Seznam předsedů vlád Toga - List of prime ministers of Togo

Předseda vlády
Togská republika
Premier ministre de la
République togolaise
Znak Togo.svg
Držitel úřadu
Victoire Tomegah Dogbé
od 28. září 2020
JmenovatelFaure Gnassingbé,
tak jako Prezident Toga
Zahajovací držákSylvanus Olympio
Formace27.dubna 1960
Jít
Znak Togo.svg
Tento článek je součástí série o
politika a vláda
Jít
Afrika (ortografická projekce). Svg Portál pro Afriku

Toto je seznam předsedové vlád z Jít od vzniku funkce předsedy vlády v roce 1960 až do současnosti.

Celkem třináct lidí sloužilo jako předseda vlády Toga - dvanáct mužů a jedna žena. Mezi nimi jedna osoba, Edem Kodjo, sloužil dvakrát za sebou.

Úřadující předseda vlády, Victoire Tomegah Dogbé, byl jmenován prezidentem Faure Gnassingbé. Složila přísahu 28. září 2020.

Historie kanceláře

1991 konflikt s prezidentem

V měsících následujících po jmenování Joseph Kokou Koffigoh jako předseda vlády na národní konferenci dne 27. srpna 1991,[1] vojáci Togské ozbrojené síly (FAT) loajální k prezidentovi Gnassingbé Eyadéma opakovaně se pokoušel vyloučit Koffigoh:

  • Dne 1. října 1991 se vojáci zmocnili národní rozhlasové a televizní stanice a požadovali, aby Koffigoh rezignoval[1][2] před opuštěním stanice; Koffigoh poté řekl v rádiu, že řád byl obnoven.[2]
  • Dne 8. října 1991 se vojáci neúspěšně pokusili unést Koffigoh a čtyři lidé byli údajně zabiti při následných protestech a násilí.[3]
  • Na konci listopadu 1991 zahájili vojáci obléhání Koffigohova oficiálního bydliště v Lomé po Eyadémově večírku Rally togského lidu (RPT), byla zakázána přechodnou Vysokou radou republiky (HCR).[4] Požadovali, aby byla vyměněna Koffigohova vláda, a vyhrožovali „redukcí města na popel“;[5] požadovali rovněž, aby byla RPT znovu legalizována a aby byla HCR rozpuštěna.[6] Vyzval Koffigoh francouzština válečný pomoc. Eyadéma veřejně vyzval vojáky, aby se vrátili do svých kasáren, a vyjádřil trvalou důvěru v Koffigoh, ale také ho vyzval, aby zahájil konzultace o vytvoření nové vlády národní jednoty.[5] Po dvou dnech jednání vojáci obléhali;[6] okamžitě to však obnovili.[7] Koffigoh poté nabídl zahrnutí příznivců Eyadémy do vlády, ale on odmítl úplně rozpustit jeho vládu a znovu vyzval k francouzské pomoci.[8] Dne 3. prosince 1991 se vojákům podařilo zajmout Koffigoh při těžkém útoku na jeho oficiální bydliště zahrnující tanky a kulomety. Při tomto násilí bylo zabito mnoho lidí:[9][10] nejméně 17,[9] a možná více než 200.[10] Vojáci poté vzali Koffigoh na setkání s Eyadémou,[9] o kterém se všeobecně věřilo, že stojí za akci vojáků, i když za ně nepřijal odpovědnost. Později téhož dne vydal Eyadéma prohlášení, že spolu s Koffigohem vytvoří novou přechodnou vládu. Ačkoli Koffigoh zůstal ve funkci, jeho moc byla považována za omezenou.[10] 31. prosince byla oznámena nová vláda v čele s Koffigohem, včetně tří členů RPT; většina členů předchozí vlády zůstala na svých pozicích.[4]

Povinnosti a kompetence

Prezident republiky jmenuje předsedu vlády. Ukončí své funkce.[11]

Předseda vlády je hlavou vlády. Řídí činnost vlády a koordinuje funkce ostatních členů. Předsedá výborům obrany. Nahradí v projednávané věci prezidenta republiky předsednictvím Rad podle článků 66 a 72 této ústavy. Zajišťuje přechodnou dobu hlavy státu v případě pracovní neschopnosti z důvodu nemoci nebo nepřítomnosti na vnitrostátním území.[12]

Před svým nástupem do funkce předkládá předseda vlády před Národním shromážděním akční program své vlády.[12]

Národní shromáždění mu vyslovuje důvěru hlasováním s nadpoloviční většinou svých členů.[12]

Předseda vlády zajišťuje provádění zákonů.[13]

Může delegovat některé ze svých pravomocí na ministry.[13]

