Yawovi Agboyibo - Yawovi Agboyibo

Yawovi Agboyibo
8. Předseda vlády Toga
V kanceláři
16. září 2006 - 6. prosince 2007
PrezidentFaure Gnassingbé
PředcházetEdem Kodjo
UspělKomlan Mally
Osobní údaje
narozený(1943-12-31)31. prosince 1943
Prefektura Joto, Jít
Zemřel30. května 2020(2020-05-30) (ve věku 76)
Paříž, Francie
Politická stranaAUTO

Yawovi Madji Agboyibo (31. prosince 1943[1] - 30. května 2020) byl a Togský právník a politik. Sloužil jako premiér z Jít od září 2006 do prosince 2007 a byl národním prezidentem Akční výbor pro obnovu (CAR), opoziční politická strana, v letech 1991 až 2008. Byl čestným prezidentem CAR.

Časný život

Agboyibo se narodil Kouvé, Prefektura Joto V roce 1943. Jeho rodiči byli Soklou Agboyibo a Doafio.[2]

Kariéra

Stal se právníkem a působil jako obhájce lidských práv.[1][3] V Březen 1985 parlamentní volby, který se konal za vlády jedné strany Rally togského lidu (RPT), byl zvolen do národní shromáždění jako nezávislý,[1][3][4] vyhrál křeslo pro volební obvod Yoto Est s 82,63% hlasů.[5]

V roce 1987 prezident Gnassingbé Eyadéma jmenován Agboyibo předsedou Národní komise pro lidská práva,[3][6][7] která byla vytvořena vládou dne 9. června 1987[6] a slavnostně otevřena 21. října 1987.[7] V této pozici působil až do roku 1990.[1][3]

Agboyibo byl znovu zvolen do Národního shromáždění v roce 1990,[4] sloužil jako poslanec až do rozpuštění Národního shromáždění v roce 1991.[1] Byl také členem Togské ligy lidských práv[1] a od prosince 1990 do roku 1991 byl předsedou Výboru pro boj proti tribalismu a regionalismu.[1][4]

Akční výbor pro obnovu

Agboyibo byl na počátku 90. let předním účastníkem boje za demokracii a v té době byl předsedou Frontu sdružení pro obrození (FAR).[1][3] Zúčastnil se národní konference červenec – srpen 1991[3] a následně byl v letech 1991 až 1992 členem Nejvyšší rady republiky, která působila jako přechodný zákonodárce.[1] V roce 1991 také transformoval FAR na Akční výbor pro obnovu (CAR), politickou stranu.[3] Byl členem Vatikán je Papežská rada pro spravedlnost a mír od roku 1990 do roku 1995 a dne 12. května 1993 mu byl udělen první Cena německé Afriky.[1]

Ačkoli Agboyibo byl původně kandidátem na EU Srpen 1993 prezidentské volby, oznámil, že se vzdává své kandidatury a bojkotuje volby spolu s dalšími kandidáty na opozici Edem Kodjo,[8][9] dne 22. srpna. Spolu s Kodjem se stáhli kvůli obavám z podvodu a věřili, že počet registrovaných voličů - který od roku 1992 prudce vzrostl - byl příliš vysoký.[8] Vzhledem k neexistenci vážné opozice zvítězil ve volbách drtivý prezident Eyadéma.[8][9]

Agboyibo byl zvolen do Národního shromáždění v prvním kole Února 1994 parlamentní volby jako kandidát CAR v prvním volebním obvodu Yoto-Center.[10] Po volbách vedl CAR a jeho spojenec Kodjo Togská unie pro demokracii (UTD), kteří měli parlamentní většinu, a navrhli Agboyibo jako předsedu vlády v březnu 1994. Volby tří opozičních křesel (dvě pro SAR a jedno pro UTD) byly následně neplatné, což těsně zbavilo alianci jeho většina. Eyadéma jmenovala Kodjo předsedou vlády v dubnu 1994; podle CAR souhlasilo přijetí pozice Kodjo s porušením dohody obou stran a odmítlo se účastnit vlády Kodjo.[9] Agboyibo působil jako předseda parlamentní skupiny CAR během volebního období 1994–1999.[1]

Dne 12. srpna 1997, když Agboyibo opouštěl bydliště velvyslance Spojených států v Togu, bylo jeho auto odcizeno a jeho řidič byl při útoku v Lomé sousedství Be-Gbenyedji.[11] V listopadu 1997 byl napaden Agboyibo Bafilo než měl přednést schůzi SAR. Řekl, že jeho útočníci byli vojáci a že za to byly odpovědné úřady.[12]

