Lilith, Legenda o první ženě - Lilith, The Legend of the First Woman

Další informace: První žena (disambiguation)
Lilith, Legenda o první ženě
Lilith The Legend of the First Woman.png
Obálka Lilith, Legenda o první ženě
AutorAda Langworthy Collier
ZeměSpojené státy
JazykAngličtina
ŽánrPoezie
VydavatelD Lothrop & Company
Datum publikace
1885 (1. vydání)
Typ médiaTisk (tvrdý obal )
Stránky104 stran (vázaná kniha, 1. vydání)
ISBN9781539928478 (vázaná kniha 1. vydání)

Lilith, Legenda o první ženě je narativní báseň z 19. století v pěti knihách, napsaná americkým básníkem, Ada Langworthy Collier, v roce 1885, a publikováno v Boston podle D Lothrop & Company.[1] V 21. století byl několikrát přetištěn.

Lilith, Legenda o první ženě je ztvárnění starého z 19. století rabínský legenda o Lilith, první žena, jejíž životní příběh byl zrušen nezaznamenaný z raného světa a jehož domov, naděje a ráj byly předány jiné ženě. Autorka nás ve svém předmluvě varuje, že legendu pečlivě nedodržovala. Ve svých rukou se Lilith stala ztělesněním mateřské lásky, která existovala navždy, a je to její jméno, které se propůjčuje ukolébavkám opakovaným malým dětem.[2]

Literární základ

Collier nejen svobodně mění legendu o Lilith, ale je svobodná s jednotami svého vlastního příběhu. Je plný vnitřních rozporů v narativu a anachronismů. Legenda (nepochybně vytvořená ke smíření dvou účtů v Kniha Genesis stvoření ženy, z nichž první představuje její stvoření s mužem a implicitně stejné; a druhý jako stvořený druhý a podřízený) je v tom smyslu, že Bůh nejprve stvořil Adama a Lilith, kteří mají stejnou autoritu; že střet, k němuž to vedlo, byl tak velký, že Lilith byla vyhnána z Edenu a manželský experiment se pokusil znovu, na jiném principu, stvořením Evy. Lilith se poté oženila s Eblisem, princem ďáblů, a stala se matkou démonů a přízraků; a jako pomsta nad svým soupeřem se Eva, matka lidstva, stala zvláštním nepřítelem dětí, které uškrtila nitkou svých zlatých vlasů. Zjevná nespravedlnost Lilith - která, zdá se, nepožádala víc než její spravedlivou polovinu, zatímco Adam byl zásahem, za předpokladu, že byli stvořeni sobě rovnými - inspirovala Colliérovu verzi legendy, podle níž Lilith opouští Eden dobrovolně, spíše než podrobit se nadvládě, ale tím ztrácí požehnání mateřství. Jen ona, ani Adam, ani Eden, jí Evu závidí a nakonec ukradne vytoužené první lidské dítě, které zemře, zbavené své matky, a tak dává Lilith pověst legendy o tom, že je vražedkyní dětí.[3]

Když Collier zjistil, že slovo „ukolébavka „(Lilla, abi - zpočátku, Lilith!) Označila písně, které matky uklidňovaly jejich miminka, přizpůsobila Lilithin moderní význam, zcela odstraněný z původního významu, do této básně. Umožnila Collierovi rozvíjet myšlenku, že Lilith místo být ďábelem, bylo ve skutečnosti tvorem silných mateřských instinktů a právě v této postavě byla představena Lilith.[1]

Spiknutí

Lilithina ducha, který byl vytvořen stejně jako Adam, co se týče postavy, síly a síly, je zděšen Adamovým naléháním na jeho vlastní nadřazenost a její podřízenost, a místo toho, aby se vzdala, se rozhodne najít svůj vlastní ráj bez zdí.[2]

„V dobrém ráji, Adame, bezpečně čekej,
Ale já pro mír, ani lásku, ani život, “zvolala,
„Odeslat tobě.“

