Lucy Millowitsch - Lucy Millowitsch

Lucy Haubrich-Millowitsch
narozený
Lucy Millowitsch

8. listopadu 1905
Chemnitz, Sasko, Německo
Zemřel21. června 1990
Kolín nad Rýnem NRW, západní Německo
obsazeníDivadelní herečka
filmová herečka
dramatik
spolumajitel divadla a intendant
Manžel (y)Josef Haubrich (1889–1961)
(sběratel uměleckých děl)
DětiKarl Peter Trebbau-Millowitsch také známý jako Pedro Trebbau
(zoolog )
Rodiče)Peter Wilhelm Millowitsch (1880–1945)
Käthe Planck

Lucy Millowitsch (8. listopadu 1905 - 21. června 1990) byla německá divadelní herečka, filmová hvězda, režisérka / producentka, spolumajitelka / manažerka divadla a dramatik.[1][2]

Později se spojila s její bratr spustit Kolín nad Rýnem Millowitsch Theater, který se v té době stal známým jako místo konání „populárních komedií s nízkým obočím“.[3]

Život

Lucy Millowitsch se narodila v roce Chemnitz. Narodila se v dlouho zavedené divadelní dynastii. Michael Millowitsch, její pra-pra-pra-dědeček, vytvořil v Kolíně nad Rýnem úspěšné loutkové divadlo již na konci osmnáctého století.[4] Její otec byl divadelní herec a divadelní impresário Peter Wilhelm Millowitsch (1880–1945). Její matka, rozená Käthe Planck, pocházela původně z Vídeň.[5] Mladší sestra jejího otce byla divadelním a obrazovkovým umělcem Cordy Millowitsch.[1] Lucy a její mladší bratr Willy Millowitsch se objevovaly na jevišti se svým otcem od útlého věku. V roce 1936, kdy se německá ekonomika vzpamatovala, a po několika letech bez trvalého domova rodinné divadelní společnosti se otevřel jejich otec nové divadlo v budově „Colonia House“, jednorázovém tanečním sále, v kolínské Aachener Straße,[6] kde se rodinná divadelní společnost v příštích několika letech těšila velkému veřejnému úspěchu. Bratr a sestra vytvořili efektivní partnerství na jevišti.[4]

Během pozdějších 30. let začala Lucy Millowitsch přijímat filmové role. V roce 1939 se objevila po boku své tety Cordy Millowitsch v Kornblumenblau („Kukuřičný květ modrý“). Zahrnuty byly i další filmy, ve kterých se objevila Trenck, der Pandur (Tremck, Squaddie, 1940), Komödianten („Komedianti“), 1941 ), Mein Leben für Irland („Můj život pro Irsko“, 1941) a Das große Spiel („Velká hra“, 1942). Nicméně, jak válka přetáhla se stáhla ze své filmové práce a soustředila se na rodinné divadlo. Její otec zemřel dne 14. ledna 1945.[6]

The Millowitsch Theater byl méně těžce poškozen Anglo-americké bombardování v době druhá světová válka než na jiných místech města a dne 16. září 1945 byla na výslovnou žádost znovu otevřena starosta Konrad Adenauer : "Die Leute sollen wieder wat zu lachen haben!".[2][A] Sourozenci Millowitschovi, kteří formálně převzali odpovědnost za provozování divadla, uvedli místo do provozu představením Das Glücksmädel (volně, „The Lucky Lass“). Úspěch veřejnosti se rychle vrátil a následovaly další dobře přijaté produkce.[2]

Dne 27. Října 1953 NWDR (vysílací společnost) přenesl scénickou inscenaci Etappenhase podle Karl Bunje z Millowitsch Theater. Bylo to poprvé, co byla divadelní produkce vysílána v německé televizi a napříč západní Německo přineslo celostátní uznání divadlu a společnosti. Willy a Lucy Millowitsch získala hvězdný status stejně jako ostatní hlavní herci ve výrobě, zejména Elsa Scholten.[7] Výroba „Das goldene Kalb“ z roku 1954 („Zlaté tele“) předvedla hru napsanou samotnou Lucy Millowitsch.[8] Navzdory zaměření na regionální diverzifikaci mezi lety 1949 a 1990 Kolín nad Rýnem byl podle mnoha kritérií nejdůležitějším a největším domovem Západoněmecká televizní síť: od roku 1953 bylo z města přeneseno více než 100 her Millowitsch Theater, mnoho z nich přijalo s kritikou a veřejným ohlasem.[6]

Od roku 1948 Lucy Millowitsch také pravidelně vystupovala v rozhlasových dramatech produkovaných po silnici u NWDR studia a (po NWDR byl rozdělen v roce 1955) s WDR. Jedním z příkladů její rozhlasové práce byla hlavní ženská role, kterou si vzala a hrála po boku Erich Ponto v rozhlasových verzích NWDR z roku 1948 a 1962 WDR Hans Müller-Schlösser populární drama "Schneider Wibbel" („Krejčí Wibbel“).[9]

