Hlavní správa pro záležitosti válečných zajatců a internovaných - Main Administration for Affairs of Prisoners of War and Internees

The Hlavní správa pro záležitosti válečných zajatců a internovaných[poznámka 1] (Ruština: Главное управление по делам военнопленных и интернированных НКВД / МВД СССР, ГУПВИ, tr. GUPVI, GUPVI NKVD SSSR / MVD SSSR) bylo oddělení NKVD (později MVD ) odpovědný za vyřizování zahraničních civilních osob internovaní a Váleční zajatci v Sovětský svaz během a po druhá světová válka (1939–1953).

Byla zřízena v rámci NKVD pod názvem „Správa věcí válečných zajatců a internovaných (UPVI) v září 1939 po Sovětská invaze do Polska. Kvalifikace „hlavní“ byla přidána v lednu 1945.

Právním základem byl Sovnarkom Vyhláška z 1. července 1941 „Předpisy o válečných zajatcích“ („Положение о военнопленных“), která byla aktualizována 29. září 1945 „Předpisy o pracovním využití válečných zajatců“ (Положение о трудовом испол остонов на полонов).[5]

V mnoha ohledech byl systém GUPVI podobný GULAG.[6] Jeho hlavní funkcí byla organizace zahraničních nucené práce v Sovětském svazu. Vrcholové vedení GUPVI pochází ze systému GULAG. Nejvýznamnějším rozdílem od společnosti GULAG byla absence odsouzených zločinců v táborech GUPVI. Jinak byly podmínky v obou táborových systémech podobné: tvrdá práce, špatná výživa a životní podmínky, vysoká úmrtnost.[7]

Dalším významným rozdílem bylo, že GUPVI bylo hlavním zdrojem náboru budoucích komunistických aktivistů komunistické státy, jako NDR a Polská lidová republika, stejně jako různé „demokratické výbory“ Japonců, Rakušanů atd.[7][8][9] Významné úsilí bylo směřováno do „ideologického přetváření“ (идеологическая перековка) dělníků a četných klubů, knihoven, místních rozhlasových stanic.[9]

Celkově za celé období existence GUPVI existovalo přes 500 táborů válečných zajatců (v Sovětském svazu i v zahraničí), které uvěznily více než 4 000 000 válečných zajatců.[10]

Šéfové

Viz také

Poznámky

  1. ^ Četné překlady názvu oddělení se objevily v anglických zdrojích, včetně „Chief Administration for POW and Internee Affairs“,[1] "Main Directorate for POW and Internnee Affairs",[2] "Hlavní správa pro záležitosti válečných zajatců a internovaných",[3] a „Hlavní správa válečných zajatců a internovaných pracovníků“.[4]

Reference

  1. ^ Bohové odešli první.
  2. ^ Archivy komunistické strany a sovětského státu: Fond 89: komunistická strana ...
  3. ^ Proti jejich vůli.
  4. ^ Auta pro soudruhy.
  5. ^ „POW v systému nucených prací v SSSR“, Modest Kolerov, Otechestvennye Zapiski, Ne. 3, 2003
  6. ^ Karner, Stefan, Jsem archipel GUPVI. Kriegsgefangenschaft und Internierung in der Sowjetunion 1941-1956. Wien-München 1995. ISBN  978-3-486-56119-7 (Knižní recenze, Angličtina) (v němčině)
    • Ruský překlad: 2002, ISBN  5-7281-0424-X
  7. ^ A b „Internace: forma sovětské represe vůči Polákům a polským občanům“ Archivováno 2014-12-13 na Wayback Machine (v Rusku)
  8. ^ „Souostroví GUPVI“, článek v Argumenty a fakta, Ne. 49, prosinec 2004
  9. ^ A b Japonský POV v Krasnojarském kraji, autor: M. Spiridonov
  10. ^ A b C d E F G MVD of Russia: An Encyclopedia (МВД России: энциклопедия). 2002. s. 541. ISBN  5-224-03722-0.
  11. ^ Petrov, Nikita. "18". GULAG.

Bibliografie

  • Sharkov, Anatoli, Souostroví GUPVI: Váleční zajatci a internovaní na území Běloruska: 1944--1951(v ruštině) (2003), Minsk, Bělorusko, ISBN  985-463-094-3 (Výňatek online ) (v Rusku)
  • Maksim Zagorulko (ed.) (2005) „Regional Structures of the SSSR NKVD / MVD GUPVI, 1941-1951: Reporting and Informational Documents“ (Regionalnye Struktury GUPVI NKVD-MVD SSSR, 1941-1951: Otchetno-Informatsionnye Dokumenty; Региональные структу Нтрукту МВД СССР. 1941 - 1951: Военнопленные в СССР. 1939 - 1956: Документы и материалы. Отчетно-информационные докумен. ISBN  5-9233-0421-X (v Rusku)