Dne 18. Dubna 1998 byl Agboyibo nominován CAR jako kandidát na Prezidentské volby v červnu 1998 na národním sjezdu strany v Lomé a stal se třetím prohlášeným kandidátem.[13][14] Při této příležitosti uvedl, že registr voličů je vážně chybný a je třeba jej přezkoumat.[13] Dne 18. června spolu s kandidátem na opozici Zarifou Ayéva požadoval odložení voleb kvůli nesrovnalostem během volebních příprav a obtížím, s nimiž se potýkali při vedení kampaně, včetně zacházení s Vysokým audiovizuálním a komunikačním úřadem.[15] Po volbách, které se konaly 21. června, odsoudil prohlášení o vítězství Eyadémy ministerstvem vnitra jako „zcela falešné údaje“ ze dne 24. června[16][17] a řekl, že kolega opoziční kandidát Gilchrist Olympio z Unie sil změn (UFC) volby skutečně vyhrál.[18] Podle konečných výsledků Ústavního soudu získal Agboyibo 9,54% hlasů, na třetím místě za Eyadémou a Olympiem.[19]

V roce 1999 byl Agboyibo vedoucím delegace CAR v mezitolském dialogu.[1] Dne 10. ledna 2001 vyzval Eyadému, aby rozpustil Národní shromáždění a uspořádal transparentní předčasné parlamentní volby v březnu 2001, aby bylo možné dosáhnout dohody s opozicí z července 1999.[20] Později v roce 2001 byl Agboyibo souzen za pomluvu předsedy vlády Agbeyome Kodjo; v roce 1998 údajně hanobil Kodjo tím, že se Kodjo podílel na organizaci miliční skupiny, zatímco byl ředitelem Lomé přístav. Dne 3. srpna 2001 byl Agboyibo odsouzen k šesti měsícům vězení a dostal pokutu 100 000 CFA franky.[9][21] Dne 23 Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH) vyzval k propuštění s tím, že se mu nedostalo spravedlivého procesu, a poznamenal, že předseda soudu byl také zástupcem vládnoucí RPT v národní volební komisi.[22] Dne 27. září byl navíc obviněn z navázání spojení se skupinou, která údajně spáchala trestný čin Sedome v roce 1997.[23] Koncem listopadu Amnesty International vyzval k propuštění Agboyiba.[24] Ačkoli odvolací soud rozhodl ve prospěch Agboyiba ohledně trestu za pomluvu v lednu 2002, nebyl propuštěn kvůli dalšímu obvinění z trestní spoluúčasti.[25] Nakonec byl propuštěn na příkaz Eyadémy dne 14. března 2002, rozhodnutí, které úřad Eyadémy připisoval „zájmu národního usmíření a politického uklidnění“.[26]

Agboyibo byl kandidátem CAR v EU prezidentské volby ze dne 1. června 2003, přičemž podle oficiálních výsledků obsadil třetí místo s 5,12% hlasů.[27] Tvrdil, že kolega opoziční kandidát Emmanuel Bob-Akitani UFC vyhrál volby,[28][29] umístil skóre Bob-Akitani na 54,80%, jeho vlastní skóre na 13,46% (druhé místo) a skóre Eyadémy na pouhých 11,03% (čtvrté místo) ve vyjádření ze dne 4. června.[29] Přes toto tvrzení byl Eyadéma oficiálně prohlášen za vítěze a Agboyibo odsoudil volby jako podvodné.[28]

Regionálně byl Agboyibo prezidentem Unie afrických stran pro demokracii a rozvoj v letech 1996 až 2004 se stal místopředsedou Unie afrických stran pro demokracii a rozvoj - západní Afrika v roce 2005.[1]

Během období byl generálním koordinátorem opozice Prezidentské volby v dubnu 2005;[1][30] 23. dubna, den před volbami, které byly poznamenány násilím a obviněním z podvodu, odsoudil volby jako „volební maškarádu“.[30] Dne 22. dubna 2006[31] byl zvolen jako konsensuální volba na pozici předsedy předsednictva mezitolského dialogu, který probíhal od 21. dubna do 20. srpna 2006.[1]

premiér

Jeho jmenování předsedou vlády bylo oznámeno dne 16. září 2006 a o čtyři dny později sestavil vládu složenou z 35 ministrů.[32]

V Říjnové parlamentní volby 2007 Agboyibo kandidoval jako kandidát CAR v prefektuře Yoto,[33] a byl jedním ze čtyř kandidátů CAR, kteří ve volbách získali křesla.[34]

Po volbách předložil Agboyibo prezidentovi rezignaci Faure Gnassingbé dne 13. listopadu 2007 s tím, že volby znamenají konec mise, kterou mu byl přidělen.[35] Spekulovalo se, že Gnassingbé bude znovu jmenován předsedou vlády,[36] ale 3. prosince Komlan Mally RPT byl jmenován předsedou vlády.[37][38] Agboyibo byl následován Mally na ceremoniálu 6. prosince, na kterém hovořil o svém smutku z opuštění úřadu.[39] Agboyibo se rozhodl nesedět v Národním shromáždění a místo ponechal svému zástupci.[40]