Úspěch divadla v padesátých letech umožnil Lucy Millowitsch dopřát si chuť k mezinárodnímu cestování. Zejména se stala častým návštěvníkem Venezuela, zapojení do úsilí o zlepšení podmínek pro etnické skupiny, které by v té době byly v Německu identifikovány jako „domorodí indiáni“. Dalším lákadlem země bylo, že do této doby si její syn Karl Peter (dnes lépe známý jako Pedro Trebbau), do této doby ve svých 20 letech, budoval kariéru jako zoolog.[10] V roce 1960 se Lucy Millowitsch provdala za sběratelku umění (a právníka) Josef Haubrich dne 27. dubna 1960.[11] Přestože byli oba oba Kolínci, právě ve Venezuele se setkali navzájem a dovnitř Caracas že se uskutečnil svatební obřad. Bylo to Haubrichovo páté (a poslední) manželství: dostal mrtvici a nečekaně zemřel v roce 1961.[2][12]

Po smrti svého manžela Lucy Haubrich-Millowitsch stále více přesměrovala svou pozornost od divadla, přestože byla stále jednou z nejpopulárnějších západních německých televizních hereček. Místo toho se její pozornost stala obrovským uměleckým majetkem jejího zesnulého manžela. Josef Haubrich byl chytrý a plodný sběratel obrazů převážně dvacátého století. Tazateli řekl: „Téměř nikdy jsem nelitoval, že jsem si koupil umělecké dílo, ale někdy jsem roky litoval toho, který jsem nezískal.“[13][b] Rozmanitost a rozsah jeho sbírky tento přístup silně potvrdily: Obrazy, které získal Josef Haubrich, když byl naživu, byly po jeho smrti trvalým zájmem milovníka umění: dnes je většina jeho sbírky trvale vystavena, zejména jako jádro sbírky v Museum Ludwig (mezi katedrála a řeka ). V roce 1979 městská rada v Kolíně nad Rýnem dokonce pojmenovala novou galerii centra města „Josef-Haubrich-Kunsthalle“.[11][13] (Následně byl zničen v rámci projektu přestavby.)

Lucy Millowitsch zemřela 21. června 1990 ve věku 94 let v Kolíně nad Rýnem. Její fyzické ostatky byly umístěny poblíž hlavního rodinného hrobu Millowitschů v Hřbitov Melaten.[14]

Fyzický zbytek jejího zesnulého manžela a jeho třetí manželky, pediatra Alice Haubrich-Gottschalk (1892–1944) (Židovka, která zemřela sebevraždou před plánovaným „výslechem“ gestapa) již byla v roce 1987 přemístěna ze svého bývalého místa odpočinku v masivu Kolína Hřbitov West a umístěny vedle prostoru určeného k obsazení Lucy Haubrich-Millowitsch po její smrti („Flur 72a“).

Filmografie (výběr)

Televizní divadelní produkce v Millowitsch Theater (výběr)

  • 1953: Der Etappenhase - s Willym Millowitschem, Franz Schneider Jakob Kauhausen
  • 1954: Drei kölsche Jungens - režie a produkce: Willy Millowitsch s Franzem Schneiderem, Haraldem Landtem
  • 1954: Das goldene Kalb (jako scenárista a producent) - režie a produkce: Willy Millowitsch, s Elsa Scholten, Lilo Stiegelmeier, Franz Schneider
  • 1954: Das Glücksmädel - Mit Willy Millowitsch, Elsa Scholten, Franz Schneider
  • 1954: Prinzess Wäscherin: Die rote Jule (Julchen) - režie: Fritz Andelfinger - s Willym Millowitschem, Elsou Scholtenovou, Franzem Schneiderem
  • 1954: Die Zwangseinweisung - s Willym Millowitschem, Elsou Scholtenovou, Robert Jansen
  • 1954: Charleyho teta - směr: Hermann Pfeiffer, s Willym Millowitschem, Franzem Schneiderem, Egon Hoegen
  • 1955: Drei Kölsche Jungen - režie a produkce: Willy Millowitsch, Elsa Scholten, Maja Scholz, Franz Schneider
  • 1958: Die spanische Fliege (Emma Klinke) - režie: Kurt Meister, s Willym Millowitschem, Lotti Krekel, Bernd M. Bausch
  • 1959: Drei Kölsche Jungen - režie a produkce: Willy Millowitsch, mit Elsa Scholten, Maja Scholz, Karl Heinz Bender
  • 1959: Mädchen aus der Spitzengasse - režie a produkce: Willy Millowitsch, mit Franz Schneider, Elsa Scholten, Lotti Krekel
  • 1959: Das Glücksmädel - režie a produkce: Willy Millowitsch s Helga op gen Orth, Karl Heinz Hillebrand
  • 1959: Der keusche Lebemann (Anna) - režie: Hermann Pfeiffer, s Willym Millowitschem, Carsta Löck, Axel Monjé
  • 1959: Schneider Wibbel - směr: Peter Hamel s Willym Millowitschem, Heinz Bennent, Hans Müller-Westernhagen
  • 1959: Drei Kölsche Jungen - režie a produkce: Willy Millowitsch s Elsou Scholten, Helga op gen Orth, Karl Heinz Bender (studiová nahrávka)
  • 1961: Schweinefleisch in Dosen - Regie: Hermann Pfeiffer, s Willym Millowitschem, Lotti Krekel, Carla Neizel
  • 1961: Im Nachtjackenviertel (Frau Schluddermeier) - režie a produkce: Willy Millowitsch, Ully Engel-Harck, Franz Schneider, Elsa Scholten
  • 1968: Der Meisterboxer (Adelheid Breitenbach, jeho manželka Frau) - režie: Fred Kraus, s Willym Millowitschem, Thomasem Härtnerem, Lotti Krekel, Günter Lamprecht
  • 1968: Pension Schöller (Josephine Krüger) - režie: Fred Kraus, s Willym Millowitschem, Elsou Scholtenovou, Lotti Krekel
  • 1969: Der Etappenhase - režie a produkce: Willy Millowitsch, mit Lotti Krekel, Frank Barufski, Elsa Scholten


