M2 (Johannesburg) - M2 (Johannesburg)

Štít metropolitní trasy M2

Metropolitní trasa M2
Dálnice Francois Oberholzer
Informace o trase
Vedený Johannesburg Roads Agency a Department of Roads and Transport (Gauteng)
Délka14,3 km
Hlavní křižovatky
West End R41 Main Reef Road v Selby Extension, Johannesburg
  M1 South-Crown Interchange
M1 Sever - Sandton / Pretoria
M9 Rissik Street, Selby
R55 / M17 / M11 Mooi Street
M31 Heidelberg Road
M31 Joe Slovo Drive
M19 Ruven Road, Benrose
Maritzburg Street, Kaserne
M30 Cleveland Road
Chilvers Street, Denver
N3 Výměna Geldenhuis
N12 Výměna Geldenhuis
Východní konec M93 Rafinérská silnice poblíž Germistonu
Dálniční systém
Očíslované trasy Jižní Afriky
← M1M3 →

The M2 je hlavní Dálnice v Johannesburg, Jižní Afrika. Je pojmenován Dálnice Francois Oberholzer. To běží jen na jih od Centrální obchodní čtvrť na východ, kde se spojuje s N3 (pouze krátký úsek vede na západ od CBD). Sever-jih M1 protíná s M2 jen na západ od CBD.

Trasa

Dálnice M2 začíná na východě venku Germiston na křižovatce s M39 Refinery Road. Dálnice pokračuje na západ, kde se dostává na výměnu N3 / N12 Geldenhuys. Křižováním pod těmito silnicemi pokračuje na západ a prochází průmyslovými oblastmi Heriotdale a Cleveland a dosáhne své první nájezdu s Cleveland Road. Pokračuje na západ k výměně v Denveru v Chilvers Street. Krátce po této výměně je výjezd a nájezd z M2 West na Ruven Road a stejný pro křižovatku M2 East na New Goch Road. Dálnice pokračuje na západ kolem Kaserne Railyards k Maritzburg Street Interchange. Kousek za touto výměnou prochází výměnou Heidelberg Road. Tato výměna spojuje s M31 North Joe Slovo Drive jako východní obchvat CBD na severní předměstí a M1 na sever nebo na jih přes silnici M31 Heidelberg do Albertonu. Poté krátce prochází ulicí Mooi a umožňuje provozu opustit východ M2 a vstoupit na západ M2.

Při přechodu přes Rosettenville Road se dostává na Eloff Street, kde mimo rampy na M2 West umožňují východy do Stott a Rissik Street, zatímco M2 East umožňuje výjezd do Rissik Street a nájezd z Village Road. Pokračuje na západ a křižuje přes Simmonds Street s nájezdem na M2 východ a poté trasa křižuje Booysens Road a dosáhne Westgate Interchange. Zde mohou vozidla vstoupit a opustit M2 z ulice Ntemi Piliso, opustit M2 a opustit sever na M1 překračující CBD přes dvoupatrový nadjezd Goch Street nebo sjezd na jih na M1 a jižní předměstí. M2 pokračuje na západ k Crown Interchange, která umožňuje vozidlům z M1 jih směřovat na východ nebo na západ podél M2. Při průchodu Crown Interchange protíná Treu Road a M2 končí krátce nato na Main Reef Road.

Dějiny

M2 odpoledne, když prochází Centrální obchodní čtvrť

Dálnice M2 i M1 mají svůj počátek v systému plánování dopravy z roku 1948, který vypracovala Městská rada v Johannesburgu a prověřeno americkým konzultantem pro dopravní inženýrství Lloyd B. Reid v roce 1954.[1]:577 Dva desetileté plány zkoumaly mimo jiné myšlenku nových městských dálnic a zlepšení stávajících dálnic. Plán počítal se dvěma dálnicemi, z nichž jedna vede na východ - západ podél jižní CBD a druhá na sever - jih na západní straně CBD.[1]:577 Tento plán byl propojen s národním a provinčním vládním plánem Národní dopravní komise pro EU Západní a Východní obchvaty, budoucí N1 a N3 /N12.[1]:577 Dálnice východ-západ (M2) by měla začátek na východním obchvatu, nyní známém jako dálnice Výměna Geldenhuis, i když v současnosti začíná dále na východ v Germiston na Refinery Road.[1]:577

