Mâliâraq Vebæk - Mâliâraq Vebæk

Mâliâraq Vebæk
Mâliâraq Vebæk.jpg
narozený
Marie Athalie Qituraq Kleist

(1917-04-20)20. dubna 1917
Narsarmijit, Grónsko
Zemřel25. února 2012(2012-02-25) (ve věku 94)
Søborg, Dánsko
NárodnostGrónský
Ostatní jménaMâliâraq Kleist
obsazeníučitel, spisovatel
Aktivní roky1939–1997

Mâliâraq Vebæk (20. dubna 1917 - 25. února 2012) byl a Grónský učitel a spisovatel. Je známá jako první žena z Grónska, která vydala román. Jedna z prvních žen, které získaly vysokoškolské vzdělání v Grónsku, zahájila svou kariéru jako učitelka. Po šesti letech se přestěhovala do Dánska a s manželem pracovala na archeologických vykopávkách a etnografických průzkumech v letech 1946 až 1962. V 50. letech začala vydávat příběhy, legendy a příběhy o lidech, a to jak v tištěných médiích, tak v rozhlase. V roce 1981, poté, co se zúčastnil průzkumu o mezikulturní problémy pro Grónce a Dánové, publikoval román inspirovaný výzkumem. To vyhrálo cenu asociace grónských autorů za rok 1982.

Časný život

Marie Athalie Qituraq Kleist, známá jako Mâliâraq, se narodila 20. dubna 1917 v Narsarmijit, Grónsko Bolette Marie Ingeborg (rozená Chemnitz) a Hans Hoseas Josva Kleist.[1][2] V její rodině bylo osm dětí a její otec byl místním knězem, který psal populární hymny a sloužil na Jižní Grónsko Krajská rada.[3] Ačkoli byla škola doma stresovaná, jejich matka se ujistila, že se její dcery naučily tradiční dovednosti vyčinění kůže a stahování z kůže, které byly v té době vyžadovány od grónských žen.[1][4] Když jí bylo deset let, přestěhovala se do Alluitsoq (dříve známá jako Lichtenau) žila se svými prarodiči, čímž svým rodičům sňala část finanční zátěže.[5] Její dědeček, Jens Chemnitz, byl vzděláván v Dánsku a byl jedním z prvních kněží, kteří přišli do Grónska, a bylo také známo, že byl jedním z prvních Grónců, kteří se zabývali chováním ovcí.[6]

V roce 1932 bylo poprvé nabízeno střední vzdělání pro dívky, když a internátní škola otevřel v Aasiaat (dříve známý jako Egedesminde).[1] Kleist musel jít Qaqortoq absolvovat test, ale po složení zkoušky byl přijat ke studiu na Aasiaat. Program byl dvouletým studijním plánem a pro dívky zahrnoval kromě akademického studia, domácí vědy, péče o děti a praktických dovedností, které by jako manželky potřebovaly.[7] Studium ukončila jako premiantka její třídy, překonala všechny chlapce v jejich paralelních kurzech. Kvůli jejím známkám nabídl Výbor pro grónské vzdělávání, soukromá organizace, která podporovala další studium v ​​Dánsku, aby umožnila dívkám učit se různým oborům, Kleistovi stipendium na další vzdělávání. V září 1934 dorazila dovnitř Holte, kde žila rok s farářem Thorvaldem Povlsenem, rodinným příbuzným, aby si vylepšila dánštinu.[1][8] Zapsala se do Theodora Lang Semináře (da) v Silkeborg a zúčastnila se jí do roku 1939. Ačkoli měla zpočátku jazykové potíže jako jediná řecká mluvčí, absolvovala po složení zkoušky jako učitelka.[8]

Kariéra

Po návratu do Grónska v roce 1939 začal Kleist pracovat jako učitel v Ilulissat.[1] V létě roku 1939 potkala Christen Leif Pagh Vebaek, an archeolog a inspektor muzea pro Dánské národní muzeum prehistorické oddělení.[1][9] Kvůli válka zůstala v Grónsku, učila v Aasiaatu a později Paamiut, zatímco Vebæk se vrátil do Dánska a nebyl schopen se s ní znovu spojit, dokud konflikt neskončil.[1] Dne 4. srpna 1945 se manželé vzali v Qaqortoqu a téměř okamžitě se přestěhovali do Dánska,[9] kde se jim narodily dcery Bolette (1946) a Astrid (1947).[1] V prvních letech jejich manželství, při výchově svých dětí, Vebæk doprovázela svého manžela na mnoha archeologických expedicích do Grónska, včetně jeho průzkumů v letech 1946, 1948 až 1951, 1954, 1958 a 1962. Sloužila jako jeho tlumočník a připraven etnologické průzkumy v Grónský pomáhat při shromažďování informací o kultuře. Jakmile byly průzkumy dokončeny, přeložila je pro dánské analyzátory.[9]

