Seznam velvyslanců Francie v Řecku - List of ambassadors of France to Greece
Toto je (aktuálně) neúplné seznam velvyslanců Francie v Řecku.
Pro velvyslance a vysoce postavené francouzské diplomaty v Řecku, kteří působili v letech 1815 až 1905, jsou níže uvedené údaje převzaty ze seznamu diplomatů zveřejněného v roce 1906 francouzským ministerstvem zahraničních věcí.[1] U velvyslanců a diplomatů, kteří byli aktivní po roce 1944, data pocházejí ze dvou novějších seznamů, které také sestavilo ministerstvo.[2][3] Další jednotlivé reference jsou uvedeny v tabulce.
Začátek semestru | Konec funkčního období | Velvyslanec (nebo diplomat nejvyšší hodnosti) |
---|---|---|
1828 | 1835 | Achille Rouen (Generální konzul do roku 1833 a Rezidentní ministr později) |
1843 | Théodore de Lagrené[4] (Rezidentní ministr do roku 1840 a zplnomocněný ministr poté) | |
1843 | 1847 | Théobald Piscatory[5] (Zplnomocněný ministr) |
1848 | Philippe Eugène Guillemot (Chargé d'Affaires) | |
1849 | 1850 | Édouard Thouvenel (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1850 | 1851 | Victor Lobstein (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1851 | 1854 | Baron Alexandre de Forth-Rouen (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1854 | 1857 | Henri Mercier (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1857 | 1859 | Jean-Charles de Montherot (Zplnomocněný ministr) |
1859 | 1859 | Vicomte de Serres[SZO? ] (Zplnomocněný ministr) |
1859 | 1863 | Nicolas Prosper Bourée (Zplnomocněný ministr) |
1864 | 1868 | Joseph Arthur de Gobineau (Zplnomocněný ministr) |
1868 | 1870 | Georges-Napoléon Baude (Zplnomocněný ministr) |
1872 | 1872 | Markýz de Cazeaux[SZO? ] (Prozatímní chargé d'affaires) |
1872 | 1872 | Jules Ferry (Zplnomocněný ministr) |
1872 | 1873 | Vicomte Roger de Borrelli (Prozatímní chargé d'affaires) |
1873 | 1876 | Markýz de Gabriac (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1876 | 1880 | Charles Tissot (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1880 | 1880 | Maurice Ternaux-Compans (Prozatímní chargé d'affaires) |
1880 | 1880 | Baron des Michels[SZO? ] (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1880 | 1886 | Charles de Moüy (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1886 | 1894 | Charles Jean Tristan de Montholon (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1894 | 1897 | Frédéric Albert Bourée (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1897 | 1909 | Olivier d'Ormesson (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1909 | 1915 | Gabriel Deville[6] (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1915 | 1917 | Jean Guillemin[7] (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
Srpna 1917[8] | 1921 | Robert de Billy[9] |
1921 | 1921 | Jean Tripier (Prozatímní chargé d'affaires) |
Prosince 1921 | Říjen 1924 | Henri Chassain de Marcilly (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1924 | 1926 | Charles de Chambrun (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1927 | 1927 | Louis Frédéric Clément-Simon[10] |
... | ||
?? | 1938 | Adrien-Joseph-Marie Thierry[11] (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1938 | 1941 | Gaston Maugras[12] |
Února 1941 | 1941 | Jean Helleu[13] (Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr) |
1944 | 1945 | Jean Baelen (zástupce Prozatímní vláda ) |
1945 | 1951 | Christian Carra de Vaux de Saint-Cyr |
1951 | 1955 | Jean Baelen |
1955 | 1957 | Pierre Albert Charpentier |
1957 | 1964 | Guy de Girard de Charbonnières |
1964 | 1969 | Jacques Baeyens |
1969 | 1973 | Bernard Durand |
1973 | 1975 | Christian Jacquin de Margerie |
1975 | 1977 | Jean-Marie Mérillon |
1977 | 1980 | Jacques de Folin |
1980 | 1981 | Philippe Rebeyrol |
1981 | 1985 | Dominique Charpy |
1985 | 1987 | Pierre-Louis Blanc |
1987 | 1989 | Marcel Plaisant |
1989 | 1992 | Jacques Thibau |
1992 | 1995 | Jean Cadet |
1995 | 2000 | Bernard Kessedjian |
2000 | 2003 | Jean-Maurice Ripert |
2003 | 2007 | Bruno Delaye |
2007 | 2011 | Christophe Farnaud |
2011 | 2015 | Jean-Loup Kuhn-Delforge |
2015 | 2019 | Christophe Chantepy |
Viz také
Reference
- ^ Ministerstvo zahraničních věcí (Francie) (1906). „XII“. Annuaire diplomatique et consulaire de la République française. Paris Imprimerie Nationale. OCLC 7087084. Citováno 13. ledna 2013.
- ^ „Liste chronologique des représentantsermanents de la France avec rang d'ambassadeur auprès de provizí, organizací a mezinárodních konferencí“ (PDF) (francouzsky). Ministerstvo zahraničních věcí (Francie). str. 62. Citováno 17. prosince 2012.
- ^ „Liste chronologique des ambassadeurs“ (francouzsky). Francouzské velvyslanectví v Aténách. Citováno 12. ledna 2013.
- ^ Adolphe Robert; Gaston Cougny. „Marie, Melchior, Joseph, Théodore DE LAGRENÉ (biografie)“. Dictionnaire des parlementaires français de 1789 à 1889 (francouzsky). Národní shromáždění (Francie). Citováno 12. ledna 2013.
- ^ Pierangelo, Marion (18. dubna 2007). „François Guizot et Jean Colettis. La relationship franco-grecque revisitée“. Bulletin de l’Institut Pierre Renouvin (francouzsky). Institut Pierre Renouvin. Citováno 12. ledna 2013.
- ^ Jolly, Jean. „Gabriel DEVILLE: Biographie“. (výňatek z knihy Jeana Jollyho: dictionnaire des parlementaires français de 1889 à 1940) (francouzsky). Národní shromáždění (Francie). Citováno 12. ledna 2013.
- ^ S. P. Phocas-Cosmetatos (1970). Dossiers secrets de la Triple entente: Grèce, 1914-1922 (francouzsky). Nouvelles Éditions latines . str. 135.
- ^ Od ledna 1917 francouzský zástupce směrem k Prozatímní vláda národní obrany v Soluni
- ^ Miranda Stavrinou (1996). „Gustave Fougères, l'École française d'Athènes et la propagande en Grèce durant les années 1917-1918“. Bulletin de korespondence hellénique (francouzsky). 120. 83–99. doi:10,3406 / bch.1996,4589. Citováno 4. září 2014.
- ^ Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Kramář, sk: Vratislav Doubek, Korespondence T.G. Masaryk-Karel Kramář, Masarykův ústav AV ČR, 2005, S. 493
- ^ „Un mouvement diplomatique“. Journal des Débats (francouzsky). 29. května 1940. ISSN 1770-619X. Citováno 4. září 2014.
- ^ [1]
- ^ „Jean Helleu“. Senát. Citováno 4. září 2014.