Dálnice by pak pokračovala na západ přes staré těžební vlastnosti a původní zlatonosné útesy končící na Main Reef Road poblíž Church Street.[1]:577 V plánu bylo, že se nakonec dostane k navrhovanému Západnímu obchvatu, ale nikdy se tak nestalo.[1]:577 Kromě několika křižovatek s diamanty napojených na stávající hlavní silnice ve městě i mimo něj by byly dvě velké výměny na kterém by se stavělo důlní skládky.[1]:578 První by byla postavena poblíž Nové Kazeriny a spojovala by Heidelberg Road na jih a Harrow Road (nyní Joe Slovo Drive) na sever, zatímco druhá velká křižovatka by dále spojovala dálnici sever-jih (M1) a později Crown Interchange.[1]:578 Byla by přijata opatření pro vertikální a horizontální pohyb půdy kvůli poklesu poddolované půdy, zejména tam, kde nebyly řádně zaplněny staré důlní zastávky.[1]:578

Byla plánována dvouproudá dálnice s velkými mediány poruch, zvýšenou tam, kde to bylo požadováno, a rychlostním limitem stanoveným mezi 80 a 100 km / h (50 až 60 mph).[1]:577–8 Dálnice je pojmenována po radním města Johannesburgu J. F. Oberholzerovi, který byl vedoucím výboru pro práce a dopravu v radě.[1]:405

Konstrukce

1956

Pro budoucí Johannesburg byl plánován raný dlouhodobý plán dálnic. První byla dálnice sever / jih o délce 18,4 km táhnoucí se od Westgate jižně od CBD v Johannesburgu, aby se napojila na stávající hlavní silnici Pretoria Road, 5,6 km za městskou hranicí Johannesburgu na severním předměstí.[2]:328 Úsek Westgate se napojí na dálnici východ / západ, která vede jižně od CBD v Johannesburgu.[2]:328 Třetí část zahrnovala rekonfiguraci silnic tak, aby vytvořila východní obchvat CBD spojující dálnici sever / jih s ulicí Saratoga.[2]:328

1958

Na Harrow Road (Joe Slovo Drive) byla zahájena vylepšení s cílem rozšířit a prohloubit silnici a zahrnovala nové mosty přecházející přes ni na Joel Road, Alexandra Street a Barnato Street.[2]:328 Kde se setkala Harrow Street (Joe Slovo Drive) Louis Botha Avenue v Berea, to se mělo stát podchodem toho druhého.[2]:328 Na jižním konci Harrow Road (Joe Slovo Drive) přeletěl křižovatku Saratoga Avenue a nakonec se v budoucnu spojil s přepracovanými silnicemi Siemert a Sivewright.[2]:328

1962

Stavba na Sivewright Road / Berea Street a Siemert Road / End Street rekonfigurace, důležité pro připojení budoucího východního obchvatu s M1 na severním předměstí, na navrhovaném Killarney výměna s M2 východ u navrhované výměny Heidelberg se blížila ke konci.[2]:329 Obě rekonfigurace silnic se nacházely v Doornfonteinu východně od Johannesburgského CBD.