Poznámky

  1. ^ „Lidé by se měli znovu smát!“[2]
  2. ^ „Ich habe fast nie bereut, ein Kunstwerk erworben zu haben, aber ich habe manchmal jahrelang bereut, eins nicht erworben zu haben.“[13]

Reference

  1. ^ A b „Lucy Millowitsch 1905 - 1990“. Thomas Städeli (překladač-vydavatel). Citováno 10. května 2020.
  2. ^ A b C d E Andreas Zemke (2. března 2015). „1971: Interview mit Lucy Millowitsch“. „Persönlich hasse ich Schwänke“ - Lucy Millowitsch über die Gründe ihrer späteren Bühnenabstinenz. Deutsche Welle, Bonn. Citováno 10. května 2020.
  3. ^ Henriette Westphal (22. ledna 2018). ""Kann das nicht mehr alleine stemmen "Ende des Millowitsch-Theatres doch schon im März". Kölnische Rundschau. M. DuMont Schauberg Expedition der Kölnischen Zeitung GmbH & Co. KG. Citováno 10. května 2020.
  4. ^ A b „Die Theaterdynastie Millowitsch .... Wie Alles začal?“. Peter Millowitsch, Frechen. Citováno 10. května 2020.
  5. ^ Richard Rendler (překladač). „Willy Millowitsch: Vita ... Lucy Millowitsch reist im Einbaum“. Ricore Medienverlag (Filmreporter.de), Mnichov. Citováno 10. května 2020.
  6. ^ A b C "Millowitschovo divadlo". Colonia Haus, Volksbühne am Rudolfplatz. LVR-Redaktion KuLaDig (Kultur. Landschaft. Digital.), Köln. Citováno 10. května 2020.
  7. ^ Jean-Pierre Hombach (2010). Roy Black Schlagerstar. epubli. p. 122. ISBN  978-1-4716-2448-3. GGKEY: 2YSJ4Z45YU7.
  8. ^ „Lucy Millowitsch“. Millowitsch Fanpage. Eileen Kortum, Goslar. Citováno 11. května 2020.
  9. ^ Manfred Jenke; Hans-Ulrich Wagner; Robert von Zahn (2006). „Der Neuanfang .... Der Nordwestdeutsche Rundfunk“. Weil nach Kriegsende in der britischen Zone nicht mehr allein aus Hamburg gesendet werden sollte, meldete sich das Programm ab dem 26. September 1945 als Nordwestdeutscher Rundfunk (NWDR) .publisher = Westdeutscher Rundfunk Köln
    Am Puls der Zeit. 50 Jahre WDR, Band 1. Die Vorläufer 1924–1955, Köln: Kiepenheuer & Witsch    . Citováno 11. května 2020.
  10. ^ „Pedro Trebbau .... jeho životní příběh“. Rodina Trebbau, 2018. Citováno 11. května 2020.
  11. ^ A b „Haubrich, Josef“. Historisches Archiv der Stadt Köln. Landesarchiv NRW. Citováno 11. května 2020.
  12. ^ Horst Keller (1969). „Haubrich, Josef (pseudonym Dr. Ludwig Josef)“. Sammler und Mäzen, * 15.6.1889 Köln, † 5.9.1961 Münstereifel. (katholisch). Historische Kommission bei der Bayerischen Akademie der Wissenschaften (Neue Deutsche Biographie ), Mnichov. p. 73. Citováno 11. května 2020.
  13. ^ A b C „Josef Haubrich - ein Leben mit der Kunst“. Anke von Heyl, Frechen (překladač). 11. srpna 2006. Citováno 11. května 2020.
  14. ^ Naturstein (hrobový pozorovatel). "Lucie Millowitsch Haubrich-Millowitsch ". Najděte hrobový památník 146057118. Najděte hrob. Citováno 12. května 2020.