Charles de Chambrun (1875–1952) - Charles de Chambrun (1875–1952)
![]() | tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek francouzsky. (Prosinec 2009) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu.
|
Charles de Chambrun | |
---|---|
![]() | |
narozený | |
Zemřel | 6. listopadu 1952 | (ve věku 77)
Národnost | francouzština |
obsazení | Diplomat, spisovatel |
Známý jako | Člen Académie française |
Manžel (y) | Marie de Rohan-Chabot |
Rodiče) | Charles-Adolphe de Chambrun Marie Henriette Hélène Marthe Tircuy de Corcelle |
Příbuzní | Pierre de Chambrun (bratr) Pierre Savorgnan de Brazza (švagr) René de Chambrun (synovec) |
Charles Pineton de Chambrun (10. února 1875 v Washington - 6. listopadu 1952) byl francouzský diplomat a spisovatel.
Životopis
Byl synem soudního poradce francouzského velvyslance ve Spojených státech. Charles sloužil jako atašé francouzského velvyslance v Vatikán, Berlín, pak Washington.
V roce 1914 se stal prvním tajemníkem petrohradského velvyslanectví a později sloužil v Aténách a ve Vídni. V letech 1928 až 1933 zastupoval Francii v Ankaře a poté se stal velvyslancem v Římě v letech 1933 až 1935.
V Římě se oženil s Marií de Rohan-Chabot (1876–1951),[1] dcera vévody a vévodkyně z Rohanu a vdova po princi Lucien Murat. Byla spisovatelkou, galeristkou a malířkou krajiny a portrétu.
S Paul Claudel, Maurice Garçon, Marcel Pagnol, Jules Romains a Henri Mondor, byl jedním ze šesti lidí zvolených dne 4. dubna 1946 do Académie française ve volbách do druhé skupiny zaplnit počet prázdných křesel způsobených nedostatkem voleb během německé okupace Francie.
Chambrun byl velký důstojník Légion d'Honneur.
Funguje
- Charles de Chambrun
- Lettres à Marie, Pétersbourg-Pétrograd, 1914–1918 (1941)
- Atatürk et la Turquie nouvelle (1939)
- À l'école d'un diplomat: Vergennes (1944)
- L'Esprit de la diplomatie (1944)
- Tradice a suvenýry (1952)
- Marie de Rohan Chabot (pod jménem Marie de Chambrun)
- Le Roi de Rome, Plon, 1941
- Marie de Rohan Chabot (pod jménem Princesse Lucien Murat)
- Raspoutine et l'aube sanglante, De Boccard, s.d.
- La reine Christine de Suède, Flammarion, 1934
- Les Errants de la Gloire, Flammarion, 1933
- La vie amoureuse de la Grande Catherine kol. «Leurs amours», Flammarion, 1927
Reference
- ^ «L'autre soir à table Marie de Chambrun lâche un pet. Chambrun: "Vous parlez encore pour ne rien dire!" Jean COCTEAU / Journal (1942–1945) / Gallimard 1989