Lenda de Gaia - Lenda de Gaia

Ramiro popraví Gaii z ilustrovaného vydání básně Almeidy Garrettové Miragaia (1844).

The Lenda de Gaia (Legenda o Gaii) je a středověký portugalština legenda zaznamenaná ve dvou rukopisech, Livro Velho (1286/1290) a Livro de Linhagens do Conde Dom Pedro (1340/1383), obojí jsou sbírky aristokratických rodokmenů zdobené směsicí historie a legend. The Lenda de Gaia týká se krále desátého století Ramiro II. Z Leónu a počátky Rodina Maia. Hlavní události se konají v Gaia u ústí řeka Douro.[1]

The Lenda de Gaia je obecně považována za součást literární tradice společné pro Pyrenejský poloostrov, Francie a Německo inspirováno biblickým příběhem o manželský král Šalomoun a faraonova dcera. Má mnoho tropů společných lidovým pohádkám, včetně cizoložné manželky, která skrývá svého manžela, aby se setkala se svým milencem, krále, který se přestrojí za žebráka, a přivolání pomoci pomocí loveckého rohu. Ačkoli to není zjevně politické, vysílá jasnou zprávu, že nezákonné mezináboženské sexuální styky mají katastrofální následky. Jako podobné legendy v Kastilský a Aragonština V literatuře vede smrt nezákonných milenců pro křesťany pozitivní vojenský výsledek.[1]

Příběh

Jednodušší verzi legendy najdete v Libro Velho. V něm muslimský král Abencadão unese Ramirovu královnu a odnese ji na jeho hrad v Gaii. Ramiro zahájí námořní expedici dolů po Douro, aby ji zachránil. Spíše než zaútočit přímo, opustí svého syna Ordoña (budoucnost Ordoño III ) a jeho vazalů na dálku a sám se k zámku přibližuje v přestrojení za žebráka. Ortiga, jedna z muslimských čekajících muslimek unesené královny, ho při získávání vody objeví a oni se spolu arabština. Ortiga ho přivede do hradu, ale královna mu nařídí, aby byl zavřený v sousední místnosti, a hodlá ho předat svému únosci. Ten večer se Abencadão vrací na hrad. Po večeři má sex s zajatou královnou. Poté odhalí, že její manžel je na zámku, načež Ramiro zatrúbí na lovecký roh, který si přinesl, aby svolal Ordoña a jeho vazaly. V následující bitvě jsou všichni muslimové sťati a hrad zbořen.[1]

Zajetí královny z ilustrovaného vydání Almeidy Garrettové.

Královna je zachráněna a její muslimské dámy-čekající jsou vzaty s sebou. Na lodi domů Ramiro usnul s hlavou na klíně své ženy, jen aby se vzbudil jejím vzlykem. Vysvětluje, že pláče pro Abencadão. Rozzuřený Ramiro jí svázal kolem krku mlýnský kámen, vrazil ji přes palubu a utopil ji. Zpět u soudu Ramiro dala Ortigu pokřtít a oženil se s ní. Porodí mu syna, pokřtěn Alboazar, přezdívaný Cide (z arabštiny sayyid, Pane). Pokračoval v dobývání mnoha měst od muslimů v Rekonquista.[1] Historický Aboazar Lovesendes, předchůdce rodiny Maia, nebyl Ramiroův syn. Jeho otec by se jmenoval Leodesindo.[2]

The Livro de Linhagens do Conde přidává pozadí legendy. Říká se v něm, že Ramiro, když slyšel o kráse sestry krále Alboacera Alboçadama, prohlásil, že má v úmyslu se obrátit a oženit se s ní. Alboacer odmítl jeho postup, protože jeho sestra už byla zasnoubena s král Maroka. Ramiro poté požádá čaroděje Aamana, aby unesl Alboacerovu sestru. Je odvezena do León pokřtil a pokřtil Artigu. Jako odvetu Alboacer vede nálet, který unese Ramirovu královnu Aldoru a několik dalších žen. Poté jsou oba účty v podstatě stejné, ale s Livro de Linhagens do Conde Ramiro se oženil ne se zachráněnou čekající dámou, ale s již přeměněnou Artigou.[1]

Vliv

Legenda byla inspirací a základem mnoha literárních re-tellings. Existuje báseň João Vaz (1630), který má jiný zdroj než dva rodokmeny. V něm Ramiro zajímá sestru „krále“ Almanzor ve válce a zamiluje se do ní. Jeho královna Gaya poté utekla s Almanzorem. Když Ramiro později navštíví, Gaya ho přijme s laskavostí, než ho zradí.[3]

Anglický romantický básník Robert Southey vytvořil verzi v Livro de Linhagens do Conde základ pro jeho báseň „Král Ramiro“ (1802). Portugalský romantik João Baptista de Almeida Garrett složil románek na téma s názvem Miragaia (1844). V něm sestra Alboacer se jmenuje Zahara a Ramiro královna se jmenuje Gaia. Ramiro sťala Gaii hlavu, než odhodila své tělo do řeky.[3]

Podle německého učence Carolina Michaëlis de Vasconcelos, populární balada na základě legendy se stále zpívalo až v roce 1881, kdy uslyšela dva řádky.[3]

Poznámky

  1. ^ A b C d E Barton (2015), str. 115–18.
  2. ^ Almeida Fernandes (2001), str. 77–79.
  3. ^ A b C Dítě (1894), s. 4–6.

Zdroje

  • Almeida Fernandes, Armando de (2001). Portugalsko primitivo medievo. Arouca: Associação da Defesa do Património Arouquense.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Barton, Simon (2015). Dobyvatelé, nevěsty a konkubíny: mezináboženské vztahy a sociální moc ve středověké Iberii. Philadelphia: University of Pennsylvania Press. ISBN  978-0-8122-4675-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Blackmore, Josiah (2009). Kotviště: Portugalská expanze a psaní Afriky. Minneapolis: University of Minnesota Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Dítě, Francis J. (1894). Anglické a skotské populární balady. Sv. 5, část IX. Boston: Houghton Mifflin.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Foulché-Delbosc, Raymond; Krappe, Alexander (1930). „La légende du roi Ramire“. Revue Hispanique. 78: 489–543.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Ribeiro Miranda, José Carlos (1988). "A lenda de Gaia dos livros de Linhagens: uma questão de literatura? " (PDF). Revista da Faculdade de Letras: Línguas e Literaturas, II série. 5 (2): 483–516.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Ramos, María Ana (2004). "Hestorja dell Rej dom Ramjro de lleom ...: Nova versao de Lenda de Gaia". Critica del testo: 791–843.CS1 maint: ref = harv (odkaz)