потпуковник Јеврем Марковић.jpg
Sava Grujic 1876.jpg
Žádný obrázek.svg
Putnik porucnik 1871.jpg
Žádný obrázek.svg
Žádný obrázek.svg
Žádný obrázek.svg

Anotace

  1. ^
    Současný srbský pravopis byl Glavni odbor za srbsko oslobođenje (Главни одбор за србско ослобођење).[3] Také se tomu říkalo Hlavní rada pro osvobození Srbů v Turecku (Главни одбор за ослобођење Срба у Турској / Glavni odbor za oslobođenje Srba u Turskoj).[2] Mezi další překlady do angličtiny patří „Hlavní srbský osvobozenecký výbor“[8] a „Výbor pro osvobození“.[12]

Reference

  1. ^ A b C Cenić & Perović 1988, str. 340.
  2. ^ A b C d Terzić 1988, str. 280.
  3. ^ A b C d E F G Vojvodić 1994, str. 75.
  4. ^ A b C Nedeljković 1977, str. 458.
  5. ^ A b C Stokes 1990, str. 47.
  6. ^ A b Stojančević 1990, str. 340.
  7. ^ Maksimović & Simeunović 1997, s. 267–277.
  8. ^ A b NASSS 1997, str. 13.
  9. ^ A b Grupa autora 1979.
  10. ^ Nikola Tasić; Miodrag Maticki (1992). Svetozar Marković i Ljuben Karavelov u kontekstu slovenskej književnosti i kultura: zbornik radova. Institut za književnost i umetnost. ... супски револуционари образовали 1872.
  11. ^ Terzić 1988, str. 281.
  12. ^ A b C d E Stokes 1990, str. 48.
  13. ^ A b Spasić 1975, str. 23.

Zdroje

Knihy
Časopisy