Pozdější kariéra

SAR uspořádala řádný kongres v říjnu 2008 a na kongresu se Agboyibo rozhodl odstoupit z funkce předsedy SAR; byl nahrazen Dodji Apévon. Je neobvyklé, že vůdci strany odstoupí v Togu, a podle Apévona bylo rozhodnutí Agboyiba „lekcí pokory a demokracie, kterou chtěl pan Agboyibo vnutit politické třídě“.[41] Agboyibo však byl vybrán jako kandidát strany na Prezidentské volby 2010, a byl jmenován čestným prezidentem CAR.[42]

Dne 15. ledna 2010 byla společnost Agboyibo formálně investována jako kandidát CAR na prezidentské volby v roce 2010.[43] Uprostřed volebních událostí věnoval Agboyibo knihu, Politická a sociální správa v Africe, 20 let po summitu La Baule: případ Toga (Gouvernance politique et sociale en Afrique, 20 ans après le sommet de la Baule, le cas du Togo) 20. února 2010. V knize kritizoval togské politiky, že upřednostnili svůj vlastní zisk před zájmy lidí; zdůraznil také důležitost dialogu a tvrdil, že smysluplný odpor by neměl být definován odmítnutím účasti na dialogu s vládou.[44]

V prezidentských volbách, které se konaly dne 4. března 2010, se podle oficiálních výsledků umístil Agboyibo na třetím místě s 2,96% hlasů. Umístil se daleko za dvěma nejlepšími kandidáty, prezidentem Gnassingbém a vůdcem opozice Jean-Pierre Fabre.[45]