1963

Na plánované trase dálnice východ / západ bylo zahájeno vyšetřování, aby se prozkoumala kvalita půdy na skládkách dolů a slizové přehrady stejně jako poloha a hloubka důlních tunelů.[2]:329 Byly vydány smlouvy na úsek dálnice M2 z Westgate Interchange na východ do ulice Mooi.[2]:329 Byly také vydány smlouvy na plánování Heidelberg Interchange a jeho napojení na obchvat Harrow Road (Joe Slovo Drive).[2]:329

1964

Schéma Harrow Road (Joe Slovo Drive) bylo dokončeno.[2]:329 Vylepšení na Harrow Road (Joe Slovo Drive) rozšiřují a odsuzují silnici a zahrnovaly nové mosty, které ji překračují na Joel Road, Alexandra Street a Barnato Street.[2]:328 Kde se setkala Harrow Street (Joe Slovo Drive) Louis Botha Avenue v Berea, to se stalo podchodem toho druhého.[2]:328 Pokračovaly práce na obchvatu dálnice Berea-Sivewright.[2]:329

1965-1966

Byly dokončeny práce, které byly zahájeny na východním obchvatu, v části ulice Berea-Sivewright. Na jižním konci dvoupatrového úseku M1 Goch Street byly zahájeny práce na Westgate Interchange, která by spojovala dálnice M1 a M2, ale práce byla problematická, když se problémem stalo důlní dílo pod místem.[2]:331

1967

Společnost Heidelberg Interchange byla vypsána do výběrového řízení a stála by 3,3 milionu R $.[2]:331 Zbytek dálnice M2 byl v tendru nebo se na dálnici začínalo stavět.[2]:331

1968

Byly dokončeny práce na trase Siemert Road / End Street tvořící část východního obchvatu.[2]:331

1970

V tomto roce se Heidelberg Interchange blížil ke konci.[2]:332

1971

Výstavba Crown Interchange, která by spojovala trasu M1 sever / jih s M2, byla odložena, když obdržené nabídky byly považovány za příliš drahé.[2]:332

1972

Soutěž Crown Interchange na M1 / ​​M2 byla nakonec udělena a termín dokončení stanoven na rok 1974.[2]:332 Byla otevřena výměna Heidelberg na východní části M2 a spojila východní obchvat CBD s N1 na severním předměstí.[2]:332 Byl dokončen úsek dálnice M2 mezi nájezdy Maritzberg Interchange a Heriotdale a byl uveden do provozu mezi těmito dvěma úseky.[2]:332 Práce na úseku zvaném Kazerne viadukt východně od Heidelberg Interchange stále probíhaly.[2]:332

1973

Část trasy spojující Crown Interchange s Westgate Interchange byla nyní přístupná provozu.[2]:332 Práce na úseku zvaném Kazerne viadukt východně od Heidelberg Interchange stále nebyly dokončeny.

1974

M2 byl nyní plně otevřen s dokončením Kazerne viadukt východně od Heidelberg Interchange. Práce spojující dálnici M2 s východním obchvatem N3 na východní hranici s Germiston nebyly dokončeny, protože výměnu Geldenhuys stále stavěl odbor silnic Transvaal.[2]:333

1978

V letošním roce byla dokončena a otevřena výměna Geldenhuys Interchange, která vedla k připojení M2 k východnímu obchvatu N3.[2]:334

Konečné náklady

Konečné náklady na dvanáctiletý projekt M1 a M2 byly zadáním dvaceti sedmi zakázek R85,5 milionu. Provinční a národní vláda přispěla částkou R21 milionů na konečné náklady, zatímco pořízení pozemků představovalo 19% konečných nákladů. Projekt se přesunul o 8,3 milionu metrů krychlových země složené z 0,3 milionu kubických metrů horniny, 8 milionů kubických metrů slizu a zeminy. Bylo postaveno osmdesát nových mostů a přesunuto deset skládek. Bylo položeno sedmdesát kilometrů drenážního potrubí a nalito 500 000 metrů kubických betonu.

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k Zkrátit, John R. (1970). Johannesburská sága. Johannesburg: John R. Shorten Pty Ltd. str. 1159.
  2. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa „Oddělení inženýra města Johannesburg - století věnování“. Stavební inženýrství = Siviele Ingenieurswese. 28 (9): 325–335. Září 1986 - přes Sabinet.