Lloyds Bank plc proti Independent Insurance Co Ltd - Lloyds Bank plc v Independent Insurance Co Ltd

Lloyds Bank plc proti Independent Insurance Co Ltd
Soud	Odvolací soud
Celý název případu	Lloyds Bank plc proti Independent Insurance Co Ltd
Rozhodnuto	26. listopadu 1998
Citace	[2000] 1 QB 110 [1999] 2 WLR 986 [1998] EWCA Civ 1853
Členství v soudu
Sedící soudci	Peter Gibson LJ Thorpe LJ Waller LJ
Klíčová slova
omyl, restituce, porušení mandátu

Lloyds Bank plc proti Independent Insurance Co Ltd [1998] EWCA Civ 1853 bylo rozhodnutím Odvolací soud týkající se vymáhání platby provedené bankou na mylná víra že zákazník měl na účtu dostatek zúčtovaných prostředků.^[1]

Fakta

Lloyds Bank byli požádáni svým zákazníkem o provedení elektronického převodu finančních prostředků společnosti Independent Insurance Co Ltd. Banka se mylně domnívala, že nedávný vklad na účet zákazníka byl zúčtován, a na základě toho provedl požadovaný převod. Ve skutečnosti příslušný vklad nebyl zúčtován (a nebyl zúčtován), a banka se proto snažila vymáhat platbu od příjemce na základě faktického omylu.^[2]

Rozsudek

Uplatňování rozhodnutí ze dne Robert Goff J v Barclays Bank Ltd v. W J Simms, Son and Cooke (Southern) Ltd [1980] 1 QB 677, odvolací soud odmítl nařídit vrácení zaplacených částek. Protože platba byla v rámci mandátu zákazníka, šlo o řádně autorizovanou platbu jménem zákazníka. Platba tedy oddluhovala dluh zákazníka vůči pojišťovně, a tím byl jakýkoli nárok na restituci poražen skutečností, že příjemce řádně zaplatil (oddlužení). Odvolací soud se souhlasem citoval výrok Roberta Goffa J. v Barclays Bank proti W J Simms:

Účinkem platby banky je přijetí požadavku zákazníka na kontokorentní úvěry; platba je tedy v rámci pověření banky, takže banka má nejen právo obrátit se na svého klienta, ale jeho povinnost vůči příjemci je splněna. Z toho vyplývá, že příjemce provedl protiplnění za platbu.

Peter Gibson LJ rozhodl, že o obžalovaném nelze říci, že byl neoprávněně obohacen, protože poskytoval dobro právní protiplnění pro platbu. Proto nemohlo dojít k žádným restitucím.

Waller LJ zvolil poněkud odlišný přístup, což naznačuje, že nemůže existovat žádný příkaz k restituci, protože příjemce měl dobrou obranu změna polohy v tom, že již neměla právní prostředek proti dlužníkovi. Thorpe LJ vydal mírně nejednoznačný úsudek, který nebyl jasný, zda upřednostňuje úvahy Petera Gibsona LJ nebo Wallera LJ.

Komentář

Goff & Jones, Zákon o restituci, považuje rozhodnutí Petera Gibsona LJ za lepší zdůvodnění rozhodnutí a přijímá to jako směrodatné pro tvrzení, že poskytnutí dobrého protiplnění za platbu bude překážkou bezdůvodného obohacení.^[3] Profesor Charles Mitchell také schválil rozhodnutí a označil jej za "přímou aplikaci Barclays v. Simms ".^[2]

Případ je v praktickém právu považován za autoritativní.^[4]

Poznámky pod čarou