Máirín Ní Mhuiríosa - Máirín Ní Mhuiríosa

Máirín Ní Mhuiríosa (05.09.1906 - 27 srpna 1982) byl irský vědec, básník a novinář.^[1]

Časný život a rodina

Máirín Ní Mhuiríosa se narodila v Dublinu dne 5. září 1906. Jejími rodiči byli Tomás Ó Muiríosa, učitel matematiky, a Mary (rozená) Golden. Její rodiče byli irští mluvčí a rodina dovolenkovala v Gaeltacht v Ring, hrabství Waterford. Ní Mhuiríosa navštěvoval školu v Monaghanu a Lucembursku. Byla členkou Craobh Móibhí, pobočky mládeže v Conradh na Gaeilge, která se podílela na produkci skupiny z roku 1920 Naomh ar iarraidh podle Douglas Hyde a Tobar naofa autor Séarlot Ní Dhunnlainge pro dramatickou soutěž oireachtas. Na University College v Dublinu nastoupila v roce 1924, kterou absolvovala v roce 1927 s BA v keltských studiích a magisterským studiem ve Welshu v roce 1943. V letech 1929 až 1952 byla zaměstnankyní Coláiste Laighean.^[1][2]

V roce 1928 se provdala za Pádraiga Ó Cinnéideho. Byl tajemníkem ministerstva zdravotnictví v letech 1948–1959. Měli jednoho syna a jednu dceru. Ní Mhuiríosa zemřel v nemocnici sv. Vincence v Dublinu 27. srpna 1982 a je pohřben v Glasnevinský hřbitov.^[1]

Kariéra

První vědeckou prací Ní Mhuiríosy bylo vydání Stair an Bhíobla ó lámhsgríbhinn do sgríobh Uáitéir Ó Ceallaigh tuairim na bliadhna MDCCXXVI, která vyšla ve čtyřech svazcích v letech 1941 až 1945. Ve stejném období pracovala na Leabhair - Láimhsgríbhnibh série, kterou upravil Gerard Murphy. S Nessa Ní Shéaghdha upravila Trí Bruidhne série: Bruidheanská chéise coruinn, Bruidhean bheag na hAlmhan, Bruidhean eochaidh bhig dheirg, 1941. Upravila Imtheacht an dá nónbhar agus tóraigheacht Taise Taoibhghile (1954) a Comhairle Mhic Lámha (1955).^[1][2]

Zajímala se o vůdce raného obrození irského jazyka. Publikovala řadu článků o těchto raných aktivistech, Brian Ó Luanaigh v Feasta (1969), reverend Euseby Digby v Irish Press (1965), a Rev. Maxwell Zavřít v Comhar (1966). Tato práce vyvrcholila v historii významných jazykových aktivistů gaelského obrození z let 1876 a 1893, Réamhchonrathóirí (1968). Její esej, Gaeil agus Breatnaigh anallód, o historii Walesu získala cenu na soutěži oireachtas v roce 1972 a později byla vydána jako brožura v roce 1974. Vydala příručku irské literární historie ve velštině, Traddodiad Llenyddol Iwerddon, s J. E. Caerwyn Williams. Příručka byla přeložena do irštiny a rozšířena, publikována jako Traidisiún liteartha na nGael v roce 1979.^[1][2]

Od založení Sunday Press v roce 1949 byla Ní Mhuiríosa pravidelným přispěvatelem svým sloupkem, Eadrainn féin. Byla členkou mnoha literárních organizací a byla známou i dalších současných předních autorů v irském jazyce Máirtín Ó Direáin. V roce 1946 nastoupila Cumann na Scríbhneoirí, zvolen tajemníkem o dva roky později. Jako člen delegace se Ní Mhuiríosa setkal s taoiseach Éamon de Valera v roce 1952. Toto setkání vedlo k založení Bord na Leabhar Gaeilge, orgánu, který umožňuje soukromým vydavatelům vydávat v irštině. Působila ve výboru představenstva po dobu 15 let a byla ředitelkou Klub Leabhar po dobu 20 let. Ní Mhuiríosa vyhrál řadu cen za poezii na Oireachtas na Gaeilge V roce 1968 se stala prezidentkou oireachtas. V šedesátých letech byla členkou rady pro vysokoškolské vzdělávání a později členkou Vysokoškolský úřad.^[1][2]

Reference