Během těchto archeologických a etnologických expedic začal Vebæk sbírat písně, legendy a lidové pohádky, kterou od poloviny 50. let publikovala v časopisech a novinách v Dánsku a Grónsku. Ilustrovala své články siluetami svého vlastního designu.[1] Od roku 1958 pracovala na volné noze pro grónské oddělení v Kodani, které později sdílelo nahrávky s rozhlasovou stanicí v Kuuku. Začala číst tradiční příběhy, ale v roce 1959 začala vyrábět vlastní zvukové stopy, který by byl zaznamenán s dalšími Grónci žijícími v Dánsku hrajícími různé role.[10] V deseti letech 1950 až 1960 došlo k přílivu Grónců, kteří se stěhovali do Dánska. Na začátku roku 1970 byla požádána, aby se podílela na komplexní studii vztahů obou zemí. Pomohla s rozhovory a přeložila práci do grónštiny. Výsledek byl publikován v dánštině jako Grønlændere i Danmark (Grónci v Dánsku) v letech 1971–72 a o dva roky později v Grónsku jako Kalâtdlit Danmarkime.[1][11]

Během průzkumu si Vebæk uvědomil problémy, které s tím souvisejí interkulturalismus pózovala pro ženy, konkrétně pro grónské ženy, které se provdaly za dánské muže. Tyto postřehy ji později ovlivnily[11] spisy zaměřené na ženy, například potlačení jejich pohlaví a konflikty mezi dánskou a grónskou kulturou.[2] V roce 1981 vydala první román napsaný grónskou ženou, Búsime nâpínek (Setkání v autobuse), tragédie náhodného setkání, které se změnilo v přátelství, a vypráví příběh represí, které vedou k zániku hlavní postavy Katrine.[1][12] Vebæk obdržel ocenění Grónské asociace autorů v roce 1982[1][13] a ten stejný rok přeložila příběh do dánštiny, která vyšla jako Historien om Katrine.[12] Kniha si získala široké čtenářské publikum a byla přetištěna v letech 1993 a 1994 a byla následně přeložena do ruština a Sami. V roce 1992 Vebæk zachytil příběh o tom, co se stalo Katrinině dceři Ukiut trettenit qaangiummata (Potom, o 13 let později).[13] V roce 1990 publikovala historii grónských žen s využitím většiny svých dříve shromážděných etnografických materiálů. Dánský titul Navaranaaq og de andre byl propuštěn jako Navaranaaq Allallu v grónštině v roce 1996[1] a převyprávěl příběh žen z legendárních dob do současnosti.[14] V předchozím roce vydala dětský příběh, Sassuma Arnaanut pulaarneq (Návštěva Matky moře).[1]

Smrt a dědictví

Vebæk zemřel 25. února 2012 v Søborg a její pohřeb se konal dne 2. března 2012 v Gladsaxe Kostel.[2] Ona je si pamatoval nejen pro své vlastní spisy, ale pro její příspěvky ke shromažďování a uchování folklóru Grónska.[1]

Reference

Citace

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Langgård 2003.
  2. ^ A b C Duus 2012.
  3. ^ Kleivan 1997, str. 95.
  4. ^ Kleivan 1997, str. 95–96.
  5. ^ Kleivan 1997, str. 96.
  6. ^ Kleivan 1997, str. 97.
  7. ^ Kleivan 1997, str. 98.
  8. ^ A b Kleivan 1997, str. 99.
  9. ^ A b C Kleivan 1997, str. 100.
  10. ^ Kleivan 1997, str. 105–106.
  11. ^ A b Kleivan 1997, str. 108.
  12. ^ A b Kleivan 1997, str. 109.
  13. ^ A b Kleivan 1997, str. 110.
  14. ^ Dějiny severské ženské literatury 2012.

Bibliografie

  • Duus, Søren Duran (28. února 2012). „Mâliâraq Vebæk er død“ [Mâliâraq Vebæk zemřel] (v dánštině). Nuuk, Grónsko: Sermitsiaq. Archivovány od originál dne 20. března 2016. Citováno 16. října 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kleivan, Inge (1997). „Mâliâraq Vebæk - forfatteren til den første grønlandske roman skrevet af en kvinde“ [Mâliâraq Vebæk - autor prvního grónského románu napsaného ženou] (PDF). Tidsskriftet Grønland (v dánštině). Charlottenlund, Dánsko: Grónská společnost (3): 93–120. ISSN  0017-4556. Archivovány od originál (PDF) dne 4. března 2016. Citováno 16. října 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Langgård, Karen (2003). „Mâliâraq Vebæk (1917–2012)“. KVINFO (v dánštině). Kodaň, Dánsko: Dansk Kvindebiografisk Leksikon. Archivovány od originál dne 16. října 2017. Citováno 16. října 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • „Mâliâraq Vebæk“. Severská ženská literatura. Kodaň, Dánsko: KVINFO. 2012. Archivovány od originál dne 17. října 2017. Citováno 17. října 2017.