Jiné činy prezidenta republiky než ty, které jsou stanoveny v článcích 4, 66, 68, 73, 74, 98, 100, 104 a 109 této ústavy, jsou podepsány předsedou vlády nebo v případě, že k tomu dojde, Ministři byli pověřeni jejich popravou.[14]

Seznam úředníků

Klíč

Politické strany

Ostatní frakce

Ne.Portrétnázev
(Narození – Smrt)		FunkčníPolitická stranaPředseda / předsedové
Vzal kancelářOpustil kancelářČas v kanceláři
1Sylvanus Olympio.jpgSylvanus Olympio
(1902–1963)		27. dubna 196012. dubna 1961350 dnůSTŘIHSám
Post zrušen (12. dubna 1961 - 27. srpna 1991)
2Žádný obrázek.pngJoseph Kokou Koffigoh
(1948–)		27. srpna 199123. dubna 19942 roky, 239 dníCFNG. Eyadéma
3Edem Kodjo-Festival International de géographie 2011.jpgEdem Kodjo
(1938–2020)		23. dubna 199420. srpna 19962 roky, 119 dníUDTG. Eyadéma
4Žádný obrázek.pngKwassi Klutse
(1945–)		20. srpna 199621. května 19992 roky, 274 dníRPTG. Eyadéma
5Žádný obrázek.pngEugene Koffi Adoboli
(1934–)		21. května 199931. srpna 20001 rok, 102 dníRPTG. Eyadéma
6Agbéyomé Kodjo 2012-03-02.jpgAgbéyomé Kodjo
(1954–)		31. srpna 200029. června 20021 rok, 302 dníRPTG. Eyadéma
7Žádný obrázek.pngKoffi Sama
(1944–)		29. června 20029. června 20052 roky, 345 dníRPTG. Eyadéma
F. Gnassingbé
Abass
F. Gnassingbé
(3)Edem Kodjo-Festival International de géographie 2011.jpgEdem Kodjo
(1938–2020)		9. června 200520. září 20061 rok, 103 dníCPPF. Gnassingbé
8Žádný obrázek.pngYawovi Agboyibo
(1943–2020)		20. září 20066. prosince 20071 rok, 77 dníAUTOF. Gnassingbé
9Žádný obrázek.pngKomlan Mally
(1960–)		6. prosince 20078. září 2008277 dníRPTF. Gnassingbé
10Gilbert Houngbo 22. 06. 2010.jpgGilbert Houngbo
(1961–)		8. září 200823. července 20123 roky, 319 dníNezávislýF. Gnassingbé
11Žádný obrázek.pngKwesi Ahoomey-Zunu
(1958–)		23. července 201210. června 20152 roky, 322 dníCPP / UNIRF. Gnassingbé
12Komi Sélom Klassou 26. 04. 2017.jpgKomi Sélom Klassou
(1960–)		10. června 201528. září 20205 let, 110 dníUNIRF. Gnassingbé
13Žádný obrázek.pngVictoire Tomegah Dogbé
(1959–)		28. září 2020Držitel úřadu65 dníUNIRF. Gnassingbé

Viz také

Reference

  1. ^ A b "Oct 1991 - Selhání pokusů o převrat", Keesingův rekord světových událostí, svazek 37, říjen 1991, strana 38 518.
  2. ^ A b "Snaha vyloučit dočasného vůdce Toga selže", Deseret News, 1. října 1991.
  3. ^ „4 zabiti poté, co rebelské jednotky nedokázaly unést premiéra Togo“, The New York Times, 9. října 1991.
  4. ^ A b „Togo Leader přidává do kabinetu k ukončení krize“, The New York Times, 2. ledna 1992.
  5. ^ A b „Francie přesouvá vojáky, aby blokovaly převrat v Togu“, Associated Press, 30. listopadu 1991.
  6. ^ A b „Vojáci opouštějí nabídku převratu v Togu“, The New York Times, 1. prosince 1991.
  7. ^ „Vojáci, nedodržení slibu, obnovení obléhání paláce v Togu“, The New York Times, 2. prosince 1991.
  8. ^ „Togský předseda vlády navrhuje kompromis“, The New York Times, 3. prosince 1991.
  9. ^ A b C „Rebelové se zmocnili togského premiéra“, The New York Times, 4. prosince 1991.
  10. ^ A b C „Navzdory převratu se togský reformní předseda vlády drží postu“, Reuters, 5. prosince 1991.
  11. ^ Článek 66 ústavy z roku 1992.
  12. ^ A b C Článek 78 ústavy z roku 1992.
  13. ^ A b Článek 79 ústavy z roku 1992.
  14. ^ Článek 80 ústavy z roku 1992.

externí odkazy