Smrt

Zemřel ve Francii ve věku 76 let v sobotu 30. května 2020 po krátké nemoci.[46]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó „Yawovi Agboyibo: un homme de konsensus“ na Wayback Machine (archivováno 26. února 2007), Republicoftogo.com, 11. ledna 2007 (francouzsky).
  2. ^ „Yamgnane recalé“, Republicoftogo.com, 2. února 2010 (francouzsky).
  3. ^ A b C d E F G Philippe Perdrix, „Ce que va faire Agboyibo“, Jeuneafrique.com, 24. září 2006 (francouzsky).
  4. ^ A b C „Me Yawovi AGBOYIBO, enfin Premier Ministre“, Etiame.com (francouzsky).
  5. ^ Časopis Officiel de la Republique Togolaise, 2. dubna 1985, strana 5 (francouzsky).
  6. ^ A b Clark, John Frank; Gardinier, David E., eds. (1997). Politická reforma ve frankofonní Africe. Westview Press. s. 230 a poznámka 18. ISBN  978-0-8133-2786-0.
  7. ^ A b "Říjen 1988 - Místní volby - Lidská práva - Ekonomika Zahraniční vztahy", Keesingův rekord světových událostí, Svazek 34, říjen 1988 Togo, strana 36200.
  8. ^ A b C Clark, John Frank; Gardinier, David E., eds. (1997). Politická reforma ve frankofonní Africe. Westview Press. p. 240. ISBN  978-0-8133-2786-0.
  9. ^ A b C d Publikace, Europa (2003). Afrika jižně od Sahary 2004. Psychologie Press. s. 1, 144–1, 148. ISBN  978-1-85743-183-4.
  10. ^ Časopis Officiel de la Republique Togolaise, 8. dubna 1994, strana 2 (francouzsky).
  11. ^ „TOGO - členové opozice zaútočili“, IRIN-WA Daily Media Update 30–97, 15. srpna 1997.
  12. ^ „Togo: Lídr opozice Agboyibor napaden; úřady viněny“, AFP (nl.newsbank.com), 10. listopadu 1997.
  13. ^ A b „Třetí kandidát nominovaný na togské předsednictví“, BBC News, 18. dubna 1998.
  14. ^ „DÉMOCRATISATION À LA TOGOLAISE“ ("CHRONOLOGIE"), Tètè Tété, 1998 (diastode.org) (francouzsky).
  15. ^ „Togo: Dva kandidáti na opozici požadují odložení hlasování“, Radio France Internationale (nl.newsbank.com), 19. června 1998.
  16. ^ "LOME. La proclamation de la" victoire "", L'Humanité, 25. června 1998 (francouzsky).
  17. ^ „Togo: Opoziční vůdce uvádí, že výsledky voleb jsou„ neplatné ““, Radio France Internationale (nl.newsbank.com), 25. června 1998.
  18. ^ „Togo: Lídr opoziční automobilky připouští volební vítězství Olympia RPT,“ Radio France International (nl.newsbank.com), 24. června 1998.
  19. ^ „POSOUZENÍ ZPRÁV PŘEDLOŽENÝCH STRANAMI STÁTŮ PODLE ČLÁNKU 40 SMLOUVY: Dodatek TOGO“ (PDF), Mezinárodní smlouva OSN o občanských a politických právech, CCPR / C / TGO / 2001/3, 5. července 2001.
  20. ^ „TOGO: Opozice chce rozpustit parlament“, IRIN, 11. ledna 2001.
  21. ^ „Togo: Soud uvěznil vůdce opozice na šest měsíců za„ hanobení “premiéra, AFP (nl.newsbank.com), 3. srpna 2001.
  22. ^ „TOGO: Hlídací pes pro práva odsuzuje zadržení vůdce opozice“, IRIN, 23. srpna 2001.
  23. ^ „TOGO: Nová obvinění proti uvězněnému politikovi“, IRIN, 28. září 2001.
  24. ^ „TOGO: Amnesty požaduje propuštění vězňů“, IRIN, 28. listopadu 2001.
  25. ^ „Togo: Opoziční vůdce zůstává ve vězení - úředník strany“, Radio France Internationale (nl.newsbank.com), 11. ledna 2002.
  26. ^ „Lídr Toga osvobozuje opoziční osobu“, Associated Press (nl.newsbank.com), 15. března 2002.
  27. ^ „RAPPORT DE LA MISSION EXPLORATOIRE DEPECHEE DANS LA PERSPECTIVE DE L’ELECTION PRESIDENTIELLE ANTICIPEE DU 24 AVRIL 2005 AU TOGO“, demokratratie.francophonie.org (francouzsky).
  28. ^ A b „Togo Éyadéma se succède à lui-même“, L'Humanite, 24. června 2003 (francouzsky).
  29. ^ A b „Déclaration du candidat du CAR au scrutin présidentiel du 1er juin 2003, Me Yawovi Agboyibo“, iciLome.com, 4. června 2003 (francouzsky).
  30. ^ A b Kamber, Michael (25. dubna 2005). „Hlasující hlasují pro volební prezidentské volby v Togu“. The New York Times.
  31. ^ „Vedoucí národní agentury pro usmíření jmenován vůdcem togské opozice“, Republicoftogo.com (nl.newsbank.com), 22. dubna 2006.
  32. ^ „Formation du nouveau gouvernement au Togo“, Panapress (Afrik.com), 20. září 2006 (francouzsky).
  33. ^ Seznam kandidátů CAR, Republicoftogo.com (francouzsky).
  34. ^ Text rozhodnutí Ústavního soudu (konečné volební výsledky), 30. října 2007 (francouzsky).
  35. ^ „Agboyibo a présenté sa démission“, Republicoftogo.com, 13. listopadu 2007 (francouzsky).
  36. ^ „Togo: toujours pas de Premier ministre, Agboyibo pourrait être reconduit“, AFP (Jeuneafrique.com), 17. listopadu 2007 (francouzsky).
  37. ^ „Komlan Mally à la barre“, Republicoftogo.com, 3. prosince 2007 (francouzsky).
  38. ^ „Togo: Komla Mally nommé Premier ministre“, Panapress (afriquenligne.fr), 3. prosince 2007 (francouzsky).
  39. ^ „Une nouvelle ère politique s’ouvre pour le Togo, selon le Premier ministre Komlan Mally“ Africká tisková agentura, 6. prosince 2007 (francouzsky).
  40. ^ „11 députés quittent l’Assemblée“, Republicoftogo.com, 7. prosince 2007 (francouzsky).
  41. ^ „Agboyibo n’a pas dit son dernier mot“, Republicoftogo.com, 19. října 2008 (francouzsky).
  42. ^ „Deux partis de l’opposition togolaise discretent d’une candidateication unique pour la présidentielle de 2010“, Republicoftogo.com, 29. května 2009 (francouzsky).
  43. ^ „Agboyibo, le retour“, Republicoftogo.com, 15. ledna 2010 (francouzsky).
  44. ^ „Le réquisitoire de Yawovi Agboyibo“, Republicoftogo, 20. února 2010 (francouzsky).
  45. ^ Laurence Boutreux, „Togský prezident byl znovu zvolen: volební šéf“, AFP, 6. března 2010.
  46. ^ „Togo / Deuil: Me Yawovi Agboyibo est décédé“. L-FRII (francouzsky). 30. května 2020. Citováno 30. května 2020.

externí odkazy

  • „Agboyibor Yawo“. Library of Congress Africa Pamphlet Collection - Flickr. Citováno 11. května 2014.
Politické kanceláře
Předcházet
Edem Kodjo		 Předseda vlády Toga
2006–2007		Uspěl
Komlan Mally