Podle Colliera vypráví Lilith poté, co opustila rajskou zahradu, nikdy se nevrátí, odejde do světa.[2] Na nějaký čas si užívá potěšení Příroda společnost.[1] Daleko od ráje najde nádhernou zemi, kde může vládnout nejvyšší, i když osamělá. To je tady, že ona je usiloval o Eblis, padlý anděl a princ vzdušných sil, který zapomene truchlit nad nebem, které ztratil v nebi Lilithiny lásky.[2]

Bez povšimnutí, rychle je podali - -
Jsem rád, že letní dny - do jedné hodiny něžně položeny
U Lilithiných noh bloudila osamělá nemluvně
Ze vzdálené Dreamland daleko. Tak by se to dalo považovat
To se dívalo na jeho funkci: nebo; mohlo by se to zdát
Z jiných podnebí byl odfouknut list růže.
Dole se driftovalo, aby potěšilo Lilithino srdce.

Eblis vynadá Lilith a ona se stane jeho manželkou. Lilithiny děti jsou malé skřety bez náklonnosti k mateřské touze; ve skutečnosti ji mučili. Když Lilith začne přemýšlet o Edenu, Eblis ji tam vezme a při pohledu přes jeho zeď je naštvaná, když vidí Adama s jinou manželkou Evou, která kojí. Lilithin objev, že byla nahrazena a že Evino dítě miluje svou matku, vzbuzuje žárlivost a později Lilith ukradne dítě a věnuje mu veškerou svou náklonnost a pozornost, ale dítě následně onemocní. Poté, co jsou Adam a Eva vyhnáni ze zahrady, Lilith ochabne a vezme dítě zpět k matce, v jejímž náručí poté zemře, a Lilith se vrací do své vlastní země.[1]

Při pohledu na moře.
Nízkohlasá, zpívala. Tak sladká nečinná píseň,
Řekla: „Z ráje, dlouho zapomenutá,
Přichází to. Ozvěna elfů, která stoupá
Vzhůru od letních moří k ohýbací obloze
V příštích dnech z jakéhokoli pozemského pobřeží
Nesmí selhat. A navždy sladký
Udělá mi paměť. To čarodějnické napětí
Láska bledé Lilith znovu lehce dýchá.
A Lilithina hořká ztráta a stará bolest
O'er každá kolébka probudí ten sladký refrén.
Moje paměť bude stále kvést. Nemůže zemřít
Zatímco krouží na Zemi, kolébka - píseň - sladká ukolébavka. “

Kritika

Wakeman uvedla, že Lilith je popisována jako půvabná tvorba, ale účinek jejího vzhledu by mohl být zvýšen, kdyby Eblis byla zobrazena tmavší. Eva je popisována jako láska a něha, zatímco Adamovy vlastnosti nejsou silně poznamenány. Báseň má mnoho krásných popisných pasáží. Je obecně plynulý v metrickém vyjádření a zaměstnává iambics.[1] Kerr kritizoval, že zatímco verš příběhu byl nepřekonatelný, báseň postrádá trvalou sílu. Určitá volnost při konstrukci vět znamená, že dílo neprošlo velkou revizí.[2] Ve třetím přehledu se říká, že zatímco popisné schopnosti Colliera byly analytické a mikroskopické, existuje stejnost, která vede k příliš častému vystavení jednoho obrazu v různých světlech.[4]

Poznámky

  1. ^ A b C d E Wakeman 1885, str. 411.
  2. ^ A b C d E Charles H. Kerr Company 1884, str. 9.
  3. ^ Carson 1885, str. 438.
  4. ^ Kritická tisková a vydavatelská společnost 1886, str. 62-63.

Reference

  • Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Carson, Samuel (1885). The Overland Monthly (Public domain ed.). Samuel Carson.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Charles H. Kerr Company (1884). "Menší recenze". Univerzita (Public domain ed.). Chicago: Charles H. Kerr Company.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Kritická tisková a vydavatelská společnost (1886). „Recenze“. Kritik (Public domain ed.). Kritická tisková a vydavatelská společnost.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Wakeman, Edgar L. (1885). „Aktuální“. 3 (80) (Public domain ed.). Edgar L. Wakeman. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)CS1 maint: ref = harv (odkaz)

externí odkazy