Liselotte Richter - Liselotte Richter

Liselotte Richter (7. června 1906, v Berlín - 16. ledna 1968 v Berlíně) byl německý filozof a teolog. Byla první profesorkou filozofie v Německu.

Liselotte Richterová studovala v letech 1926–1932 filozofii, teologii a germanistiku v Berlíně, Marburgu a Freiburgu. Mezi jejími profesory byli Martin Heidegger, Edmund Husserl, a Erich Frank. Udělala doktorát u Ericha Franka v roce 1932. Její zvláštní zájem spočíval ve spisech Sörena Kierkegaarda.

Akademická činnost

Hrob Liselotte Richterové
Hrob Liselotte Richterové

Během národního socialismu pracovala Liselotte Richterová ve společnosti Leibniz-Edition of the Pruská akademie věd a pracoval od roku 1943 do roku 1945 jako zdravotní sestra Německý Červený kříž.[1][2] Po druhé světové válce se stala „Bezirksstadträtin“ pro vzdělávání a kulturu v Charlottenburgu, habilitovala na Humboldtově univerzitě v Berlíně a byla první německou ženou, která v roce 1948 získala profesuru (čistou) filozofii.[1][2] V rámci transformace filozofického semináře (2. reforma univerzity 1950/51) v NDR byla Liselotte Richterová vypovězena z Filozofické fakulty 1951 a chválen na teologickou fakultu Humboldtova univerzita.[1] Získala profesorský titul na katedře filozofie náboženství - jako první vědecká pracovnice v Německu.[1] Její křeslo patřilo k oddělení systematické teologie na fakultě.[1] Přednášela dějiny filozofie a věnovala se religionistice.[1]

V roce 1965 získala čestný doktorát na teologické fakultě za svou obětavou výuku.[1] Její spisy odrážejí různorodý zájem. Navíc Sören Kierkegaard, existují také publikace o René Descartes, Jakob Böhme, Gottfried Wilhelm Leibniz, Mojžíš Mendelssohn, Angelus Silesius, Rainer Maria Rilke, Karl Jaspers, Albert Camus, Jean-Paul Sartre, a Mahátma Gándí. Dojížděla mezi místem bydliště v Západním Berlíně (Charlottenburg) a místem výkonu práce ve východním Berlíně a ve výuce pokračovala i poté, co byla postavena zeď.[1] Po dlouhé nemoci zemřela 16. ledna 1968 a byla pohřbena na Luisenfriedhof II v Berlíně-Westendu.[1] Její hrob je zasvěcen jako hrob cti (Němec: Ehrengrab ) města Berlín.

Teologická fakulta UK Humboldtova univerzita v Berlíně ocenila Liselotte Richterovou k jejím 100. narozeninám vzpomínkou na 7. června 2006. Richard Schröder, Catherina Wenzel a Michael Weichenhan napsali pamětní svazek „Nach jedem Sonnenuntergange bin ich verwundet und verwaist.“ Für Liselotte Richter zum 100. Geburtstag.[3] Od roku 2007 do roku 2013 se v Leibnizově edici Postupim z Akademie věd a humanitních věd v Berlíně-Braniborsku udělil cenu Liselotte Richterové, která byla obdařena částkou 1 000 eur, pro střední školy ve spolkových zemích Berlín a Brandenburg.[4]

Vybrané publikace

Monografie

  • Der Begriff der Subjektivität bei Kierkegaard. Ein Beitrag zur christlichen Existenzdarstellung. Triltsch, Würzburg 1934 (ve stejné době: Marburg Univ. Diss.)
  • Immanenz und Transzendenz im nachreformatorischen Gottesbild. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 1955
  • Jakob Böhme. Mystische Schau. (Geistiges Europa). Hoffmann & Campe, Hamburg 1947
  • Jean-Paul Sartre. (Köpfe des XX. Jahrhunderts; 23). Colloquium-Verlag, Berlín 1964
  • Leibniz und sein Rußlandbild. Akademie-Verlag, Berlín 1949
  • Mahátma Gándí. (Köpfe des XX. Jahrhunderts; 25). Colloquium-Verlag, Berlin 1962
  • Philosophie der Dichtkunst. Moses Mendelssohns Ästhetik zwischen Aufklärung und Sturm und Drang. Chronos-Verlag, Berlín 1948
  • René Descartes. Dialoge mit deutschen Denkern. (Geistiges Europa). Hoffmann & Campe, Hamburg 1949
  • Schöpferischer Glaube im Zeitalter der Angst. Glock, Wiesbaden 1954

Jako redaktor

  • Albert Camus: Der Mythos von Sisyphos. Ein Versuch über das Absurde. Rowohlt, Reinbek bei Hamburg 1959 [u. Ó. bis 1997], ISBN  3-499-22198-5 (s esejem Camus und die Philosophen in ihrer Aussage über das Absurde von Liselotte Richter, která není zahrnuta v novém překladu z roku 1999.)
  • Sören Kierkegaard: Werke. Europäische Verlagsanstalt, Hamburk (s esejem Zum Verständnis des Werks)
  1. Der Begriff Angst. 1996, ISBN  3-434-46021-7.
  2. Die Wiederholung. 2005, ISBN  3-434-46022-5.
  3. Furcht und Zittern. 1998, ISBN  3-434-46023-3.
  4. Die Krankheit zum Tode. 1995, ISBN  3-434-46024-1.
  5. Philosophische Brocken. 1992, ISBN  3-434-46025-X.

Zdroje

  • Richard Schröder u. A. (Hrsg.): Nach jedem Sonnenuntergange bin ich verwundet und verwaist. Liselotte Richter zum 100. Geburtstag. Frank & Timme, Berlín 2006, ISBN  3-86596-088-X.
  • Karl-Wolfgang Tröger: Liselotte Richter jako Forscher- und Lehrerpersönlichkeit. V: Die Zeichen der Zeit. Svazek 40, číslo 11, 1986, strany 283–287.
  • Karl-Wolfgang Tröger: Zur Geschichte des Spezialfaches Allgemeine Religionsgeschichte. V: Helmut Klein (Hrsg.): Zur Geschichte der Theologischen Fakultät Berlins. Humboldt-Universität, Berlín 1975, strany 577–579 (= Wissenschaftliche Zeitschrift der Humboldt-Universität zu Berlin Objem. 34, 1985).
  • Catherina Wenzel: Von der Leidenschaft des Religiösen. Leben und Werk der Liselotte Richter (1906–1968). Böhlau, Köln 1999, ISBN  3-412-12198-3.
  • „Liselotte Richter“. Citováno 21. ledna 2019.

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i "Richter". www2.gender.hu-berlin.de. Citováno 2019-01-21.
  2. ^ A b „Liselotte Richter“. Citováno 21. ledna 2019.
  3. ^ „Nach jedem Sonnenuntergange bin ich verwundet und verwaist“: Liselotte Richter zum 100. Geburtstag. Richter, Liselotte, Schröder, Richard, Wenzel, Catherina, Weichenhan, Michael. Berlín: Frank & Timme. 2006. ISBN  386596088X. OCLC  70249436.CS1 maint: ostatní (odkaz)
  4. ^ „Liselotte Richter-Preis der Leibniz-Edition Potsdam der Akademie - Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften“. www.bbaw.de (v němčině). Citováno 2019-01-21.